ECLI:CZ:US:2004:Pl.US.8.03
sp. zn. Pl. ÚS 8/03
Usnesení
Plénum Ústavního soudu ve složení JUDr. František Duchoň, JUDr. Vojen Güttler, JUDr. Pavel Holländer, JUDr. Dagmar Lastovecká, JUDr. Jiří Malenovský, JUDr. Jan Musil, JUDr. Jiří Nykodým, JUDr. Pavel Rychetský, JUDr. Pavel Varvařovský, JUDr. Miloslav Výborný a JUDr. Eliška Wagnerová rozhodlo dne 23. 3. 2004 o návrhu navrhovatelky PharmDr. M.P., zastoupené JUDr. A.L., na zrušení ustanovení §45 odst. 1 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, podaného spolu s ústavní stížností proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 11. 2002, sp. zn. 23 C 132/2002, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností se navrhovatelka s odvoláním na tvrzené porušení čl. 21 odst. 3, čl. 21 odst. 4 a čl. 22 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 5, čl. 6 a čl. 102 Ústavy České republiky domáhala zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 11. 2002, sp. zn. 23 C 132/2002, kterým byl zamítnut její návrh na vydání rozhodnutí o neplatnosti hlasování, neplatnosti voleb a o neplatnosti volby kandidáta do zastupitelstva města K., ve volbách konaných ve dnech 1. a 2. listopadu 2002.
Navrhovatelka uvedla, že vzhledem k vysokému počtu hlasů pro volební stranu N. (6337 hlasů) i k vysokému počtu preferenčních hlasů pro prvního kandidáta na kandidátce (1395 hlasů) a zároveň vzhledem k volebnímu výsledku těsně pod 5 % hranicí (4,54 %) podala podle ust. §60 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 491/2001 Sb." resp. "volební zákon") shora uvedený návrh, jelikož se domnívala, že došlo k porušení tohoto zákona při určování neplatností jednotlivých volebních hlasovacích lístků. Předmětný návrh podala i vzhledem k údajné nemožnosti zjistit počet neplatných hlasovacích lístků v jednotlivých okrscích a důvody této neplatnosti. Krajský soud v Ostravě prý napadeným rozhodnutím nevzal v úvahu neexistenci povinnosti příslušných orgánů poskytnout údaje o důvodech neplatnosti jednotlivých hlasovacích lístků a jeho výklad volebního zákona byl příliš strohý, což údajně vedlo k porušení zejména čl. 22 Listiny základních práv a svobod. Navrhovatelka dále doplnila, že pokud by volební strana N. nepřihlásila na kandidátní listinu další 4 kandidáty (celkem 22), kandidátka by prý s menším počtem kandidátů sice získala méně volebních hlasů, ale její volební zisk by po přepočítání hlasů - podle jejího tvrzení - překročil hranici 5 %.
Krajský soud v Ostravě v odůvodnění napadeného rozhodnutí zejména konstatoval, že ačkoliv se navrhovatelka domáhala vydání rozhodnutí o neplatnosti hlasování a neplatnosti volby kandidáta, neuvedla ve svém návrhu žádná tvrzení o porušení volebního zákona ve fázi hlasování ani o porušení tohoto zákona ve vztahu k některému z konkrétních kandidátů ve volbách do zastupitelstva města K. Tvrzení navrhovatelky se týkala údajného porušení ust. §40 a §41 zákona (tj. sčítání hlasů okrskovou volební komisí a posuzování hlasovacích lístků), tedy otázek platnosti či neplatnosti voleb. Navrhovatelka tvrdila, že část hlasovacích lístků byla nesprávně posouzena jako neplatná, a to ve všech dvaceti volebních okrscích. Krajský soud zdůraznil, že toto své tvrzení vyvozovala jen ze samotných výsledků voleb a z dosaženého počtu hlasů pro volební stranu N., která nepřekročila zákonem požadovanou 5 % hranici. V souladu s ust. §101 odst. 1 o.s.ř. však navrhovatelka byla povinna uvést všechny pro rozhodnutí významné skutečnosti; její tvrzení o nesprávném posouzení části hlasovacích lístků však bylo naprosto obecné a neoznačovalo žádný konkrétní způsob, kterým by byly ovlivněny výsledky voleb či jakých chyb se okrsková volební komise při posuzování hlasovacích lístků měla dopustit.
Navrhovatelka spojila podle ust. §74 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), svoji ústavní stížnost s návrhem na zrušení zákona č. 491/2001 Sb., což podáním ze dne 6. 3. 2003 upřesnila v tom smyslu, že se domáhá pouze zrušení ustanovení §45 odst. 1 citovaného zákona. V tomto směru uvedla, že má za to, že 5 % volební klauzule, stanovená tímto ustanovením, je pro volby do zastupitelstev obcí z ústavního hlediska nepřípustná. Podle jejího názoru by o tom, zda volební strana a její kandidáti mají mít možnost zastupovat občany, nemělo rozhodovat překročení této hranice, ale jen celkový počet hlasů pro volební stranu, což nejlépe zohlední vůli voličů. Umělý zásah, který voličům "bere rovnost jejich hlasů" a znevažuje jejich vůli, by neměl být - podle mínění navrhovatelky - součástí volebního zákona pro volby do obecních zastupitelstev.
II.
Ústavní soud se nejdříve zabýval otázkou, zda konkrétní návrh na zahájení řízení splňuje všechny formální procesní náležitosti a předpoklady, stanovené zákonem o Ústavním soudu. Podle ust. §74 tohoto zákona může být spolu s ústavní stížností podán návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti. Navrhovatelka se ve shora uvedeném řízení před Krajským soudem v Ostravě domáhala vydání rozhodnutí o neplatnosti hlasování, neplatnosti voleb a o neplatnosti volby kandidáta do zastupitelstva města K. Podle jejího názoru došlo k porušení volebního zákona (zákon č. 491/2001 Sb.) při určování neplatnosti jednotlivých volebních hlasovacích lístků; část hlasovacích lístků prý byla nesprávně označena při jejich přepočítávání jako neplatná a na základě toho nebyly tyto lístky zahrnuty mezi sečtené odevzdané hlasy.
Jak je již shora podrobně uvedeno, Krajský soud v Ostravě v odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatoval, že ačkoliv se navrhovatelka domáhala vydání rozhodnutí o neplatnosti hlasování a neplatnosti volby kandidáta, neuvedla ve svém návrhu ani žádná tvrzení o porušení volebního zákona ve fázi hlasování ani o porušení tohoto zákona ve vztahu k některému z konkrétních kandidátů ve volbách do zastupitelstva města K.; její tvrzení o údajném porušení ust. §40 a §41 volebního zákona, tj. o sčítání hlasů okrskovou volební komisí a posuzování hlasovacích lístků, byla podle názoru soudu naprosto obecná a nekonkrétní. Krajský soud proto uzavřel, že je nedostačující vyvozovat porušení volebního zákona jen ze samotných výsledků voleb, bez náznaku jakékoli vědomosti o konkrétnějším porušení volebního zákona, takže za této situace nezbývá než vyslovit, že zákon nebyl porušen způsobem, který by mohl ovlivnit výsledky hlasování, voleb či volby kandidáta.
Za tohoto stavu je zřejmé, že v řízení před obecným soudem nebylo napadené ustanovení §45 odst. 1 zákona č. 491/2001 Sb., použito, resp. přímo aplikováno.
Podmínky citovaného ust. §74 zákona o Ústavním soudu tedy ve věci splněny nejsou. Proto navrhovatelka zjevně nebyla oprávněna návrh na zrušení ustanovení §45 odst. 1 citovaného zákona podat [srov. ustanovení §64 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu].
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než návrh na zrušení ustanovení §45 odst. 1 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako podaný osobou zjevně neoprávněnou [ust. §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. března 2004
JUDr. Pavel Rychetský
předseda Ústavního soudu