ECLI:CZ:US:2004:4.US.249.04
sp. zn. IV. ÚS 249/04
Usnesení
IV. ÚS 249/04
Ústavní soud rozhodl dne 7. září 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného a soudců JUDr. Pavla Rychetského a JUDr. Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti J. G. zastoupeného Mgr. M. S. advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 4. 2004, čj. 7 T 13/2003-1317, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 5. 2004, čj. 11 To 54/2004-1355, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností předanou k poštovní přepravě dne 27. 7. 2004 domáhá se stěžovatel zrušení shora uvedených rozhodnutí obecných soudů, jimiž soud prvé instance jednak rozhodl podle §71 odst. 4, 6 trestního řádu o stěžovatelově ponechání ve vazbě při konstatování toho, že u stěžovatele nadále trvá vazební důvod dle §67 písm. a) trestního řádu, a jednak nepřijal stěžovatelův slib učiněný dle §73 odst. 1 písm. b) trestního řádu, a jímž soud druhé instance stěžovatelův opravný prostředek proti usnesení soudu prvého stupně jako nedůvodný zamítl.
Proti rozhodnutím obecných soudů stěžovatel namítá, že jimi došlo k porušení základních práv zakotvených v čl. 8 odst. 2, 5 a čl. 36 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a to proto, že dle stěžovatelova tvrzení byl on vzat do vazby toliko z důvodu uvedeném v §67 písm. c) trestního řádu, přičemž v žádné z dalších fází přípravného řízení, jakož i řízení před soudem, nedošlo k rozhodnutí o změně vazebních důvodů. Jestliže pak důvod vazby dle §67 písm. a) trestního řádu nebyl u stěžovatele nikdy shledán, pochybil - dle stěžovatele - Krajský soud v Hradci Králové, ponechal-li jej ve vazbě z jiného důvodu než z toho, který u něho před rozhodnutím tohoto soudu byl dříve shledán.
Ústavní soud především konstatuje, že z hlediska všech formálních náležitostí a podmínek je oprávněn přistoupit k věcnému přezkumu stěžovaných usnesení obecných soudů. Ústavní stížnost byla bez formálních vad podána včas řádně zastoupeným a ke stížnosti oprávněným účastníkem, Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný a jde o návrh přípustný.
Z obsahu pro posouzení ústavní stížnosti relevantních částí spisu Krajského soudu v Hradci Králové 7 T 13/2003 může však Ústavní soud bez pochybnosti dospět k závěru, že z důvodů dále uvedených není ústavní stížnost opodstatněná.
Je nepochybné, že stěžovatel byl po svém zadržení dne 19. 1. 2003 vzat k návrhu státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové do vazby usnesením Okresního soudu v Hradci Králové Nt 719/2003 ze dne 22. 1. 2003, a to důvodu uvedeného v §67 písm. c) trestního řádu, přičemž soud dospěl v tomto svém rozhodnutí k závěru, že důvody vazby dle §67 písm. a), b) u stěžovatele dány nebyly. O stěžovatelově vazbě pak bylo rozhodováno opakovaně několikrát, a to jak státní zástupkyní Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové, tak Krajským soudem v Hradicí Králové, a konečně i Vrchním soudem v Praze. Z těchto rozhodnutí je pro zvážení důvodnosti podané ústavní stížnosti klíčové usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 9. 2003, jímž byl mimo ostatních obviněných i stěžovatel ponechán ve vazbě s výslovným výrokem, že u něho nadále trvají vazební důvody dle §67 písm. a) a c) trestního řádu. Ve vztahu k důvodu vazby útěkové omezil se soud na velmi stručné odůvodnění, přičemž je zjevné, že soud o vazbě rozhodující přehlédl, že toto jeho rozhodnutí o existenci útěkového důvodu stěžovatelovy vazby bylo učiněno v řízení poprvé. Uvedené usnesení soudu prvého stupně však stěžovatel opravným prostředkem nenapadl, takže tím sám (na rozdíl od spoluobviněného R. R.) uzavřel si pro sebe možnost dosáhnout v přezkumném řízení u Vrchního soudu v Praze podobného výroku, jakým tento soud reagoval na stížnost právě R. R. usnesením 3 To 143/2003 ze dne 2. 10. 2003. Dne 8. 12. 2003 rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením čj. 7 T 13/2003-1008 mimo jiné o zamítnutí stěžovatelovy žádosti o propuštění z vazby s tím, že u něho nadále trvá vazební důvod nejen dle §67 písm. c) trestního řádu, ale i dle §67 písm. a) trestního řádu. Toto usnesení již stěžovatel stížností (byť neodůvodněnou) napadl, tato však byla zamítnuta usnesením Vrchního soudu v Praze, čj. 11 To 8/2004-1063, ze dne 23. 1. 2004. Následně rozhodoval Krajský soud v Hradci Králové o dalších žádostech stěžovatele a spoluobžalovaných o propuštění z vazby, a to usnesením, čj. 7 T 13/2003-1204, ze dne 27. 2. 2004; stěžovatelovu žádost zamítl a ve výroku usnesení vyslovil, že u něho nadále trvají vazební důvody dle §67 písm. a), c) trestního řádu. Také toto usnesení napadl stěžovatel stížností, v níž stručně uplatnil podobnou obhajobu jako v ústavní stížnosti, totiž že u něho od prvotního rozhodnutí o vzetí do vazby nikdy nebyly žádným dalším rozhodnutím rozšířeny důvody vazby. Usnesením, čj. 11 To 29/2004-1226, ze dne 24. 3. 2004 byla tato stěžovatelova stížnost zamítnuta jako nedůvodná, přičemž v odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo dle názoru Ústavního soudu adekvátním způsobem na stížnostní námitku obžalovaného G. reagováno (č. l. 1228, 1229 spisu). Následovala rozhodnutí, jež jsou napadena ústavní stížností.
Ústavní soud konstatuje, že pokud by byla pravdivá ta tvrzení, která stěžovatel v ústavní stížnosti přednesl, musela by být stěžovaná rozhodnutí považována za rozporná nejen s relevantními ustanoveními trestního řádu, ale i stěžovatelovými základními právy zaručenými mimo jiné čl. 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i čl. 36 odst. 1, 2 a čl. 8 odst. 2, 5 Listiny. V posuzované případě však stěžovatel v rozporu s obsahem spisu tvrdil, že u něho nikdy soud před vydáním stěžovaných rozhodnutí neshledal důvod vazby podle §67 psím. a) trestního řádu; ze shora uvedené rekapitulace je zjevné, že toto stěžovatelovo tvrzení skutečnosti neodpovídá.
Z uvedeného je pak nutno dospět k závěru, že podaná ústavní stížnost je návrhem zjevně neopodstatněným a jako taková musela být odmítnuta mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění. Bylo proto rozhodnuto, jak ve výroku tohoto rozhodnutí uvedeno.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 7. září 2004
JUDr. Miloslav Výborný
předseda senátu