ECLI:CZ:US:2004:4.US.419.03
sp. zn. IV. ÚS 419/03
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 1. dubna 2004 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila ve věci ústavní stížnosti stěžovatele L. M., právně zastoupeného JUDr. P. S., advokátem, proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 7. 6. 2001 sp. zn. 5 C 329/2000, a dále proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. 4. 2003 sp. zn. 13 Co 269/2002, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 4. 8. 2003, a která byla doplněna podáním Ústavnímu soudu doručeným dne 19. 11. 2003, se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 7. 6. 2001 sp. zn. 5 C 329/2000, a dále rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. 4. 2003 sp. zn. 13 Co 269/2002, a to pro porušení základních práv zakotvených v Listině základních práv a svobod.
Ústavní soud shledal, že včas podaná ústavní stížnost po odstranění vad podání splňuje všechny zákonné formální náležitosti, a že proto nic nebrání projednání a rozhodnutí věci samé.
Ústavní stížností napadeným rozsudkem ze dne 24. 4. 2003 sp. zn. 13 Co 269/2002, Krajský soud v Brně změnil rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 7. 6. 2001 sp. zn. 5 C 329/2000, v napadeném výroku I. tak, že žalovaný (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatel"), je povinen nahradit žalobci L. J. na nákladech řízení částku 3. 939 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, jinak výrok I. rozsudku soudu prvního stupně v části, ve které byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 55. 010 Kč, potvrdil. Ohledně částky 1. 561 Kč soud prvního stupně řízení zastavil (výrok II.). K zastavení řízení ohledně posledně uvedené částky soud přistoupil po zpětvzetí žaloby se souhlasem žalovaného, jinak vycházel ze zjištění, že žalovaný se ocitl v prodlení se zaplacením částek, k jejichž zaplacení se zavázal dle smíru uzavřeného v rámci řízení ve věci, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 5 C 83/96, a to s částkou 33. 000 Kč (po částečném zpětvzetí žaloby) od 9. 7. 1997 a s částkou 40. 890 Kč od 9. 1. 1998. Shledal proto důvodným jeho návrh na zaplacení úroku z prodlení ve výši 26 % z částky 33. 000 Kč za dobu od 10. 10. 1997 do 10. 10. 2000, tj. v částce 25. 739 Kč a úroku z prodlení v téže výši za dobu od 9. 1. 1998 do 10. 10. 2000 z částky 40. 890 Kč v částce 29. 271 Kč. Své rozhodnutí opřel o ust. §517 a §520 odst. 1 občanského zákoníku a §1 vl. nař. č. 142/1994 Sb. Na základě odvolání podaného jak žalobcem, tak i žalovaným odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadené části výroku I., a dospěl k závěru, že skutkové a právní závěry soudu prvního stupně odpovídají jím provedenému dokazování. Z úřední povinnosti pak odvolací soud přezkoumal i rozsudek soudu prvního stupně v té části výroku I., ve které bylo rozhodováno o nákladech řízení, a zjistil, že na soudním poplatku zaplatil žalobce nikoliv částku 2. 204 Kč, ale částku 2. 264 Kč. Proto odvolací soud výrok I. rozsudku soud prvního stupně v uvedené části změnil.
V ústavní stížnosti stěžovatel uvádí své přesvědčení, že výše uvedenými rozhodnutími obecných soudů byl poškozen na svých právech, neboť do prodlení s úhradou soudem stanovené částky se dostal zaviněním žalobce, který odmítal přijímat splátky dlužných částek zasílané mu stěžovatelem. Podle stěžovatele byla postupem obecných soudů porušena Listina základních práv a svobod.
Ústavní soud tedy přezkoumal napadená rozhodnutí, jakož i řízení jim předcházející, z hlediska stěžovatelem v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze jejich ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není opodstatněná.
Dle ust. §72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou dle čl. 10 Ústavy.
Po prostudování podané ústavní stížnosti stěžovatele Ústavní soud ovšem zjistil, že tato neobsahuje žádnou ústavně právní argumentaci: stěžovatel v ústavní stížnosti neuvádí, z jakého důvodu napadená rozhodnutí obecných soudů porušují jeho ústavně zaručená práva, v jakém postupu obecných soudů spatřuje stěžovatel zásah do svých ústavně zaručených práv. Ústavní stížnost dále neobsahuje ani vymezení, která ústavně zaručená práva byla postupem obecných soudů porušena.
Přesto však se Ústavní soud zabýval tím, zda obecné soudy svým postupem neporušily práva stěžovatele, resp. ta jeho práva, jež jsou ústavně zaručena. Ústavní soud dle čl. 83 Ústavy představuje soudní orgán ochrany ústavnosti a v tomto smyslu není součástí soustavy obecných soudů, kterým není ani instančně nadřízen, a není povolán k přezkumu správnosti aplikace "jednoduchého" práva; to může činit pouze tehdy, jestliže současně shledá porušení některých ústavních kautel. Z tohoto hlediska však Ústavní soud nezjistil, že by postup obecných soudů byl v extrémním rozporu s požadavky ústavnosti, jejich argumentaci považuje za ústavně konformní, srozumitelnou a logicky správnou.
Ústavní soud tedy neshledal, že by v činnosti jednajících obecných soudů došlo k porušení hmotně právních či procesně právních předpisů, které by měly za následek porušení ústavně zaručených práv nebo svobod. Protože stěžovatel obecným soudům nepředložil jiné důkazy, kterými by prokázal svá tvrzení, nezbylo odvolacímu soudu, než výrok I. rozsudku soudu prvního stupně v části, ve které bylo rozhodnuto o uložení povinnosti stěžovatele zaplatit žalobci částku 55. 010 Kč, potvrdit.
Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. dubna 2004
JUDr. Jiří Mucha v. r.
předseda senátu Ústavního soudu