ECLI:CZ:US:2004:4.US.99.04
sp. zn. IV. ÚS 99/04
Usnesení
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti Ing. E. G. a Ing. J. G. oba zastoupeni JUDr. M. S. advokátem směřující proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. ledna 2004, sp. zn. 22 Cdo 375/2003, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 11. března 2004 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání, kterým se stěžovatelé domáhali zrušení rozsudku dovolacího soudu, který odmítl dovolání žalovaných - vedlejších účastníků, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. června 2002, sp. zn. 13 Co 836/2001, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 13. března 2001, sp. zn. 12 C 50/95. Vedle bodu I. a II. výroku Nejvyššího soudu ČR, bylo v bodě III. rozhodnuto, že rozsudky soudů prvého a druhého stupně se zrušují a věc se vrací k dalšímu řízení.
Po seznámení se s touto skutečností, jak je zřejmá ze stěžovateli zaslané kopie rozhodnutí o posledním opravném prostředku, je zjevné, že věc nebyla doposud pravomocně uzavřena a stěžovatelům tak přísluší možnost domáhat se svých práv v dalším řízení.
Za této situace Ústavní soud podání posoudil jako nepřípustné, ve smyslu ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon"), neboť doposud nebyly vyčerpány veškeré procesní prostředky, které stěžovatelům ve věci příslušejí. Pokud by Ústavní soud byl oprávněn postupovat tak, jak stěžovatelé požadují, ztrácelo by kasační oprávnění Nejvyššího soudu ČR v dovolacím řízení jakoukoliv funkci, resp. by Ústavní soud nahrazoval roli Nejvyššího soudu ČR, což mu nepochybně nepřísluší.
S ohledem na uvedené pak ústavní stížnost odmítl dle ustanovení §43 odst. 1 lit. e) zákona.
Poučení: Proti usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 23. března 2004
JUDr. Pavel Varvařovskýsoudce zpravodaj