ECLI:CZ:US:2004:4.US.325.04
sp. zn. IV. ÚS 325/04
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 11. října 2004 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem JUDr. Eliškou Wagnerovou, Ph.D. ve věci ústavní stížnosti JUDr. M. Z. CSc. proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 4. 2004, č. j. 30 Cdo 111/2004-66, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Návrhem označeným jako "ústavní stížnost žalované k Ústavnímu soudu ČR" brojil JUDr. M. Z. CSc. proti v záhlaví uvedenému usnesení Nejvyššího soudu ČR, jímž bylo vyhověno dovolání Ing. arch. R. R. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 4. 2004, č. j. 38 Co 21/2003-27.
Jak Ústavní soud z ústavní stížnosti vyrozuměl, Ing. arch. R. se v řízení před obecnými soudy domáhal proti Ing. arch. D. R. zrušení vyživovací povinnosti. Zatímco Městský soud v Brně jako soud prvního stupně ve shodě s Krajským soudem v Brně jako soudem odvolacím dospěly k závěru, že pro řízení není dána pravomoc českých soudů, Nejvyšší soud ČR dospěl v napadeném rozhodnutí k závěru, že soudy nepřihlédly ke skutečnosti, že žalovaná Ing. arch. R. je státní občankou ČR, čímž je založena příslušnost a pravomoc soudů podle ust. §86 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s §37 odst. 1 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů.
Jak v ústavní stížnosti navrhovatel uvedl, je podána toliko předběžně zmocněncem žalované (neadvokátem), který je vybaven plnou mocí žalované v souvislosti s jednáním ve věci dovolání před Nejvyšším soudem ČR, přičemž podle navrhovatele tato plná moc "souvisí i s napadením usnesení Nejvyššího soudu ČR a následnou ústavní stížností k Ústavnímu soudu". Toto předběžné podání ústavní stížnosti zmocněncem žalované je podle slov navrhovatele zdůvodněno již plynoucí lhůtou k podání ústavní stížnosti podle ust. §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (správně má být uvedeno podle ust. §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění po jeho novele provedené zákonem č. 83/2004 Sb., dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Před tím, než Ústavní soud přistoupí k meritornímu projednání ústavní stížnosti, je povinen soudce zpravodaj posoudit, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální a obsahové náležitosti. Pokud tomu tak není, vyzve navrhovatele (stěžovatele) k odstranění vad, jsou-li odstranitelné a zhojitelné [§41 písm. b) zákona o Ústavním soudu], ev. ústavní stížnost pro některou z překážek jejího meritorního či kvazimeritorního projednání a rozhodnutí odmítne (§43 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem [§72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Podle ust. §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu musí být fyzická nebo právnická osoba v řízení před Ústavním soudem zastoupena advokátem. V plné moci k zastupování pak musí být výslovně uvedeno, že je udělena pro zastupování před Ústavním soudem (§31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).
V daném případě je evidentní, že ústavní stížnost podala za účastníka řízení o dovolání, z něhož vzešlo ústavní stížností napadené rozhodnutí, osoba od tohoto účastníka odlišná, jež měla v dovolacím řízení postavení obecného zmocněnce. Navrhovatel, JUDr. Z. připojil k ústavní stížnosti kopii plné moci, podle níž byl oprávněn Ing. arch. D. R. zastupovat v dovolacím řízení před Nejvyšším soudem ČR. Z obsahu ústavní stížnosti lze dovodit, že navrhovatel má zřejmě zato, že tato plná moc se vtahuje rovněž na řízení o ústavní stížnosti proti rozhodnutí, kterým Nejvyšší soud ČR rozhodl o dovolání, resp. pokrývá rovněž zmocnění k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí o dovolání.
Takový výklad navrhovatele však nelze akceptovat s ohledem na znění zákona o Ústavním soudu, který na jednu stranu vyžaduje obligatorní zastoupení stěžovatele advokátem, na druhou stranu pak stanoví podmínku udělení zvláštní plné moci k řízení před Ústavním soudem. Jinými slovy, nelze připustit, aby v daném případě podal za účastníka řízení, z něhož vzešlo napadené rozhodnutí (stěžovatel), ústavní stížnost obecný zmocněnec, který disponuje toliko plnou mocí k zastupování tohoto účastníka v předchozích řízeních.
Nezanedbatelnou podmínkou ústavní stížnosti, kterou stěžovatel tvrdí zásah do svých ústavně zaručených základních práv, je skutečnost, že takovou stížnost podává sám jednotlivec, do jehož práv mělo být zasaženo, který je právně zastoupen toliko advokátem. Nelze připustit, aby se ochrany základních práv a svobod domáhala za jednotlivce jakákoliv třetí osoba, a to dokonce bez toho, že by prokázala zmocnění k takovému procesnímu úkonu.
Tato podmínka ostatně vyplývá ze samotné podstaty základních práv a svobod jako veřejných subjektivních práv, jimiž disponuje vždy toliko konkrétní jednotlivec ve vztahu k veřejné moci a jež jsou nezadatelná, nezcizitelná, nepromlčitelná a nezrušitelná. Ochrany základních práv a svobod se může domáhat pouze ten, kdo je jejich nositelem, nikoliv jakákoliv osoba, byť by se legitimně domnívala, že tak činí v zájmu tohoto jednotlivce. Ústavní stížnost podaná navrhovatelem by totiž stavěla ústavní stížnost do pozice actio popularis, kterou bezpochyby není, jak ostatně potvrzuje dosavadní judikatura Ústavního soudu (srov. např. usnesení ve věch sp. zn. I. ÚS 462/03, sp. zn. II. ÚS 340/03, sp. zn. I. ÚS 293/03 aj.).
Podle Ústavního soudu je třeba trvat na tom, aby stěžovatelka sama, byť byla v dovolacím řízení zastoupena obecným zmocněncem, podala ústavní stížnost ve lhůtě šedesáti dnů ode dne doručení usnesení Nejvyššího soudu ČR. Pokud by k datu podání ústavní stížnosti nebyla zastoupena advokátem, jak vyžaduje ust. §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, bude v nově zahájeném řízení vyzvána k odstranění této vady v určené lhůtě.
Jak Ústavní soud zjistil dotazem u Městského soudu v Brně, bylo usnesení Nejvyššího soudu ČR doručeno obecnému zmocněnci dne 6. 9. 2004, takže lhůta k podání ústavní stížnosti proti tomuto rozhodnutí uplyne až dne 5. 11. 2004.
Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem soudce zpravodaj ústavní stížnost podanou JUDr. M. Z. CSc. odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným podle ust. §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. října 2004
Eliška Wagnerová
soudce zpravodaj