ECLI:CZ:US:2005:1.US.223.04
sp. zn. I. ÚS 223/04
Usnesení
I.ÚS 223/04
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Janů a soudců JUDr. Františka Duchoně a JUDr. Vojena Güttlera o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti Invest Kapa, a.s., se sídlem v administrativní budově PD, Dunajská Lužná, zastoupené Mgr. M. S., proti usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 5 To 145/02 ze dne 5. 12. 2002 a usnesení Policie České republiky - Útvaru pro odhalování korupce a závažné hospodářské trestné činnosti č.j. OHK-495-95/10-2002 ze dne 27. 8. 2002, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Včas podanou ústavní stížností brojí stěžovatelka proti usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 5 To 145/02 ze dne 5. 12. 2002, jímž byla zamítnuta její stížnost proti usnesení Policie České republiky - Útvaru pro odhalování korupce a závažné hospodářské trestné činnosti č.j. OHK-495-95/10-2002 ze dne 27. 8. 2002, kterým bylo podle §79c odst. 1 a odst. 2 trestního řádu s odkazem na §79a odst. 1 trestního řádu rozhodnuto o zajištění veškerých zaknihovaných cenných papírů Lázní Teplice nad Bečvou, Léčebné lázně Bohdaneč a Léčebné lázně Jáchymov vedených ve Středisku cenných papírů Praha na účtech společností Quantum Praha, a.s., Médeia Bohemia, a.s., společnosti Invest Kapa. Podle názoru stěžovatelky byla napadenými rozhodnutími porušena ustanovení čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 90 Ústavy ČR.
Porušení práva na spravedlivý proces spatřuje stěžovatelka zejména v následujících skutečnostech:
Stěžovatelka poukazuje na formální (formulační) vady napadených rozhodnutí, z nichž prý nelze dovodit, jaké cenné papíry se vlastně zajišťují. Dále uvádí, že se Vrchní soud v Praze nevypořádal s jejími námitkami, které proti rozhodnutí Policie vznesla, a dovozuje, že obě napadená rozhodnutí jsou v extrémním nesouladu s požadavky kladenými na jakékoliv rozhodnutí.
Dále stěžovatelka uplatnila i věcné námitky proti napadeným rozhodnutím. Zejména pak poukazovala na skutečnost, že nebyla a není osobou jakkoliv spojenou či spolupracující s osobou obviněného K. T. a ostatních spolu s ním obviněných osob a že předmětné cenné papíry emitenta Léčebné lázně Jáchymov, a.s., nabyla v dobré víře. Rozhodnutí o zajištění cenných papírů přitom představuje nucené omezení vlastnického práva, protože stěžovatelka není oprávněna s těmito cennými papíry disponovat. Zajištění cenných papírů má sice mít prozatímní povahu, avšak ke dni podání ústavní stížnosti trvá již více než jeden rok a šest měsíců. Navíc stěžovatelka namítá, že vůči ní bylo postupováno jinak, než vůči jiným majitelům akcií, které dříve držel obviněný.
Proto stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud obě napadená rozhodnutí zrušil.
II.
K výzvě Ústavního soudu podala vyjádření Policie ČR - Útvar pro odhalování korupce a finanční kriminality, expozitura Praha, v němž uvedla, že z důkazů nashromážděných v rámci trestního řízení vyplývá, že předmětná emise cenných papírů společnosti Léčebné lázně Jáchymov, a.s., byla zakoupena z výnosu trestné činnosti obviněného. Dále poukázala na to, že tvrzení stěžovatelky o neexistenci vztahu mezi obviněným a stěžovatelkou či jinými spřízněnými osobami je nesprávné, neboť zástupci společnosti Penta a jejich obchodní partner společnost Invest Kapa, a.s., na kterou společnost Penta emisi cenných papírů převedla, jsou osobami personálně spřízněnými.
Podrobné vyjádření, z něhož vyplývá vztah stěžovatele ke společnosti Penta Investment Limited Kypr, podalo i Vrchní státní zastupitelství v Praze. (Obviněný Takáč byl smluvním partnerem a ředitelem společnosti Penta.)
Vrchní soud v Praze se k ústavní stížnosti nevyjádřil.
III.
Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k jeho porušení základních práv a svobod chráněných ústavním pořádkem ČR. Vzhledem k tomu, že se stěžovatelka dovolávala ochrany svého základního práva na spravedlivý proces, přezkoumal Ústavní soud napadená rozhodnutí i řízení jim předcházející a dospěl k závěru, že podaná ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Podstatou námitek stěžovatelky, pomine-li Ústavní soud námitky, které se týkají formálního rozboru napadených rozhodnutí a jsou založeny na slovním rozboru s podstatou věci nesouvisejícím, je stanovisko, uplatněné již ve stížnosti podané proti rozhodnutí Policie - totiž neexistence spojení mezi obviněným v trestním řízení (K. T.) a stěžovatelkou.
Ústavní soud při posouzení ústavní stížnosti vycházel především z významu institutu zajištění zaknihovaných cenných papírů v úpravě §79c trestního řádu ve vazbě na §79a trestního řádu. Zajištění zaknihovaných cenných papírů je institutem, který napomáhá objasňování závažné, zejména hospodářské kriminality, jehož podstatou je nikoliv odejmutí těchto prostředků majiteli, ale omezení dispozičního práva s cennými papíry tak, aby nemohlo dojít k jejich zneužití. Z podpůrné aplikace §79a vyplývá, že zajištění cenných papírů lze provést, nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že tyto prostředky jsou určeny ke spáchání trestného činu nebo k jeho spáchání byly použity, nebo jsou výnosem z trestné činnosti. Z ustanovení §79a odst. 1 trestního řádu plyne, že k závěru o tom, že cenné papíry byly použity k účelu tam uvedenému anebo jsou výnosem trestné činnosti, postačí vyšší stupeň pravděpodobnosti, musí však být konkrétními zjištěnými skutečnostmi dostatečně odůvodněn. Závěr, že cenné papíry mají takové určení, však není konečný a nemusí být ani hodnověrný (srov. též např. Šámal a spol., Trestní řád, Komentář, I. díl, 4. vydání 2002, str. 477). Je třeba si uvědomit, že na počátku řízení, kdy je potřeba získané poznatky rychle vyhodnotit a hrozí nebezpečí z prodlení, nelze na zdroje, z nichž vyplynula pravděpodobnost takového určení cenných papírů, vztáhnout obecné požadavky hodnověrnosti, věrohodnosti a spolehlivosti, jaké jsou jinak kladeny na důkazy v trestním řízení.
Posuzují-li se napadená rozhodnutí z uvedeného hlediska, je zřejmé, že odpovídají principům, vyplývajícím z výše uvedených ustanovení. Podle názoru Ústavního soudu především vytýkané formulační nedostatky nebrání poznání a pochopení podstaty rozhodnutí Policie ČR, tedy jaké cenné papíry, na jakých účtech a z jakého důvodu byly zajištěny. Z podkladů, které byly předloženy k rozhodování soudu, jednoznačně vyplynula vysoká míra pravděpodobnosti, že zajištěné cenné papíry pocházejí z výnosu trestné činnosti obviněného a je zde dokumentováno pravděpodobné propojení se stěžovatelkou prostřednictvím další obchodní společnosti. Za tohoto stavu dospěl Ústavní soud k závěru, že napadenými rozhodnutími nedošlo k porušení práva stěžovatelky na spravedlivý proces. Pokud pak stěžovatelka namítá, že napadenými rozhodnutími došlo k porušení jejího vlastnického práva, připomíná Ústavní soud článek 11 Listiny, který připouští možnost omezení vlastnického práva ve veřejném zájmu. Samozřejmě, takový zásah (v daném případě omezení dispozice s cennými papíry) musí být vykonán na základě zákona a v souladu se zákonem. To se však v souzené věci, jak plyne z tohoto usnesení, také stalo, takže k porušení čl. 11 Listiny napadenými rozhodnutími nedošlo. Nelze rovněž přisvědčit námitce stěžovatelky, že s ní bylo zacházeno jinak než z ostatními vlastníky cenných papírů. Z podkladových materiálů totiž vyplývá, že orgány činné v trestním řízení postupovaly obdobným způsobem i vůči jiným majitelům cenných papírů tak, aby byly zajištěny prostředky, které z vysokou mírou pravděpodobnosti jsou výnosem z trestné činnosti.
Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. dubna 2005
JUDr. Ivana Janů
předsedkyně senátu Ústavního soudu