ECLI:CZ:US:2005:1.US.495.05
sp. zn. I. ÚS 495/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ivanou Janů ve věci ústavní stížnosti M. N. a A. N., oba zast. Mgr. Pavlem Nádeníčkem, advokátem, sídlem Boženy Antonínové 2a, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27.6.2003, č.j. 15 Co 401/2003-44, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27.6.2003, č.j. 15 Co 403/2003-349, a proti rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 7.4.2003, č.j. 5 C 115/2003-9, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatelé v návrhu na zahájení řízení ze dne 1.9.2005, předaném následujícího dne k poštovní přepravě, označeném jako "stížnost k Ústavnímu soudu ve věci 20 Cdo 2774/2004", namítali porušení právních předpisů při dražbě a při vyklizení nemovitosti. Prostřednictvím právního zástupce návrh na zahájení řízení doplnili, a to tak, že žádali o zrušení usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27.6.2003, č.j. 15 Co 401/2003-44, usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27.6.2003, č.j. 15 Co 403/2003-349, a rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 7.4.2003, č.j. 5 C 115/2003-9, neboť se domnívají, že napadenými usneseními a rozsudkem byla porušena jejich základní práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
V průběhu řízení Ústavní soud zjistil, že napadená rozhodnutí byla stěžovatelům doručena takto:
a) rozsudek Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 7.4.2003, č.j. 5 C 115/2003-9, M. N. dne 10.4.2003, Al. N. dne 11.4.2003,
b) usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27.6.2003, č.j. 15 Co 401/2003-44, M. N. dne 21.7.2003, A. N. dne 21.7.2003,
c) usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27.6.2003, č.j. 15 Co 403/2003-349, M. N. dne 21.7.2003, A. N. dne 17.7.2003.
Řízení, na něž stěžovatelé odkazovali v původním podání, je řízením před Nejvyšším soudem o dovolání stěžovatelů proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18.2.2004, č.j. 15 Co 83/2004. V něm dne 30.6.2005 vydal Nejvyšší soud usnesení, jímž dovolací řízení zastavil, protože stěžovatelé přes výzvu soudu neodstranili chybějící podmínku dovolání - zastoupení advokátem a sepsání dovolání advokátem.
Ústavní soud připomíná svoji konstantní judikaturu, v níž zdůrazňuje, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 81 a čl. 90 Ústavy) a není pravidelnou přezkumnou instancí rozhodnutí obecných soudů. Ústavní stížnost představuje specifický prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, což znamená, že ji lze podat pouze za určitých okolností a při zachování zákonných podmínek. Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Lhůtu pro podání ústavní stížnosti stanoví §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu na 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení (příp. na 60 dnů od doručení rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, který byl orgánem, jenž o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení - srov. §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
Ústavní soud konstatuje, že v posuzované věci nejsou naplněny podmínky nezbytné k projednání ústavní stížnosti. Je zřejmé, že od doručení napadeného rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově a od doručení napadených usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích uplynula lhůta pro podání ústavní stížnosti, tudíž jde o návrh opožděný. Ústavní soud dále dodává, že vůči zmíněnému usnesení Nejvyššího soudu stěžovatelé žádné konkrétní námitky neformulovali (ani se nedomáhali jeho zrušení, protože nejde o meritorní rozhodnutí, stejně by byla ústavní stížnost proti němu nepřípustná).
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem, Ústavní soud soudcem zpravodajem ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako návrh opožděný podle §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. prosince 2005
Ivana Janů, v.r.
soudce zpravodaj