ECLI:CZ:US:2005:1.US.429.04
sp. zn. I. ÚS 429/04
Usnesení
I.ÚS 429/04
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Janů a soudců JUDr. Františka Duchoně a JUDr. Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele T. Q. N., zastoupeného Mgr. U. S., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 5. 2004, čj. 6 To 364/2004 - 28, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Včasnou ústavní stížností se T. Q. N. (dále jen "stěžovatel") domáhal zrušení shora uvedeného usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") pro porušení §2 odst. 5 a §89 odst. 2 trestního řádu (dále jen "TrŘ"), čl. 1, čl. 10, čl. 89 a čl. 95 Ústavy ČR, čl. 2 odst. 2, čl. 8, čl. 14, čl. 36 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 5 a čl. 6 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
Stěžovatel současně požádal o přednostní projednání ústavní stížnosti.
V záhlaví uvedeným usnesením krajský soud zrušil usnesení Okresního soudu v Chomutově ze dne 3. 5. 2004, čj. 21 Nt 168/2004 - 3, kterým byla přijata peněžitá záruka a určena ve výši 500 000,-- Kč (§73a odst. 2 TrŘ), a znovu rozhodl tak, že peněžitou záruku nepřijal. V odůvodnění okresnímu soudu jednak vytkl, že ve výroku usnesení opomenul, k použitému ustanovení §73a odst. 2 TrŘ, napsat příslušné písmeno a), jednak přílišnou stručnost jeho usnesení, pro kterou je téměř nepřezkoumatelné. Nicméně ze spisového obsahu dovodil, že skutečnosti, které založily důvod vazby, nedoznaly žádných změn a jde o skutečnosti závažné. Současně byly dány i závažné okolnosti případu, neboť stíhaný trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, odst. 3 písm. a), c) trestního zákona (dále jen "TrZ"), svou povahou napadá fiskální zájem státu. Z tohoto důvodu vznikly i pochybnosti o původu prostředků k nabízené peněžní záruce. Proto nelze dosažení účelu vedeného trestního řízení ani v tomto stadiu zajistit jinak, než omezením osobní svobody stěžovatele formou vazby.
Stěžovatel usnesení krajského soudu vytkl, že je nepřezkoumatelné, neboť neurčitě odkazuje na spisový materiál. Důvody vazby útěkové a předstižné nejsou ničím doloženy a vietnamskou státní příslušnost nelze považovat za důvod vazby podle §67 písm. a) TrŘ. K pochybnostem o původu peněžních prostředků uvedl, že krajský soud zcela ignoroval skutečnost, že peněžitou záruku nenabízel stěžovatel, ale jeho obhájce. Nesouhlasí ani s použitou právní kvalifikací skutku. Podle jeho názoru lze v jeho jednání spatřovat trestný čin neoprávněného podnikání podle §118 TrZ, neboť cigarety vyráběl a skladoval, ačkoli k tomu neměl povolení, ale nikoli trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, odst. 3 písm. a), c) TrZ. Kdyby byla použita tato správná právní kvalifikace skutku, musel by být z vazby propuštěn z úřední povinnosti, a to již 19. 3. 2004.
K výzvě Ústavního soudu o vyjádření, podle §42 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), krajský soud uvedl, že podstatou ústavní stížnosti je výhradně polemika stěžovatele, že napadené rozhodnutí bylo sice vydáno v mezích zákona, ale bez jakéhokoliv prověření důkazů navržených obhajobou a při ignorování skutečností svědčících ve prospěch stěžovatele. Proto se má jednat o nezákonné rozhodnutí. Z důvodu stručnosti odkázal na odůvodnění svého usnesení a doplnil, že při rozhodování postupoval v souladu s trestním zákonem, trestním řádem a respektoval procesní principy plynoucí z ústavního pořádku. Navrhl, aby Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako nedůvodnou.
Ze spisu Okresního soudu v Chomutově (dále jen "okresní soud"), sp. zn. 21 Nt 168/2004, vyplývá, že stěžovatel je stíhán pro trestné činy zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, odst. 3 písm. a), c) TrZ a porušení předpisů o nálepkách k označení zboží podle §148a odst. 1, 2 písm. a) TrZ. Usnesením okresního soudu ze dne 21. 11. 2003, sp. zn. 21 Nt 285/2003, z důvodu uvedeného v ustanovení §67 písm. a) TrŘ, byl stěžovatel vzat do vazby. Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Chomutově usnesením ze dne 18. 2. 2004, čj. 1 Zt 817/2003 -50, rozhodl o ponechání stěžovatele i nadále ve vazbě z důvodu uvedeného v §67 písm. a) TrŘ (§71 odst. 3 TrŘ). Stížnost stěžovatele proti tomuto usnesení zamítl okresní soud usnesením ze dne 5. 3. 2004, čj. 21 Nt 131/2004 - 5. Dne 28. 4. 2004 předložil státní zástupce okresnímu soudu žádost stěžovatele o nahrazení vazby peněžitou zárukou. Okresní soud usnesením ze dne 3. 5. 2004, čj. 21 Nt 168/2004 - 3, přijal nabídku peněžité záruky a určil ji ve výši 500 000,-- Kč. Ke stížnosti státního zástupce krajský soud usnesení okresního soudu zrušil a znovu rozhodl tak, že nabídku peněžité záruky nepřijal. Z telefonického sdělení okresního soudu bylo zjištěno, že stěžovatel byl usnesením okresního soudu ze dne 6. 8. 2004, sp. zn. 25 T 205/2004, propuštěn z vazby na svobodu.
Po prostudování spisu okresního soudu, sp. zn. 21 Nt 168/2004, přezkoumání napadeného rozhodnutí krajského soudu, s přihlédnutím k argumentům stěžovatele uplatněným v ústavní stížnosti a po zvážení všech okolností projednávané věci dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Stěžovatel v ústavní stížnosti především polemizuje s odůvodněním napadeného rozhodnutí, pokud jde o naplnění podmínek pro přijetí či nepřijetí peněžité záruky. Staví tak Ústavní soud do pozice další instance v systému obecného soudnictví, která mu nepřísluší. Skutečnost, že obecný soud vyslovil právní názor, se kterým se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k ústavní stížnosti.
Ústavní soud ve své judikatuře již několikrát zdůraznil, že není soudem nadřízeným soudům obecným a nezkoumá celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí. Neposuzuje ani stanoviska a výklady obecných soudů ke konkrétním zákonným ustanovením, ani jejich právní úvahy, názory a závěry. Jeho úkolem je však zjistit, zda aplikace a interpretace práva nemá za následek porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele. V projednávané věci Ústavní soud důvod ke svému zásahu neshledal.
Námitce stěžovatele, že usnesení krajského soudu je nepřezkoumatelné, nelze přisvědčit. Krajský soud v odůvodnění svého usnesení neodkázal obecně na spisový materiál, ale konstatoval, že ze spisu dovodil, že skutečnosti, které založily u stěžovatele důvod vazby, tzn. ty důvody, které byly rozvedeny v usnesení o vzetí do vazby a v usneseních o ponechání stěžovatele i nadále ve vazbě, nedoznaly v daném stadiu trestního řízení žádných změn.
Posoudit u jednotlivých případů konkrétní skutečnosti odůvodňující obavu z následků uvedených v §67 písm. a) - c) TrŘ, s ohledem na dosavadní skutková zjištění, náleží především obecným soudům, což je výrazem jejich nezávislého soudního rozhodování (čl. 82 Ústavy ČR), stejně jako hodnocení návrhu obviněného nebo jiné osoby, která nabízí složení peněžité záruky. V obecné rovině nelze opomenout, že na přijetí peněžité záruky ze strany soudu není výslovný nárok, což je zřejmé z užitého slova "může", zakotveného zákonodárcem ve větě prvé ustanovení §73a odst. 1 TrŘ.
V daném případě krajský soud rozhodl o nepřijetí peněžité záruky podle ustanovení §73a odst. 2 písm. b) TrŘ. Takové rozhodnutí lze odůvodnit alternativně buď s ohledem na okolnosti případu nebo závažnosti skutečností odůvodňujících vazbu. Krajský soud své rozhodnutí o nepřijetí peněžité záruky odůvodnil jednak okolnostmi případu (jedná se o zvlášť závažný trestný čin, který porušil trestním zákonem chráněný zájem na zabezpečení daňové politiky státu a získání nezbytných finančních prostředků, tj. fiskální zájem státu na správném vyměření daně, pojistného na sociálním zabezpečení, zdravotním pojištění, poplatku nebo jiné podobné platby a na příjmech z těchto povinných plateb) a jednak závažnými skutečnostmi odůvodňující vazbu. Ačkoli krajský soud "závažnost skutečností odůvodňujících vazbu" odůvodnil pouze rámcově, s poukazem na předchozí rozhodnutí o vazbě, nejedná se o vadu, která by byla schopna zasáhnout do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele, neboť argumentace krajského soudu k "okolnostem případu" je dostatečně konkrétní, aby umožnila hodnotit a přezkoumávat důvodnost jeho rozhodnutí. Jak již bylo shora uvedeno, pro rozhodnutí o nepřijetí peněžité záruky stačí, aby byl opodstatněný toliko jeden z alternativně daných důvodů uvedených v §73a odst. 2 písm. b) TrŘ.
Zcela nepřípadným je tvrzení stěžovatele o neexistenci důvodů vazby podle §67 písm. c) TrŘ, neboť tento důvod vazby u stěžovatele nikdy uplatněn nebyl, a to ani při vzetí do vazby.
Ústavně právní roviny nedosahuje ani námitka stěžovatele, týkající se usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání ze dne 19. 11. 2003, ČTS: ORCV-1533/KSV-OHKJ-MX-2003, a z něho vyplývající právní kvalifikace skutku, pro který je proti němu vedeno trestní řízení. Jednak samotné usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání není projednávanou ústavní stížností napadeno a jednak Ústavnímu soudu nepřísluší, v daném stadiu trestního řízení, po meritorní stránce přezkoumávat usnesení o zahájení trestního stíhání a vyjadřovat se k jeho opodstatněnosti. K posouzení toho, zda předmětný skutek naplňuje znaky daného trestného činu, jsou oprávněny orgány činné v trestním řízení, které v tomto ohledu budou provádět dokazování v dalších stadiích trestního řízení. Tvrzení stěžovatele zpochybňující trestně právní kvalifikaci skutku a zjištěné skutečnosti budou předmětem dokazování v probíhajícím trestním řízení, v jehož rámci bude moci stěžovatel uplatňovat všechna svoje procesní práva. Ústavní soud nemůže výsledky trestního řízení předjímat.
Pro úplnost Ústavní soud dodává, že v dané věci neshledal důvod pro postup podle §39 zákona o Ústavním soudu, o který stěžovatel, bez bližšího odůvodnění, žádal.
V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud návrh stěžovatele, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. dubna 2005
JUDr. Ivana Janů
předsedkyně I. senátu Ústavního soudu