ECLI:CZ:US:2004:4.US.631.03
sp. zn. IV. ÚS 631/03
Usnesení
IV. ÚS 631/03
Ústavní soud rozhodl dne 23. června 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Musila, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Miloslava Výborného, ve věci navrhovatele E., spol. s r.o., zastoupeného JUDr. J. K., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 12. listopadu 2003 sp. zn. 18 Co 438/2002 a Okresního soudu Plzeň-město ze dne 23. května 2002 sp. zn. 13 C 68/2001, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel, který se domáhal zrušení výše označených rozsudků, odůvodnil ústavní stížnost tím, že se rozhodnutími soudů cítí dotčen v právech, jež jsou zakotvena v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 2, odst. 3, v čl. 4 a čl. 90 Ústavy České republiky. Uvedl, že podle jeho přesvědčení soudy došly k nesprávnému názoru, na základě něhož nevyhověly žalobě na náhradu škody způsobené postupem stavebního úřadu, nerozhodly v souladu se zákonem a také ne na základě řádně zjištěného skutkového stavu. Poukázal na průběh řízení před stavebním úřadem, který požadoval po stěžovateli odborné stanovisko jiného správního orgánu, přičemž si toto mohl vyžádat sám, na jeho rozhodnutí o přerušení řízení, což i dle názoru soudu navodilo neřešitelnou situaci - to vše pak mělo za následek vznik škody, kterou u soudu uplatnil.
Předseda senátu Krajského soudu v Plzni ve svém vyjádření ze dne 13. ledna 2004 poukázal na obsah odůvodnění stížností napadeného rozsudku a uvedl, že k tvrzenému porušení práv stěžovatele rozhodnutím soudu nedošlo.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu spisu Okresního soudu Plzeň-město sp. zn. 13 C 68/2001 a rozsudků soudů obou stupňů zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Krajský soud v Plzni přezkoumal rozsudek Okresního soudu Plzeň-město v souladu s §212 obč. soudního řádu a opodstatněně shledal, že soud I. stupně rozhodl správně, když zamítl žalobu navrhovatele na náhradu tvrzené škody, jež měla být způsobena nesprávným úředním postupem stavebního úřadu, který ve stavebním řízení nevydal ve věci samé rozhodnutí. V odůvodnění rozsudku se vypořádal se všemi odvolacími námitkami stěžovatele, když také s ohledem na obsah §29 odst. 1 zák. č. 71/1967 Sb. a §71 odst. 4 věta druhá a §126 odst. 1 stavebního zákona vyložil správnost postupu stavebního úřadu, který vyžadoval po účastníku stavebního řízení splnění povinnosti, tj. předložení stanoviska orgánu, který považoval za dotčený předmětným řízením. Na vyčerpávající odůvodnění rozsudků lze v dalším zcela odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. června 2004