ECLI:CZ:US:2004:4.US.325.03
sp. zn. IV. ÚS 325/03
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Malenovského a soudců JUDr. Dagmar Lastovecké a JUDr. Jiřího Nykodýma, ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. R. H., zastoupené JUDr. J. Š., advokátem, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. března 2003, č. j. 17 Co 494/2001-83, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 9. srpna 2001, č. j. 9 C 60/2001-68, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení a České pošty, státní podnik, se sídlem v Praze 3, zastoupeného JUDr. N. O., advokátkou, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se včas podanou ústavní stížností domáhala zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. března 2003, č. j. 17 Co 494/2001-83, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 9. srpna 2001, č. j. 9 C 60/2001-68. Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě byla žalované stanovena povinnost vyklidit byt č. 1 nacházející se ve Znojmě na ulici Horní Česká 17 (dále jen "předmětný byt"), do 15 dnů od právní moci rozsudku. K odvolání žalované Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 12. března 2003 rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé změnil jen tak, že žalovaná je povinna předmětný byt vyklidit do šesti měsíců od právní moci rozsudku. V ostatním výrok ve věci samé potvrdil. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně ohledně vyklizení žalované z předmětného bytu bez zajištění bytové náhrady. V daném případě byl nájem služebního bytu sjednán s manželem žalované na dobu určitou. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dovodil, že v případě, kdy nájemce bytu, u něhož byl sjednán nájem na dobu určitou, zemře, nelze aplikovat na pozůstalého manžela ustanovení §713 odst. 1 obč. zák. Podle názoru odvolacího soudu §713 odst. 1 obč. zák. má na mysli takové případy, kdy byl sjednán nájem služebního bytu na dobu neurčitou a nájemce bytu zemře. Má tedy za cíl ochranu práva bydlení těch pozůstalých manželů, na které nepřechází právo nájmu ve smyslu §706 odst. 1 obč. zák. Ustanovení §713 odst. 1 ovšem nelze rozšiřovat na případy, kdy byl sjednán nájem bytu na přesně vymezenou dobu. Pokud by soud vázal vyklizení žalované z bytu na zajištění bytové náhrady, přiznal by jí více práv, než by příslušelo původnímu nájemci bytu. Odvolací soud pouze při stanovení šestiměsíční lhůty k vyklizení přihlédl ke skutečnosti, že žalovaná v bytě bydlí se svojí nezletilou dcerou a vyklizení bytu jí přinese potíže při zajišťování náhradního bydlení.
Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti napadala především závěry soudů obou stupňů z toho důvodu, že nerespektovaly její právo užívat předmětný byt až do doby zajištění přiměřeného náhradního bytu, když povinnost stěžovatelky vyklidit byt bez bytové náhrady odůvodnily tím, že v případě, kdy zemřel nájemce služebního bytu, u něhož byl sjednán nájem na dobu určitou, nelze na pozůstalého manžela aplikovat ustanovení §713 odst. 1 obč. zák. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítala porušení ústavně zaručených základních lidských práv zakotvených jednak v čl. 4 a čl. 90 Ústavy ČR (dále jen "Ústava"), jednak v čl. 4 odst. 1 a 4, v čl. 10 odst. 2, čl. 11 odst. 3 a čl. 32 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Účastník řízení - Krajský soud v Brně - se ve svém vyjádření k ústavní stížnosti ztotožnil se svými závěry, uvedenými v ústavní stížností napadeném rozsudku. Zdůraznil, že pokud by akceptoval názor stěžovatelky a přiznal jí bytovou náhradu, přiznal by jí tím více práv, než jí s ohledem na její postavení přísluší, a naopak by nepřiměřeně zasáhl do vlastnických práv pronajímatele.
Vedlejší účastník řízení se ve svém vyjádření k ústavní stížnosti rovněž shodl s názorem soudů obou stupňů. Přitom poukázal na skutečnost, že v případě nájmu, sjednaného na dobu určitou, je míra právní ochrany nájemce výrazně snížena, na rozdíl od nájmu na dobu neurčitou. To se projevuje v tom, že pronajímateli po uplynutí sjednané nájemní doby nenáleží žádná zákonná povinnost poskytnout nájemci bytovou náhradu, nebo i tím, že pronajímatel není povinen žádat soud o přivolení k výpovědi z nájmu bytu. Zdůraznil, že ustanovení §713 odst. 1 obč. zák. nelze vykládat extenzivně tak, aby se vztahovalo i na daný případ. Stěžovatelka, která vstoupila do práv a povinností svého manžela, nemůže požadovat více, než by náleželo jejímu manželovi.
Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy, a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byli stěžovatelé účastníkem, k porušení základních práv a svobod zaručených ústavním zákonem. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka se dovolávala ochrany svých základních práv obsažených v Ústavě a Listině, přezkoumal Ústavní soud v tomto směru napadené rozhodnutí i řízení mu předcházející, nicméně dospěl k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný.
V projednávané věci bylo předpokladem úspěšnosti návrhu stěžovatelky prokázání zásahu obecných soudů jejich rozhodnutím do některého z jejích ústavně zaručených práv (stěžovatelka uváděla zejména právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života, zákaz zneužití vlastnictví, právo na ochranu rodiny).
Jak vyplývá z judikatury Ústavního soudu (srovnej IV. ÚS 188/94), Ústavní soud připouští, že v některých případech se může stát, že interpretace právních předpisů obecnými soudy, která se jeví jako interpretace na první pohled zákonná, může být natolik extrémní, že vybočí z mezí ústavnosti. Tak tomu bude zejména tehdy, jestliže bude např. výklad natolik extenzivní, že zasáhne do některého ústavně garantovaného základního práva a tím poruší čl. 4 odst. 4 Listiny, který ukládá orgánům aplikujícím právo šetřit podstatu a smysl základních práv. Toto se však v daném případě nestalo.
Stěžovatelka se v řízení před obecnými soudy domáhala rozhodnutí, na základě kterého by její povinnost na vyklizení předmětného bytu byla vázána na zajištění bytové náhrady. Jak již bylo naznačeno výše, Ústavnímu soudu nepřísluší přezkoumávání tzv. jednoduchého práva, tj. práva obsaženého v zákonech, či jiných právních předpisech. Ústavní soud nevystupuje ani jako další instance při přezkumu soudních rozhodnutí, pokud nedošlo k porušení ústavně zaručených práv a svobod. V konkrétním případě byla předmětem přezkumu otázka, zda stěžovatelka byla zkrácena na svých ústavně zaručených právech, když její vyklizení z předmětného bytu nebylo vázáno na zajištění bytové náhrady. Ústavní soud zde nemá výhrady vůči závěrům obecných soudů. V daném případě se jednalo o nájem služebního bytu, který byl sjednán s manželem stěžovatelky na dobu určitou (na 1 rok s možností prodloužení, ale vždy pouze o 1 rok). V průběhu trvání nájmu nájemce tohoto služebního bytu zemřel. Smrtí nájemce služebního bytu zanikl jak nájem bytu, tak i odvozené právo manželky zemřelého nájemce služební byt užívat. Ustanovení §709 obč. zák. přitom vylučuje přechod nájmu u služebních bytů, bytů zvláštního určení a bytů v domech zvláštního určení. Ustanovení §713 obč. zák. sice umožňuje tzv. právo bydlení manželovi zemřelého nájemce, popř. osobám uvedeným v §706 odst. 1 obč. zák., a tyto osoby nejsou povinny se z bytu vystěhovat, dokud jim není zajištěn přiměřený náhradní byt, avšak toto ustanovení platí pouze u nájmu sjednaného na dobu neurčitou. Nelze je rozšiřovat i na případy nájmu sjednaného na dobu určitou. Pokud by Ústavní soud přijal jako správný názor stěžovatelky, že jí po smrti manžela - nájemce služebního bytu na dobu určitou - náleží bytová náhrada, nejenže by tím přiznal stěžovatelce více práv, než by náleželo jejímu zemřelému manželovi, ale právě naopak pronajímatele by omezil v jeho vlastnickém právu více, než připouští zákon. Jak již Ústavní soud judikoval dříve (např. II. ÚS 190/94), nelze aktem aplikace práva konstituovat dosud neexistující povinnosti vlastníka (v tomto případě povinnost zajistit bytovou náhradu). Uvedený postup by vedl k porušení čl. 4 odst. 4 a čl. 11 odst. 4 Listiny. Nelze tedy připustit natolik extenzivní výklad zákona, který by stanovoval povinnosti vlastníkovi nad jeho rámec. V této souvislosti lze poukázat i na ustanovení §6 zák. č. 102/1992 Sb., podle kterého, zanikne-li nájem bytu sjednaný na dobu určitou výpovědí před uplynutím sjednané doby, má nájemce právo na bytovou náhradu ve stejném rozsahu jako při zániku nájmu bytu na dobu neurčitou. Právo na bytovou náhradu má nájemce ovšem jen po dobu, na kterou byl nájem původně sjednán. Byť citované ustanovení řeší jinou situaci, i ono podporuje obecnou platnost principu, podle kterého oprávněná osoba (pronajímatel) nemůže být nucena k zajištění bytové náhrady, neboť by se tak povinné osobě (stěžovatelce) přiznávalo více práv, než kolik jich měl původní nájemce bytu. I v případě přechodu nájmu bytu nikoli služebního, který byl uzavřen na dobu určitou, by osoby, na něž nájem takto přešel, vstoupily do postavení zemřelého nájemce se stejným časovým omezením, které předpokládala původní nájemní smlouva. Rovněž tak v případě zrušení společného nájmu bytu manžely lze tomu z bývalých manželů, který se nestal výlučným nájemcem bytu a nájemní poměr byl sjednán na dobu určitou, zajistit náhradní byt jen do doby, kdy měl skončit nájemní poměr k vyklizovanému bytu.
Vzhledem k tomu, že stěžovatelce bylo umožněno bydlení v předmětném bytě až do dne, kdy uplynula doba, na kterou byl uzavřen nájem se zemřelým manželem stěžovatelky, Ústavní soud neshledal, že by rozhodnutím obecných soudů došlo v daném případě k porušení ústavně zaručených lidských práv a svobod. Na základě výše uvedených skutečností tedy Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 6. dubna 2004
JUDr. Jiří Malenovský
předseda senátu
>