ECLI:CZ:US:2005:1.US.249.04
sp. zn. I. ÚS 249/04
Usnesení
I.ÚS 249/04
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti A. P., zastoupeného Mgr. J. K., proti oznámení České správy sociálního zabezpečení ze dne 16. 1. 1995, č. 250 625 151/161, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Podáním předaným k poštovní přepravě dne 26. 4. 2004 A. P. (dále jen "stěžovatel") navrhl, aby Ústavní soud zrušil shora označené "oznámení" České správy sociálního zabezpečení (dále jen "ČSSZ") a zaujal stanovisko, podle kterého ustanovení §61 zákona č. 155/1995 Sb. pouze stanovuje výpočet tzv. základního startovacího dílčího důchodu a nelze tuto právní normu vztáhnout na valorizaci původně stanoveného dílčího důchodu.
Svůj návrh odůvodnil tím, že uvedeným oznámením mu byl valorizován jeho dílčí starobní důchod s účinností od prosincové splátky 1994. Vzhledem k tomu, že pobíral starobní důchod současně i v rámci maďarského zabezpečení, byla pevná částka zvýšení ke starobnímu důchodu ve výši 420,-- Kč měsíčně poměrně snížena na 316,--Kč, takže celková výše jeho důchodu byla stanovena na 2 502,-- Kč.
Rozhodnutím ČSSZ ze dne 1. 11. 1995, č. 250 625 151, byla výše starobního důchodu stěžovatele stanovena na 2 502,-- Kč. Stěžovatel podal návrh na přezkoumání tohoto rozhodnutí ČSSZ ke Krajskému soudu v Praze, který usnesením ze dne 22. 4. 1996, sp. zn. 43 Ca 66/96, návrh stěžovatele odmítl, protože jej podal pozdě. O odvolání stěžovatele proti označenému usnesení krajského soudu rozhodl Vrchní soud v Praze potvrzujícím usnesením, které vydal dne 28. 6. 1996 pod sp. zn. 2 Cao 105/96.
V roce 2000 podal stěžovatel proti ČSSZ žalobu o náhradu škody ve výši 7 740,-- Kč, která mu měla vzniknout nepřiznáním poměrné částky valorizace starobního důchodu v roce 1995. Obvodní soud pro Prahu 5 však vydal, dne 5. 12. 2000, pod sp. zn. 25 C 418/2000, rozsudek pro zmeškání, kterým stěžovateli požadovanou částku přiznal, a ČSSZ poté zaplatila.
Na základě shora uvedeného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 a následného plnění ze strany ČSSZ stěžovatel dovodil, že "oznámení ze dne 16. ledna 1995", kterým mu byla přiznána pouze poměrná částka, založilo protiprávní stav, který trvá až do současnosti. Domnívá se, že ČSSZ svou nepřítomností u jednání před Obvodním soudem pro Prahu 5 zmařila vydání meritorního rozhodnutí ve věci a posouzení zásadní otázky, tj. zda aplikuje mezistátní smlouvu v souladu s právními normami. V popsaném postupu ČSSZ shledal stěžovatel zásah do svého práva na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří, zaručené v čl. 30 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Ústavní soud se nejprve zabýval procesními podmínkami, nezbytnými k projednání ústavní stížnosti. Stěžovatel napadl výhradně "oznámení ČSSZ ze dne 16. ledna 1995". Z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh je patrné, že se jeho věcí poté zabývaly obecné soudy, naposledy v roce 2000, jak uvedeno shora.
Podle ustanovení §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), lze podat ústavní stížnost do 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon o ochraně práv poskytuje. Pokud takový procesní prostředek neexistuje, je lhůta k podání ústavní stížnosti stanovena v §72 odst. 5 téhož zákona na 60 dnů ode dne, kdy se navrhovatel o zásahu orgánu veřejné moci dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo.
Oznámení ČSSZ bylo vydáno 16. ledna 1995. Dne 1. listopadu 1995 ČSSZ vydala rozhodnutí č. 250 625 151, kterým byla stěžovateli stanovena výše starobního důchodu na částku shodnou s částkou, uvedenou v "oznámení". Stěžovatel podal návrh na přezkoumání označeného rozhodnutí ČSSZ ze dne 1. listopadu 1995 ke Krajskému soudu v Praze, který je jako opožděné odmítl. Tento výrok potvrdil i Vrchní soud v Praze.
Pokud tedy stěžovatel napadl uvedené rozhodnutí po zákonem stanovené lhůtě, nevyčerpal, ve vztahu k podmínkám ústavní stížnosti, procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv přiznává. Totéž se týká i napadeného "oznámení" ČSSZ. Z tohoto hlediska je tedy podaná ústavní stížnost nepřípustná ve smyslu ustanovení §75 odst. 1 zákona.
Od doby vydání napadeného "oznámení" uplynula do dne podání ústavní stížnosti lhůta přesahující 9 let. Z tohoto pohledu je tedy ústavní stížnost třeba odmítnout jako podanou po zákonem stanovené lhůtě.
S ohledem na výše uvedené okolnosti byla ústavní stížnost odmítnuta jako nepřípustná podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a současně jako podaná po lhůtě podle §43 odst. 1 písm. b) téhož zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. července 2005
František Duchoň, v. r.
soudce Ústavního soudu