ECLI:CZ:US:2005:1.US.360.04
sp. zn. I. ÚS 360/04
Usnesení
I.ÚS 360/04
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Janů a soudců JUDr. Františka Duchoně a JUDr. Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. B., zastoupeného Mgr. J. T., proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 13. 4. 2004, sp. zn. 43 Nt 2915/04, a proti usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 ze dne 22. 3. 2004, čj. 2 Zt 683/2003 - 183, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Včasnou ústavní stížností se M. B. (dále jen "stěžovatel") domáhal zrušení shora uvedených usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") a státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 (dále jen "obvodní státní zastupitelství") pro porušení čl. 8 odst. 2, 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 5 odst. 1 písm. b) Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod (dále jen "Úmluva").
Současně stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud zakázal Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 1 pokračovat v porušování jeho základních práv a přikázal mu propustit ho na svobodu.
V záhlaví uvedeným usnesením obvodní soud zamítl, jako nedůvodnou, stížnost stěžovatele proti shora označenému usnesení obvodního státního zastupitelství, kterým byl, podle §71 odst. 3 trestního řádu (dále jen "TrŘ"), i nadále ponechán ve vazbě z důvodu uvedeného v §67 písm. c) TrŘ.
Z odůvodnění vyplynulo, že stěžovatel byl vzat do vazby usnesením obvodního soudu ze dne 15. 12. 2003, sp. zn. 43 Nt 393/2003. Je stíhán za trestný čin vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákona (dále jen "TrZ"), spáchaný formou spolupachatelství podle §9 odst. 2 TrZ. Jednalo se o promyšlenou a organizovanou činnost, která byla zdrojem obživy stěžovatele. Proto existovala obava, že při pobytu na svobodě bude v páchání této závažné trestné činnosti pokračovat, případně jinak mařit dosud neskončené vyšetřování. Trestné činnosti se dopustil ve zkušební době po podmíněném propuštění z výkonu trestu za násilnou trestnou činnost. Je ohrožen citelným nepodmíněným trestem odnětí svobody. Navíc je podezřelý ze spoluúčasti na trestném jednání jiných obviněných, což vyplynulo z výsledků rekognice, provedené dne 18. 3. 2004.
Stěžovatel v odůvodnění ústavní stížnosti uvedl, že usnesení státní zástupkyně ze dne 22. 3. 2004 bylo vydáno po lhůtě stanovené zákonem. Tři měsíce vazby uplynuly dne 15. 3. 2004. Státní zástupkyně měla rozhodnout nejpozději do pěti pracovních dnů od tohoto data, tj. do 22. 3. 2004. Nicméně stěžovateli bylo označené usnesení odesláno až dne 26. 3. 2004. S ohledem na fair proces je nutné lhůtu pěti dnů vykládat tak, že orgán je povinen v této lhůtě rozhodnutí nejen vyhotovit, ale také s ním seznámit druhou stranu. Navíc státní zástupkyně neodůvodnila, proč nebylo vyšetřování v uplynulé lhůtě ukončeno a v odůvodnění uvedla, že stěžovatel je podezřelý ze spáchání další trestné činnosti, což stěžovatel považuje za zcela nepřípustný zásah do své osobní svobody. Z těchto důvodů je přesvědčen, že je ve vazbě držen v rozporu se zákonem, bez právního důvodu.
K výzvě Ústavního soudu, podle §42 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se vyjádřil obvodní soud, který odkázal na obsah napadených usnesení.
Státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 uvedla, že časová disproporce mezi vlastním rozhodnutím a administrativním zpracováním, zejména jeho předání poštovní přepravě, sice odpovídá skutečnosti, ale nemohla porušit stěžovatelova práva. Trestní řád striktně nestanoví ve lhůtě pěti pracovních dnů, po uplynutí tříměsíční vazební lhůty, usnesení obviněnému oznámit či doručit. Sám zákonodárce uvádí, že ne vždy by byl tento požadavek splnitelný. Státní zástupkyně pro úplnost poukázala na další, přiložená rozhodnutí o ponechání stěžovatele i nadále ve vazbě, z nichž důvodnost vazby vyplývá.
Po přezkoumání napadených usnesení státní zástupkyně a obvodního soudu, spisu Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 43 Nt 2915/2004, s přihlédnutím k argumentům stěžovatele a po zvážení všech okolností projednávané věci, dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud ve své judikatuře již několikrát zdůraznil, že do rozhodovací činnosti jiných orgánů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena základní práva a svobody chráněné ústavním zákonem. Ústavní soud v přezkoumávaném případě takový zásah neshledal. Napadená usnesení o ponechání stěžovatele ve vazbě jsou řádně odůvodněna a obsahují konkrétní skutečnosti, které odůvodňovaly trvání vazby podle §67 písm. c) TrŘ. Proto nelze přisvědčit tvrzení stěžovatele, že napadená usnesení porušila čl. 8 odst. 2, 5 Listiny a čl. 5 odst. 1 písm. b) Úmluvy.
Podle konstantní judikatury Ústavního soudu musí ústavní stížnost, ohledně délky řízení a průtahů v řízení, směřovat proti aktuálnímu a trvajícímu zásahu veřejné moci. Není-li "jiný zásah" orgánu veřejné moci aktuální, jako je tomu v daném případě, postrádá zásah Ústavního soudu učiněný ex post rozumný smysl. Výrok "zakazující orgánu veřejné moci, aby v porušování práva a svobody pokračoval" by byl při neaktuálnosti "jiného zásahu" orgánu veřejné moci nadbytečný, neboť by nebylo co zakazovat a Ústavní soud nemá možnost stěžovatele kompenzovat.
Tvrzení stěžovatele, že usnesení státní zástupkyně bylo vydáno po lhůtě stanovené zákonem v ustanovení §71 odst. 3 TrŘ, nelze přisvědčit. Podle uvedeného ustanovení: "Jestliže doba trvání vazby v přípravném řízení dosáhne tří měsíců, je státní zástupce povinen do pěti pracovních dnů po uplynutí této doby rozhodnout, zda se obviněný ponechává i nadále ve vazbě, nebo zda se z vazby propouští na svobodu." Jedná se sice o propadné lhůty, jejichž nedodržení má za následek propuštění obviněného z vazby, ale ze znění je zřejmé, že zákonodárce hovoří o povinnosti ve lhůtě pěti pracovních dnů "rozhodnout", nikoli toto rozhodnutí také doručit či oznámit oprávněným osobám. Požadavek, aby rozhodnutí bylo v této lhůtě i oznámeno (doručeno) oprávněným osobám, by nemusel být vždy splnitelný. To však nic nemění na povinnosti orgánů činných v trestním řízení vyřizovat vazební věci přednostně s největším urychlením.
Pro úplnost Ústavní soud dodává, že v současné době jsou již úvahy o důvodnosti další vazby bezpředmětné, neboť trestní věc stěžovatele byla již pravomocně skončena. Rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2004, sp. zn. 8 To 583/04, bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 42 T 42/2004, kterým byl odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců a vazba mu byla započtena.
V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud návrh stěžovatele, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. května 2005
JUDr. Ivana Janů
předsedkyně I. senátu Ústavního soudu