ECLI:CZ:US:2004:3.US.639.04
sp. zn. III. ÚS 639/04
Usnesení
III. ÚS 639/04
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 23. listopadu 2004 ve věci navrhovatele Ing. P. V. zastoupeného JUDr. D. D. advokátem o ústavní stížnosti na průtahy řízení o odvolání, vedeném u Finančního ředitelství v Hradci Králové a podaném proti rozhodnutí Finančního úřadu v Broumově č. j. 27106/03/244970/2866, č. j. 27110/03/244970/2866, č. j. 27114/03/244970/2866, č. j. 27117/03/244970/2866 a č. j. 27120/03/244970/2866, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal rozhodnutí, jímž by Ústavní soud zakázal Finančnímu ředitelství v Hradci Králové pokračovat v porušování práva stěžovatele, zaručeného čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a setrvávat v nečinnosti ve věci rozhodování o odvolání ze dne 14. srpna 2003. Uvedl, že Finanční úřad v Berouně, který zahájil dne 12. června 2003 daňovou kontrolu, vydal výše citované platební výměry, proti nim podal dne 26. srpna 2003 odvolání, o němž však dosud nebylo rozhodnuto. Na stížnost dle vyhlášky č. 150/1958 Ú. l. k Ministerstvu financí České republiky mu jmenované ministerstvo dne 3. září 2004 sdělilo, že ji kvalifikovalo jako podání směřující do daňové problematiky, na kterou se vztahuje zák. č. 337/1992 Sb., a proto byla postoupena k zaujetí stanoviska. Ke dni podání návrhu k Ústavnímu soudu však uvedená stížnost vyřízena nebyla, a proto s odvoláním na §75 odst. 2 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jej podal.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti i když není splněna podmínka výše uvedená, jestliže v řízení o podaném opravném prostředku dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma [§72 odst. 1 písm. a), §75 odst. 1, odst. 2 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Podle zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, a jeho ustanovení o ochraně proti nečinnosti správního orgánu ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. Žalobu lze podat nejpozději do 1 roku ode dne, kdy ve věci, v níž se žalobce domáhá ochrany, marně proběhla lhůta stanovená zvláštním zákonem pro vydání rozhodnutí nebo osvědčení a není-li taková lhůta stanovena, ode dne, kdy byl žalobcem vůči správnímu orgánu nebo správním orgánem proti žalobci učiněn poslední úkon. Soud v rozhodnutí, je-li návrh důvodný, uloží rozsudkem správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí nebo osvědčení a stanoví k tomu přiměřenou lhůtu, ne však delší, než kterou určuje zvláštní zákon (§79 odst. 1, §80 odst. 1 a §81 odst. 1, 2 cit. zákona).
Z obsahu ústavní stížnosti bylo zjištěno, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně svých tvrzených práv, jež mu v předmětném řízení poskytuje soudní řád správní - nepodal dle tohoto právního předpisu výše zmíněnou žalobu, a proto bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo [§43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Vzhledem k uvedenému návrh stěžovatele nebylo možno ani přijmout a hodnotit dle §75 odst. 2 písm. b) cit. zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. listopadu 2004