ECLI:CZ:US:2004:4.US.464.03
sp. zn. IV. ÚS 464/03
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 8. dubna 2004 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky SPORTOVNÍ AREÁL H., právně zastoupené JUDr. J. J., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 6. 2003 sp. zn. 40 K 35/2002, takto:
I. Ústavní stížnost se odmítá.
II. Postavení vedlejšího účastníka příspěvkové organizaci KOMBYT SERVIS H., se nepřiznává.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 29. 8. 2003, a která byla doplněna podáními Ústavnímu soudu doručenými dne 4. 3. 2004, a dne 5. 9. 2003, se stěžovatelka domáhala zrušení usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 6. 2003 sp. zn. 40 K 35/2002, a to pro porušení práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Ústavní stížností napadeným usnesením ze dne 27. 6. 2003 sp. zn. 40 K 35/2002, Krajský soud v Brně ve výroku I. odvolal z funkce prvního člena věřitelského výboru konkursního věřitele č. 16 - Volksbank CZ, a. s., a ve výroku II. pak jmenoval do funkce prvního člena věřitelského výboru konkursního věřitele č. 14 - Antonína H. - Dřevovýroba, obchod a ubytování, Valašská Bystřice. Ve výroku III. usnesení dále krajský soud odvolal z funkce třetího člena věřitelského výboru konkursního věřitele č. 58 - SPORTOVNÍ AREÁL H., příspěvkovou organizaci (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatelka"), a ve výroku IV. stanovil, že na místo třetího člena věřitelského výboru nastupuje jeho náhradník, konkursní věřitel č. 77 - ČR - Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem v Praze.
Dne 17. 9. 2003 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání příspěvkové organizace KOMBYT SERVIS H., ve kterém tato žádá Ústavní soud o přivolení jejího vstupu jako vedlejšího účastníka do řízení na straně stěžovatelky, neboť je přesvědčena, že rozhodnutím, které je napadáno ústavní stížností, je dotčena nejen stěžovatelka, ale také tato příspěvková organizace. Příspěvková organizace KOMBYT SERVIS H., byla zvolena náhradníkem za člena věřitelského výboru, a to náhradníkem za věřitele Volksbank CZ, a. s. Její zvolení na schůzi věřitelů úpadce Pila Rajnochovice, s. r. o. bylo potvrzeno soudem.
Ústavní soud shledal, že včas podaná ústavní stížnost po odstranění vad podání splňuje všechny zákonné formální náležitosti, a že proto nic nebrání projednání a rozhodnutí věci samé.
V ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že postupem krajského soudu jí bylo znemožněno realizovat právo konkursního věřitele na členství ve věřitelském výboru. Podle názoru stěžovatelky, pokud je rozhodováno o právu stěžovatelky - věřitele, navíc na základě návrhu jiného věřitele, nelze stěžovatelce upírat právo vyjádřit se k dané věci ještě před tím, než soud o jejím návrhu rozhodne. Toto právo je podle stěžovatelky nutno zařadit mezi základní práva, která ve svém celku vytvářejí spravedlivý proces. Stěžovatelka se k věci vyjádřila pouze z vlastní iniciativy, a to pouze ve směru totožnosti osoby právního zástupce města H. a stěžovatelky. Soud však nevyšel, uvádí stěžovatelka, pouze z návrhu uvedeného věřitele, nýbrž i z návrhu správkyně konkursní podstaty. Správně měl soud postupovat tak, že pokud tyto návrhy považoval za natolik relevantní, že na jejich základě zprostil stěžovatelku členství ve věřitelském výboru, pak měl oba tyto návrhy předložit k vyjádření stěžovatelce a teprve po vyjádření stěžovatelky v dané věci rozhodnout. Soud tedy nedal možnost stěžovatelce se k dané věci vyjádřit. V tomto směru došlo k porušení práva na spravedlivý proces. Podle stěžovatelky napadené rozhodnutí nebylo řádně a přesvědčivě odůvodněno. Stěžovatelka dále krajskému soudu vytýká, že proti svému usnesení nepřipustil odvolání, a pro srovnání poukazuje na skutečnost, že pokud soud rozhoduje o zproštění funkce správce konkursní podstaty, činí tak vždy usnesením, proti kterému je přípustné odvolání. Stěžovatelka dále uvádí, že od potvrzení jejího zvolení za člena věřitelského výboru na schůzi věřitelů se neobjevila žádná nová okolnost, která by opravňovala soud k vydání napadeného usnesení, a především taková okolnost podle stěžovatelky v odůvodnění není uvedena. Soud tak podle stěžovatelky neuvedl jediný relevantní důvod, který by odůvodňoval odvolání člena věřitelského výboru.
Stěžovatelka dále v ústavní stížnosti namítá, že napadené usnesení je zmatečné. Člen věřitelského výboru Volksbank CZ, a. s., prodal svou pohledávku městu H.. Soud rozhodl o procesním nástupnictví, tedy město H. se stalo věřitelem namísto Volksbank CZ, a. s. Dle konstantní judikatury, uvádí stěžovatelka, Volksbank CZ, a. s., uvedeným okamžikem přestala být členem věřitelského výboru. Nebylo tedy možné ji odvolat z této funkce. Náhradník za tohoto věřitele však z funkce odvolán nebyl (jeho postavení je totožné, ve vztahu k městu H., jako postavení stěžovatelky). Soud tak podle stěžovatelky navíc svým rozhodnutím založil zcela zmatečný stav, kdy je věřitelský výbor čtyřčlenný.
Stěžovatelka uzavírá, že pokud dospěje Ústavní soud k závěru, že krajský soud nepochybil, když nepřipustil odvolání proti rozhodnutí o odvolání z funkce člena věřitelského výboru, pak je dle názoru stěžovatelky nutno považovat ust. §66b odst. 2 zák. č. 328/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za protiústavní, a jako takové by mělo být zrušeno.
Z výše uvedených důvodů stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 6. 2003 sp. zn. 40 K 35/2002 zrušil.
Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byly-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušeny základní práva a svobody chráněné ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy.
Ústavní soud tedy přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení mu předcházející, z hlediska stěžovatelkou v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze jeho ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není opodstatněná.
K jednotlivým námitkám stěžovatelky uvádí Ústavní soud následující:
Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že jí krajský soud nedal možnost se k dané věci ještě před vydáním rozhodnutí vyjádřit. Sama však v ústavní stížnosti uvádí, že z vlastní iniciativy své vyjádření soudu - i když jen ve směru totožnosti osoby právního zástupce města H. a stěžovatelky - zaslala, a soud také obsah tohoto vyjádření zahrnul do odůvodnění napadeného rozhodnutí (str. 2 usnesení).
Dle ust. §11 odst. 4 zák. č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, členy věřitelského výboru a jejich náhradníky volí schůze konkursních věřitelů a potvrzuje soud. Z důležitých důvodů může soud na návrh některého z konkursních věřitelů nebo správce anebo i bez návrhu odvolat věřitelský výbor nebo některého z jeho členů. Jestliže soud věřitelský výbor nebo některého z jeho členů odvolá nebo nemůže-li člen svou funkci vykonávat nebo se jí vzdá anebo se nemůže jednání věřitelského výboru zúčastnit, nastupuje místo něho náhradník; soud může též nařídit doplňující volbu nebo může jmenovat nový věřitelský výbor nebo nového jeho člena.
Věřitelský výbor nebo některého z členů věřitelského výboru může soud odvolat, a to i bez návrhu (ust. §11 odst. 4 cit. zák.). Pokud má soud právo nepotvrdit volbu člena nebo náhradníka věřitelského výboru, má současně právo jej i z důležitých důvodů později odvolat. Důležitými důvody, pro které může soud i bez návrhu odvolat kteréhokoliv člena věřitelského orgánu nebo celý věřitelský orgán, jsou obdobné důvody, pro které by soud jinak již dříve nepotvrdil zvoleného konkursního věřitele do funkce člena věřitelského orgánu.
Existence funkčního věřitelského orgánu je nezbytnou podmínkou k zajištění řádného průběhu konkursu a k zajištění jeho účelu. Soud proto odvolá z funkce člena věřitelského výboru osobu, která neskýtá dostatečnou záruku, že bude chránit společný zájem všech konkursních věřitelů (§11 odst. 7 cit. zák.). Soud odvolá člena věřitelského výboru zejména tehdy, pokud je členem věřitelského orgánu sám úpadce nebo osoby, kterým to ust. §11 odst. 3 cit. zák. zakazuje.
Pokud soud shledá při dalším průběhu konkursu, že kterýkoli člen věřitelského orgánu nevykonává řádně svoji funkci, resp. ji vykonává v rozporu se společným zájmem všech konkursních věřitelů, je na místě přijmout potřebné opatření, tj. odvolat bez zbytečného odkladu takového člena z funkce ve věřitelském orgánu. Společným zájmem konkursních věřitelů je třeba především rozumět zájem na co nejlepším uspokojení všech kategorií konkursních pohledávek a ne jen některých z nich (např. uspokojení jen určitých přednostních pohledávek). Členové věřitelského orgánu mají přístup k řadě citlivých ekonomických údajů včetně obchodního tajemství úpadce. K odvolání věřitelského orgánu může dojít na návrh kteréhokoli z konkursních věřitelů nebo správce nebo i bez návrhu.
Věřitelský orgán je orgánem konkursních věřitelů a ne orgánem úpadce, proto ačkoliv to zákon o konkursu a vyrovnání výslovně nestanoví, členem věřitelského výboru nemůže být ani úpadce. Je zřejmé, že případnou volbu úpadce do věřitelského orgánu soud nepotvrdí. V praxi se může stát, že při volbě a následném potvrzení výsledku volby věřitelského orgánu soudem nemusí být hned zřejmé, že se do věřitelského orgánu dostala neoprávněně i osoba, která nemůže být jeho členem. Je vhodné, aby jakmile soud takovou okolnost později zjistí, bez zbytečného odkladu takovou osobu z funkce člena věřitelského výboru rovnou odvolal (§11 odst. 4 cit. zák.).
Věřitel přihlášením pohledávky má jen nárok být účastníkem konkursního řízení. Členství ve věřitelském orgánu není oprávněním, jež by bylo nerozlučně spojeno s postavením konkursního věřitele v konkursu. Funkce člena věřitelského výboru pak není ani právem nebo povinností, do něhož lze vstoupit ve smyslu ust. §107 nebo 107a občanského soudního řádu, neboť o tuto funkci v konkursním řízení vůbec nejde (účel a cíl konkursu je jiný).
Pokud tedy krajský soud odvolal stěžovatelku z funkce třetího člena věřitelského výboru bez zbytečného odkladu po té, co zjistil, že jediný společník úpadce je současně zřizovatelem třetího člena věřitelského výboru, postupoval zcela v souladu s výše citovanými ustanoveními zák. č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů.
V ústavní stížnosti dále stěžovatelka krajskému soudu vytýká, že nepřipustil proti svému rozhodnutí odvolání. Pokud krajský soud v napadeném usnesení stěžovatelku poučil, že "proti tomuto usnesení není odvolání přípustné", postupoval zcela v souladu se zákonem, neboť dle ust. §66b odst. 2 zák. č. 328/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, proti rozhodnutí soudu, které soud učinil při výkonu dohlédací činnosti podle ust. §12 cit. zák., není odvolání přípustné. Uvedené se nepochybně týká i rozhodnutí soudu o odvolání a jmenování členů věřitelského orgánu (§11 odst. 4 cit. zák.).
Ani námitku stěžovatelky, že krajský soud své rozhodnutí řádně a přesvědčivě neodůvodnil, neshledal Ústavní soud opodstatněnou. Odůvodnění ústavní stížností napadeného usnesení Krajského soudu v Brně shledává Ústavní soud dostatečným a přesvědčivým. V podrobnostech proto Ústavní soud odkazuje na obsah tohoto odůvodnění ústavní stížností napadeného rozhodnutí.
Dle ust. §11 odst. 3 zák. č. 328/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, členy věřitelského výboru a jejich náhradníky mohou být jen konkursní věřitelé s výjimkou osob uvedených v §67b; pokud je členem nebo náhradníkem právnická osoba, oznámí soudu, kdo za ni bude ve věřitelském výboru jednat.
Členem konkursního orgánu může být jen konkursní věřitel (§7 zák. č. 328/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Funkce člena (nebo náhradníka) věřitelského výboru je vázána výlučně na osobu konkursního věřitele a nikoli na jeho konkursní pohledávku. Nejedná se tedy o oprávnění, jež by bylo nerozlučně spojeno s postavením konkursního věřitele v konkursu a jež spolu s ostatními procesními oprávněními v důsledku postoupení pohledávky přechází z postupitele na postupníka.
V průběhu konkursního řízení však může nastat situace, kdy věřitel, který je současně členem věřitelského výboru, postoupí svou pohledávku na někoho jiného. Tím však nedochází zároveň k převodu členství ve věřitelském výboru. Pokud tedy dojde v průběhu konkursního řízení k převodu (nebo i k přechodu) konkursní pohledávky a následně i k procesnímu nástupnictví, zaniká spolu se zánikem účasti dosavadního konkursního věřitele v konkursním řízení i jeho členství ve věřitelském orgánu, neboť tento již nemůže funkci člena věřitelského výboru vykonávat. Podle ust. §11 odst. 4 cit. zák. pak na uvolněné místo člena věřitelského orgánu nastupuje automaticky - bez dalšího - jeho konkrétní soudem potvrzený náhradník. Výkon funkce člena věřitelského výboru je spojen jen s tou osobou, která byla zvolena schůzí konkursních věřitelů a potvrzena soudem.
S ohledem na dikci ustanovení §11 odst. 4 zákona č. 328/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jež výslovně nezmiňuje situaci, kdy člen věřitelského orgánu ztratil postavení účastníka konkursu, má Ústavní soud pochybnost o tom, zda byl důvod odvolat z funkce prvního člena věřitelského výboru konkursního věřitele č. 16 - Volksbank CZ, a. s., neboť je toho názoru, že postačí, aby konkursní soud deklaroval tuto skutečnost a sdělil konkursním věřitelům, že na místo dosavadního člena věřitelského orgánu nastoupil náhradník, a v případě zjištění - s ohledem na výše uvedené - že dříve zvolený a soudem potvrzený náhradník je k výkonu funkce člena věřitelského výboru nezpůsobilý, učinil další vhodná opatření.
Ústavní soud proto musí přisvědčit námitce stěžovatelky, neboť v projednávané věci krajský soud při rozhodování o odvolávání a jmenování členů věřitelského výboru nevzal v úvahu tu skutečnost, že při zániku účastenství v konkursním řízení konkursního věřitele, který je současně i členem věřitelského výboru, zaniká i jeho účast ve věřitelském orgánu a na místo takového člena věřitelského výboru nastupuje automaticky dříve zvolený náhradník, jehož volba byla potvrzena soudem. Uvedený nedostatek v napadeném rozhodnutí krajského soudu se však žádným způsobem nemohl dotknout ústavně zaručených práv stěžovatelky.
Při shrnutí výše uvedeného Ústavní soud neshledal, že by postupem krajského soudu došlo k porušení hmotně právních či procesně právních předpisů, které by měly za následek porušení ústavně zaručených práv nebo svobod, v projednávané věci stěžovatelkou konkrétně namítané porušení čl. 36 odst. 1 Listiny.
Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Protože Ústavní soud podanou ústavní stížnost odmítl pro její neopodstatněnost, neshledal ani důvod k tomu, aby přiznal postavení vedlejšího účastníka příspěvkové organizaci KOMBYT SERVIS H..
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 8. dubna 2004 JUDr. Jiří Mucha v. r. předseda senátu Ústavního soudu