ECLI:CZ:US:2004:4.US.625.03
sp. zn. IV. ÚS 625/03
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti JUDr. N. P., zastoupené JUDr. J. M., advokátkou, směřující proti usnesení Okresního státního zastupitelství v Litoměřicích ze dne 29.9.2003, č.j. Zn 6302/2002-13 a proti usnesení orgánu Policie ČR, Okresního ředitelství, SKPaV v Litoměřicích ze dne 28.3.2003, ČTS: ORLT-1396/OHK-2002, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 10.12.2003 se stěžovatelka domáhá zrušení rozhodnutí uvedených v návětí tohoto usnesení, s tím, že uvedené orgány veřejné moci odložením jejího trestního oznámení na ing. Z. Š. a D. Š., pro podezření ze spáchání trestného činu podle §250 a §256a tr.zák., porušily čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 Ústavy.
Uvedla pak podrobnější argumentaci na podporu svého názoru.
Podle ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon") činí lhůta k podání ústavní stížnosti šedesát dnů a počíná běžet dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. V případě stěžovatelky tedy lhůta počala běžet dnem doručení výše cit. usnesení Okresního státního zastupitelství, k čemuž došlo (jak sama stěžovatelka uvádí) dne 10.10. 2003. Tento den tedy již byl prvním dnem lhůty, neboť z cit. ustanovení zákona plyne jiný (speciální) režim počítání lhůty. Na tuto skutečnost Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně upozorňoval (viz např. I. ÚS 182/95, ÚS sv. 4, usnes.č. 20). Šedesátidenní lhůta tedy marně uplynula v pondělí 8.12.2003, neboť podání stěžovatelky bylo předáno k poštovní přepravě až v úterý 9.12.2003 (jak vyplývá z razítka na obálce, ve které bylo podání Ústavnímu soudu doručeno). Za této situace byl soudce zpravodaj nucen konstatovat, že návrh byl podán po lhůtě stanovené kogentním ustanovením zákona pro jeho podání, přičemž zákon nedává žádnou možnost promeškání lhůty prominout či jinak zhojit.
Pro úplnost soudce zpravodaj uvádí, že i kdyby byl návrh podán včas, je judikatura Ústavního soudu vztahující se na podobné situace (tedy odložení trestního oznámení) konstantní a zřetelná. Ústavní soud opakovaně uvedl, že neexistuje ústavně zaručené subjektivní právo fyzické či právnické osoby na to, aby jiná osoba byla trestně stíhána (viz např. II. ÚS 10/98, I. ÚS 84/99, I. ÚS 580/2000, IV. ÚS 186/02 a řada dalších). Rozhodnutí o tom, zda byl či nebyl spáchán trestný čin, spadá do výlučné pravomoci orgánů činných v trestním řízení a nemůže být založeno jen na subjektivním přesvědčení oznamovatele.
Z výše uvedených důvodů proto soudce zpravodaj posoudil podaný návrh jako opožděný, a jako takový jej podle §43 odst. 1 písm. b) zákona, odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. března 2004
JUDr. Pavel Varvařovský
soudce zpravodaj