ECLI:CZ:US:2004:3.US.594.04
sp. zn. III. ÚS 594/04
Usnesení
III. ÚS 594/04
Ústavní soud rozhodl dne 3. listopadu 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Musila, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jiřího Muchy, ve věci navrhovatele M. B., zastoupeného Mgr. J. T., advokátem o ústavní stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. června 2004 sp. zn. 7 To 276/2004 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. března 2004 sp. zn. 3 T 69/2003, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení výše citovaných rozhodnutí soudů, když uvedl, že se jimi cítí dotčen v základních právech zakotvených v čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Zásahu do označených práv se dle jeho přesvědčení dopustil odvolací soud již tím, že v rozporu s ustanovením §263 odst. 7 tr. řádu uložil ve zrušujícím usnesení soudu I. stupně způsob, jakým má hodnotit věrohodnost provedených důkazů, ten jej pak uznal vinným ze spáchání trestného činu, pro jehož právní kvalifikaci nebylo zahájeno trestní stíhání, přičemž na změnu právní kvalifikace stěžovatel, jako obviněný, nebyl dle §172 odst. 2 tr. řádu (správně dle §176 odst. 2 tr. řádu), upozorněn. Dále poukázal na námitky uplatněné v odvolání, které však bylo stížností napadeným usnesením zamítnuto jako nedůvodné.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného usnesení odvolacího soudu zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Soud I. stupně uznal stěžovatele vinným spácháním trestných činů útoku na veřejného činitele dle §155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) tr. zák. (úmyslným užitím násilí), výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zákona a útoku na veřejného činitele podle §156 odst. 1 písm. a) tr. zák. (vyhrožováním), za což byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku se zkušební dobou v trvání dvou let. Městský soud v Praze na základě odvolání obžalovaného přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v souladu s §254 odst. 1 tr. řádu a opodstatněně shledal, že byly provedeny všechny potřebné a dostupné důkazy a tyto hodnoceny jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a postupováno tedy tak, jak ukládá ustanovení §2 odst. 5 a 6 tr. řádu. V odůvodnění svého rozhodnutí, jímž odvolání zamítl, vyložil, proč se s hodnocením učiněných důkazů ztotožňuje, vyložil i obsah §264 odst. 1 tr. řádu, dle něhož soud, kterému byla po zrušení rozsudku věc vrácena, je vázán právním názorem vysloveným odvolacím soudem v rozhodnutí, a je povinen provést úkony a doplnění, jak mu odvolací soud nařídil. Městský soud v Praze se ve stížností napadeném usnesení vypořádal, s poukazem na §220 tr. řádu, také s námitkou stěžovatele, týkající se obsahu usnesení o zahájení trestního stíhání a obsahu obžaloby, a tedy s tvrzením, že stíhání proti němu bylo zahájeno pro trestné činy útoku na veřejného činitele dle §155 odst. 1 písm. a) (úmyslným užitím násilí), §156 odst. 1 písm. a) (vyhrožováním) a trestný čin výtržnictví dle §202 odst. 1 tr. zák., obžaloba však jednání kvalifikovala ustanovením §155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b), §156 odst. 1 písm. a) a §202 odst. 1 tr. zákona, přičemž na tuto změnu právní kvalifikace upozorněn nebyl. Lze dodat, že podle §176 odst. 2 tr. řádu obžaloba může být podána jen pro skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání. Míní-li státní zástupce tento skutek posuzovat jako jiný trestný čin, než jak ho posuzoval policejní orgán, upozorní na to před podáním obžaloby obviněného a jeho obhájce a zjistí, zda navrhují se zřetelem na zamýšlenou změnu vyšetřování doplnit. Soud pak může rozhodovat jen o skutku, který je uveden v žalobním návrhu, přičemž právním posouzením skutku v obžalobě není vázán (§220 odst. 1 a 3 tr. řádu). Z obsahu výroků o vině obžalovaného označenými trestnými činy pochybení v postupu soudů ve smyslu citovaných ustanovení trestního řádu shledáno nebylo, na vyčerpávající odůvodnění usnesení odvolacího soudu lze v dalším odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně , dne 3. listopadu 2004