ECLI:CZ:US:2004:Pl.US.6.04
sp. zn. Pl. ÚS 6/04
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Malenovského a soudců JUDr. Dagmar Lastovecké a JUDr. Jiřího Nykodýma v právní věci navrhovatelky K., zastoupené advokátem JUDr. A.O., o návrhu ze dne 5. 2. 2004, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatelka se svým návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 10. 2. 2004 domáhá zrušení části č. 102 nařízení vlády č. 140/2000 Sb., kterým se stanoví seznam oborů živností volných v návaznosti na zákon č. 469/2000 Sb. (navrhovatelka má zřejmě na mysli nařízení vlády č. 469/2000 Sb., kterým se stanoví obsahové náplně jednotlivých živností), v rozsahu zařazení živnosti "poskytování úvěrů a půjček" do oboru volných živností, neboť tato ustanovení jsou, dle názoru navrhovatelky, v rozporu s ustanovením čl. 1 Ústavy ČR.
Podle ustanovení čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy Ústavní soud rozhoduje o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem. Podle odstavce prvého písmeno b) téhož ustanovení Ústavní soud rozhoduje o zrušení jiných právních předpisů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem nebo zákonem. Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stanovuje, kdo a za jakých podmínek je oprávněn podat návrh na zahájení řízení, a další pravidla o řízení před Ústavním soudem (čl. 88 odst. 1 Ústavy).
Podle ustanovení §64 odst. 2 zákona o Ústavním soudu jsou k podání návrhu na zrušení jiného právního předpisu nebo jeho jednotlivých ustanovení oprávněni:
a) vláda,
b) skupina nejméně 25 poslanců nebo skupina nejméně 10 senátorů,
c) senát Ústavního soudu v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti,
d) ten, kdo podal ústavní stížnost za podmínek uvedených v §74 zákona o Ústavním soudu,
e) zastupitelstvo kraje,
f) VOP,
g) ministr vnitra, jde-li o návrh na zrušení obecné závazné vyhlášky kraje a hl.m. a jde-li o návrh na zrušení právního předpisu obce,
h) věcně příslušný ministr, jde-li o návrh na zrušení nařízení kraje a hl.m.,
i) zastupitelstvo obce, jde-li o návrh na zrušení právního předpisu kraje, do jehož územního obvodu obec náleží.
Navrhovatelkou je obchodní společnost. Navrhovatelka tedy není subjektem aktivně legitimovaným k podání návrhu na zrušení jiného právního předpisu nebo jeho jednotlivých ustanovení podle ust. §64 odst. 2 písm. a), b), c), e), f), g), h), i) zákona o Ústavním soudu.
Ve smyslu ustanovení §64 odst. 2 písm. d) citovaného zákona je obchodní společnost oprávněna podat takový návrh, současně se svou ústavní stížností, která splňuje podmínky uvedené v ustanovení §74 citovaného zákona. Podle ustanovení §74 může být spolu s ústavní stížností podán návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, jestliže podle tvrzení stěžovatele jsou v rozporu s ústavním zákonem, popřípadě se zákonem, jedná-li se o jiný právní předpis.
Petit ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení §72 odst. 1 písm. a) a §82 odst. 3 písm. a), b) zákona o Ústavním soudu musí navrhovat zrušení napadeného rozhodnutí orgánu veřejné moci, případně konkrétní opatření spojená s nápravou tzv. jiného zásahu orgánu veřejné moci. Petit projednávaného návrhu požaduje zrušení části nařízení vlády. Ačkoli navrhovatelka v odůvodnění nekonkretizovaně tvrdí, že její ústavní práva byla porušena, její návrh nesplňuje podmínky uvedené v ustanovení §74 zákona o Ústavním soudu. Jeho petit nepožaduje, aby Ústavní soud zasáhl ve smyslu ustanovení §82 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud je podle své ustálené judikatury vázán petitem návrhu, nikoli jeho odůvodněním. Ústavní soud je proto nucen konstatovat, že projednávaný návrh není ústavní stížností ve smyslu ustanovení §72 a násl. zákona o Ústavním soudu.
Vzhledem k tomu, že navrhovatelka není subjektem podle ustanovení §64 odst. 2 písm. a), b), c), e), f), g), h), i) zákona o Ústavním soudu aktivně legitimovaným k podání návrhu na zrušení jiného právního předpisu, a návrh nebyl ve smyslu §74 a §64 odst. 2 písm. d) zákona o Ústavním soudu podán spolu s ústavní stížností, jejímž předmětem by musely být skutečnosti, které nastaly uplatněním právního předpisu, jehož zrušení je navrhováno, je nutno navrhovatelku považovat za osobu zjevně neoprávněnou k podání takového návrhu.
Za situace, kdy návrh na zrušení výše uvedené části nařízení vlády ve smyslu §64 odst. 2 zákona o Ústavním soudu byl podán osobou zjevně neoprávněnou, nezbylo Ústavnímu soudu než návrh odmítnout podle ustanovení §43 odst. 2 písm. b) ve spojení s ustanovením §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. března 2004 JUDr. Jiří Malenovský
předseda senátu