ECLI:CZ:US:2005:1.US.541.05
sp. zn. I. ÚS 541/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatele T. P., zastoupeného JUDr. Alicí Burianovou, advokátkou se sídlem Chomutov, Příkopy 902, proti jinému zásahu Krajského soudu v Ústí nad Labem v trestní věci vedené pod sp. zn. 1 T 118/98, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností se T. P. (dále jen "stěžovatel") domáhal vydání nálezu, jímž by Ústavní soud zakázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem pokračovat v jeho trestním stíhání, vedeném pod sp. zn. 1 T 118/98, a tvrdil, že v jeho věci dochází k porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Porušení označeného článku Úmluvy spatřoval, a to i s ohledem na příkladmo citovaná rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, pouze v délce jeho trestního stíhání (obžaloba byla podána dne 17. 12. 1998 a do současné doby nebyl vydán žádný rozsudek ve věci).
Předtím než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy ČR soudním orgánem ochrany ústavnosti a jako takový musí zásadně respektovat princip dělby moci, na němž je ústavní systém České republiky založen. Při své činnosti se musí řídit právními předpisy, které vymezují jeho postavení a kompetence, zejména Ústavou ČR a zákonem o Ústavním soudu. I pro Ústavní soud platí, že může vydat pouze takové rozhodnutí, ke kterému je oprávněn a nesmí svou pravomoc překračovat. Nemůže proto "suplovat" roli obecných soudů, od jejichž soustavy je důsledně oddělen.
Ústavní soud je oprávněn především zrušit rozhodnutí orgánu veřejné moci. Směřuje-li ústavní stížnost proti jinému zásahu orgánu veřejné moci než je rozhodnutí, je Ústavní soud oprávněn zakázat příslušnému orgánu pokračovat v porušování práva, např. z důvodu průtahů v řízení, ale nemůže mu adresovat zákaz pokračovat v trestním řízení, jehož vydání se stěžovatel domáhá.
Pokud stěžovatel v petitu ústavní stížnosti, kterým je Ústavní soud vázán, navrhl, aby Ústavní soud zakázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem pokračovat v jeho trestním stíhání, tzn. aby bylo zastaveno jeho trestní stíhání, s odkazem na délku trestního řízení, není Ústavní soud k takovému rozhodnutí příslušný. O případném zastavení trestního stíhání stěžovatele může rozhodovat výhradně jen obecný soud, u něhož je trestní řízení vedeno, a nikoli Ústavní soud. Pokud by Ústavní soud vyhověl návrhu stěžovatele, překročil by své pravomoci a zasáhl by do ústavně garantovaného principu dělby moci.
Nad rámec uvedeného považuje Ústavní soud za nutné doplnit, že stěžovatel může kdykoli v budoucnu podat ústavní stížnost na případné průtahy v jeho trestním řízení, pokud k nim bude docházet. V takovém případě je ovšem nezbytné, aby v souladu se zásadou subsidiarity před podáním ústavní stížnosti vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§72 odst. 3 zákon o Ústavním soudu). V případě průtahů v řízení je takovým prostředkem návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu, upravený v ustanovení §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, jenž má umožnit obranu proti porušování základního práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, a který musí stěžovatel před podáním ústavní stížnosti vyčerpat.
V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud návrh stěžovatele, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, odmítl jako návrh, k jehož projednání není příslušný, podle §43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. listopadu 2005
František Duchoň
soudce Ústavního soudu