ECLI:CZ:US:2004:3.US.593.02
sp. zn. III. ÚS 593/02
Usnesení
III. ÚS 593/02
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 3. března 2004 ve věci navrhovatelů MUDr. Z. M. a MUDr. J. M., zastoupených JUDr. O. B., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. června 2002 č. j. 13 Co 836/2001-290, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatelé, kteří se domáhali cestou ústavní stížnosti zrušení výše označeného rozsudku, odůvodnili návrh tím, že se rozhodnutím soudu cítí dotčeni v právech zakotvených v čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Uvedli, že současně podali k Nejvyššímu soudu České republiky dovolání.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. Soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej nepřípustným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu rozsudku Nejvyššího soudu ČR č. j. 22 Cdo 375/2003-376 bylo zjištěno, že ústavní stížností napadený rozsudek soudu II. stupně ze dne 12. června 2002 č. j. 13 Co 836/2001-290 a také rozsudek soudu I. stupně ze dne 13. března 2001 č. j. 12 C 50/95-236 byly dovolacím soudem dne 15. ledna 2004 zrušeny a věc vrácena Okresnímu soudu v Opavě k dalšímu řízení.
Pro uvedená zjištění nutno konstatovat, že ústavní stížnost nesměřuje proti pravomocnému rozhodnutí soudu, a proto byl návrh jako nepřípustný v souladu s §43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. března 2004