ECLI:CZ:US:2005:1.US.435.04
sp. zn. I. ÚS 435/04
Usnesení
I.ÚS 435/04
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatele L. B., zastoupeného Mgr. R. P., proti průtahům v řízení vedeném u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 6 C 1255/2003, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatel napadá postup Okresního soudu v Nymburce (dále jen "okresní soud") v řízení vedeném pod sp. zn. 6 C 1255/2003 kvůli tomu, že v řízení dochází, podle jeho názoru, k neodůvodněným průtahům. Okresní soud, aniž by začal jeho žalobu projednávat, rozhodl, že celý spis předloží Vrchnímu soudu v Praze (dále jen "vrchní soud") k rozhodnutí o věcné příslušnosti. Okresní soud takto postupovat podle stěžovatele neměl a měl věc ihned postoupit Krajskému soudu v Praze (dále jen "krajský soud") k vyřízení, čímž by nevznikly průtahy a všechna práva stěžovatele by byla zachována. Stěžovatel nebyl po dobu tři čtvrtě roku vyrozuměn, který soud jeho žalobu projednává. Podle stěžovatele byla porušena jeho práva zaručená čl. 36 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
V souladu s ustanovením §42 odst. 3, 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZÚS"), bylo vyžádáno vyjádření Okresního soudu v Nymburce, jako účastníka řízení. Ten podrobně zrekapituloval svůj dosavadní postup ve věci a připojil obsah spisu sp. zn. 6 C 1255/2003. Stěžovatel podal dne 18. 12. 2003 žalobu, kterou navrhl, aby Ministerstvu spravedlnosti ČR, krajskému a okresnímu soudu byla uložena povinnost zaplatit mu 1 000 000,-- Kč z důvodu porušení jeho osobní svobody. Dne 5. 3. 2004 okresní soud předložil věc vrchnímu soudu, podle §104a odst. 2 OSŘ, protože byla dána, podle jeho názoru, věcná příslušnost krajského soudu podle §9 odst. 2 písm. a) OSŘ tím, že se žalobce domáhá ochrany osobnosti. Vrchní soud dne 5. 4. 2004 věc vrátil okresnímu soudu a uložil mu, aby umožnil účastníkům řízení vyjádřit se k danému postupu soudu a k uváděným důvodům věcné nepříslušnosti. Po zjištění stanoviska žalovaných měl okresní soud věc znovu předložit vrchnímu soudu. Z účastníků se vyjádřil pouze krajský soud faxovým podáním ze dne 4. 5. 2004 s tím, že podání neobsahuje náležitosti požadované OSŘ a že je nesrozumitelné. Poukázal také na řízení o přezkoumání způsobilosti stěžovatele k právním úkonům, vedené u okresního soudu, a na nezbytnost zjistit, jak toto řízení skončilo. Na základě tohoto zjištění ustanovil okresní soud stěžovateli opatrovníka usnesením ze dne 11. 8. 2004, které nabylo právní moci dne 15. 9. 2004.
Ústavní soud předtím, než se zabývá meritorním posouzením ústavní stížnosti, zkoumá, zda návrh splňuje formální náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu, a je tedy způsobilý dalšího projednávání. Ve smyslu §72 odst. 1 písm. a) ZÚS je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, jestliže tvrdí, že zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo nebo svoboda. V daném případě je ústavní stížnost podána oprávněnou osobou, byla podána ve lhůtě stanovené zákonem [§72 odst. 3 ZÚS] a Ústavní soud je k projednání návrhu příslušný [§72 odst. 1 písm. a) ZÚS]. I v ostatním splňuje návrh formální náležitosti [§30 odst. 1, §34 odst. 1 ZÚS], s níže uvedenými výjimkami.
Podle ustanovení §75 odst. 1 ZÚS je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje [§72 odst. 3 ZÚS]; to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení [§72 odst. 4 ZÚS]. Podle §75 odst. 2 písm. b) ZÚS Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka podle předchozího odstavce, jestliže v řízení o podaném opravném prostředku podle odstavce 1 dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma.
Ohledně splnění podmínky vyčerpání všech procesních prostředků poskytovaných zákonem k ochraně práv stěžovatele Ústavní soud dříve judikoval, že takovým prostředkem je i stížnost na průtahy řízení, podaná předsedovi dotčeného soudu [§164 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změněně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o soudech a soudcích"], a přípustnost ústavní stížnosti podmiňoval předchozím podáním takové stížnosti.
Zákonodárce reagoval na deficit účinné ochrany účastníků řízení před nečinností soudů a s účinností od 1. 7. 2004 (ústavní stížnost byla podána dne 19. 7. 2004 a k odstranění jejích vad prostřednictvím advokáta došlo podáním ze dne 6. 9. 2004) zakotvil do právního řádu ČR zcela novou úpravu stížnosti na průtahy řízení, na níž navazuje institut návrhu na určení lhůty pro provedení procesního úkonu (§174a zákona o soudech a soudcích). Existence tohoto nového procesního prostředku přináší s sebou kvalitativní změnu, odstraňující dřívější bezzubost stížnosti na průtahy řízení. Postup stěžovatelů podle ustanovení §174a zákona o soudech a soudcích je tak nezbytnou podmínkou přípustnosti ústavní stížnosti z pohledu ustanovení §75 odst. 1 ZÚS. V projednávaném případě stěžovatel tento požadovaný procesní úkon neučinil a nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
Vzhledem k výše uvedenému, aniž by se zabýval meritem věci, Ústavní soud, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný [§43 odst. 1 písm. e) ZÚS].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. září 2005
František Duchoň
soudce Ústavního soudu