ECLI:CZ:US:2005:1.US.128.03
sp. zn. I. ÚS 128/03
Usnesení
I.ÚS 128/03
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti navrhovatele F. H. L., zastoupeného JUDr. P. S., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. června 2002 č.j. 40 K 11/2002-169, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. prosince 2002 č.j. 1 Ko 337/2002-496, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. června 2002 č. j. 40 K 11/2002-280 a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. prosince 2002 č. j. 1 Ko 338/2002-500, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí, neboť se jimi cítí být dotčen v právu, zakotveném v čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Uvedl, že je akcionářem společnosti D. s. B., a.s., a poukázal na okolnosti, za nichž byl prohlášen konkurs na majetek této společnosti a ustanoven jí opatrovník, jakož i na situaci, která vznikla volbou členů představenstva a dozorčí rady. Domnívá se, že zásahem soudů byl dotčen majetek akcionářů tím, že v důsledku tohoto státního zásahu poklesla hodnota jejich akcií. Dále vyslovil výhrady proti osobě opatrovníka, neboť jde o justiční čekatelku, vykonávající praxi u Krajského soudu v Hradci Králové.
Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížností napadající stejná rozhodnutí obecných soudů se již zabýval v řízení, vedeném pod sp. zn. III. ÚS 107/03 k návrhu navrhovatele D. s. B., a.s., přičemž tento navrhovatel byl zastoupen stejným advokátem jako v nyní zkoumaném případě. Ústavní stížnost byla usnesením tohoto soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. III. ÚS 107/03, odmítnuta jako zjevně neopodstatněná.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem (§72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
V daném případě je však zřejmé, že napadenými rozhodnutími mohla být bezprostředně dotčena pouze práva shora uvedené akciové společnosti jako právnické osoby (čímž se Ústavní soud zabýval v řízení, vedeném pod sp. zn. III. ÚS 107/03), nikoliv práva jejích akcionářů, která mohla být za dané procesní situace nanejvýše dotčena pouze nepřímo, zprostředkovaně. Na základě této skutečnosti proto Ústavnímu soudu nezbylo než návrh odmítnout podle §43 odst. 1 písmeno c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným.
Pro úplnost lze ve věci samé odkázat navrhovatele na závěry, vyslovené v citovaném usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 107/03, pro které byl návrh jako zjevně neopodstatněný dle §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů odmítnut. Výsledek tohoto řízení ostatně musí být navrhovateli znám mj. i z toho důvodu, že byl před Ústavním soudem zastoupen stejným právním zástupcem.
Proto Ústavnímu soudu nezbylo než přezkoumávaný návrh podle §43 odst. 1 písmeno c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 24. října 2005
Vojen Güttler
soudce zpravodaj