ECLI:CZ:US:2005:1.US.583.04
sp. zn. I. ÚS 583/04
Usnesení
I.ÚS 583/04
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Janů a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Františka Duchoně mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele I. Y., zastoupeného JUDr. Jaroslavem Hoškem, advokátem v Praze 1, Truhlářská 1117/16, proti rozhodnutí Okresního státního zastupitelství v Ostravě ze dne 6. 9. 2004, sp. zn. 2 Zt 443/2004, a proti opatření Policie ČR - Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru odhalování, dokumentace závažné trestné činnosti a strategické analýzy organizovaného zločinu, Oddělení odhalování a dokumentace Morava - Skupina Ostrava, ze dne 17. srpna 2004, ČTS: ÚOOZ-217/V7-2003, spolu se žádostí o projednání ústavní stížnosti mimo pořadí, za účasti Okresního státního zastupitelství Ostrava a Policie ČR - Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru odhalování, dokumentace závažné trestné činnosti a strategické analýzy organizovaného zločinu, Oddělení odhalování a dokumentace Morava - Skupina Ostrava, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas a řádně podanou ústavní stížností napadá stěžovatel v záhlaví uvedená rozhodnutí, přičemž navrhuje jejich zrušení. Opatřením Policie ČR - Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru odhalování, dokumentace závažné trestné činnosti a strategické analýzy organizovaného zločinu, Oddělení odhalování a dokumentace Morava - Skupina Ostrava (dále jen "policejní orgán") bylo obhájci stěžovatele JUDr. Jaroslavu Hoškovi odepřeno právo nahlédnout do spisu ČTS: ÚOOZ-217/V7-2003. Obhájce stěžovatele proto požádal Okresní státní zastupitelství v Ostravě (dále jen "státní zastupitelství") o přezkum postupu policejního orgánu. Výše specifikovaným rozhodnutím státního zastupitelství byl tento postup policejního orgánu po přezkoumání shledán zákonným.
Uvedená rozhodnutí dle názoru stěžovatele porušují jeho práva zaručená čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, dále čl. 6 odst. 1 a čl. 6 odst. 3 písm. c) a d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Relevantní znění příslušných ustanovení je následující:
Čl.36 odst. 1 Listiny:
(1) Každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu.
Čl.37 odst. 3 Listiny:
(3) Všichni účastníci jsou si v řízení rovni.
Čl.38 odst. 2 Listiny:
(2) Každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem.
Čl.40 odst. 3 Listiny:
(3) Obviněný má právo, aby mu byl poskytnut čas a možnost k přípravě obhajoby a aby se mohl hájit sám nebo prostřednictvím obhájce. Jestliže si obhájce nezvolí, ačkoliv ho podle zákona mít musí, bude mu ustanoven soudem. Zákon stanoví, v kterých případech má obviněný právo na bezplatnou pomoc obhájce.
Čl. 6 odst. 1 Úmluvy:
Právo na spravedlivý proces
(1) Každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Rozsudek musí být vyhlášen veřejně, avšak tisk a veřejnost mohou být vyloučeny buď po dobu celého nebo části procesu v zájmu mravnosti, veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti v demokratické společnosti, nebo když to vyžadují zájmy nezletilých nebo ochrana soukromého života účastníků anebo, v rozsahu považovaném soudem za zcela nezbytný, pokud by, vzhledem ke zvláštním okolnostem, veřejnost řízení mohla být na újmu zájmům spravedlnosti.
Čl. 6 odst. 3 písm. c) d) Úmluvy:
(3) Každý, kdo je obviněn z trestného činu, má tato minimální práva:
c) obhajovat se osobně nebo za pomoci obhájce podle vlastního výběru nebo, pokud nemá prostředky na zaplacení obhájce, aby mu byl poskytnut bezplatně, jestliže to zájmy spravedlnosti vyžadují;
d) vyslýchat nebo dát vyslýchat svědky proti sobě a dosáhnout předvolání a výslech svědků ve svůj prospěch za stejných podmínek, jako svědků proti sobě;
V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdí, že bezdůvodný a protiústavní postup obou orgánů znamenal porušení jeho výše uvedených práv. K opatření policejního orgánu stěžovatel zvláště dodává, že postup policejního orgánu nesplňuje zákonem požadované kritérium rychlosti řízení, a to zejména jde-li o vazební věc. Zabránění nahlédnout do spisu pak dle stěžovatele vede k odepření práva vyjádřit se ke všem prováděným důkazům. Takto dochází k porušení principu "rovnosti zbraní" a porušení práva na obhajobu. Dále stěžovatel namítá, že nacházejí-li se ve spise utajované skutečnosti, měl policejní orgán postupovat s využitím souhrnu dílčích nástrojů, jakým je poučení o povinnostech plynoucích ze zákona o utajovaných skutečnostech a o trestních sankcích za porušení a dalších, s odkazem na nález pléna Ústavního soudu publikovaný pod č. 98/2004 Sb. Písemné odůvodnění uvedeného opatření policejního orgánu dle stěžovatele neobsahuje žádný z relevantních důvodů, z jakých lze právo nahlédnout do spisu odepřít. Z toho stěžovatel dovozuje libovůli v rozhodování policejního orgánu a nemožnost takové rozhodnutí přezkoumat. Dále stěžovatel podotýká, že s obsahem spisu se neměl možnost seznámit ani při rozhodování o vzetí do vazby. Odůvodnění přezkumného rozhodnutí státního zastupitelství označuje stěžovatel "za latentně dehonestující", neboť v něm státní zástupce údajně využívá část námitek stěžovatele "vytrženě z kontextu", a tedy v neprospěch stěžovatele. Státní zástupce se údajně nevypořádal s argumenty obhájce a nevyrovnal se ani s principem proporcionality při řešení kolize ochrany veřejného statku s právem stěžovatele na spravedlivý proces. V doplnění ústavní stížnosti stěžovatel navíc namítá nepochybnou rozpornost a zjevnou nesrozumitelnost odůvodnění rozhodnutí státního zastupitelství. S ohledem na uvedené navrhuje stěžovatel, aby Ústavní soud přijal nález zrušující předmětná rozhodnutí a navrhuje též usnesení o naléhavosti dle §39 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ústavní soud si k ústavní stížnosti vyžádal vyjádření účastníků.
Policie ČR - Útvar pro odhalování, dokumentace závažné trestné činnosti a strategické analýzy, Oddělení odhalování a dokumentace Morava - skupina Ostrava, prostřednictvím policejního komisaře mjr. Mgr. J. V. obsáhle rekapituluje chronologii úkonů trestního řízení vůči různým skupinám osob, které byly vedeny v dotyčném spise. Uvádí, že rozsáhlý spisový materiál se ke dni 17. 8. 2004 nepodařilo administrativně oddělit a dne 17. 8. 2004 bylo JUDr. Jaroslavu Hoškovi odepřeno nahlédnutí do spisu v souladu §65 odst. 2 trestního řádu. Důvody byly JUDr. Jaroslavu Hoškovi písemně sděleny. Policejní orgán k vyjádření nepřipojil návrh, jak s ústavní stížností naložit. Z vyjádření je Ústavnímu soudu zřejmá snaha zdůraznit, že doba, po kterou bylo stěžovateli odepřeno právo nahlédnout do spisu, koresponduje se složitostí a závažností případu, s úkony policejního orgánu při jeho vyšetřování a odpovídá času nutnému k efektivnímu zpracování obsáhlého spisového materiálu.
Okresní státní zastupitelství v Ostravě prostřednictvím státního zástupce JUDr. J. B. k ústavní stížnosti uvedlo, že na základě žádosti JUDr. Jaroslava Hoška ze dne 26. 8. 2004 bylo uvedené opatření policejního orgánu přezkoumáno a shledána jeho zákonnost. Státní zástupce studiem spisového materiálu došel k závěru, že trestní věc stěžovatele, má všechny atributy nebezpečné formy kriminality s mezinárodními prvky, stále se nachází v počáteční fázi a navíc úzce souvisí s prověřováním trestné činnosti zatím nestíhaných osob. Ve svém vyjádření k ústavní stížnosti dále připomíná, že ačkoliv bylo v odůvodnění přezkumného rozhodnutí konstatováno určité pochybení policejního orgánu, který v odůvodnění svého opatření neuvedl skutečnosti, které ho vedly k postupu podle §65 odst. 2 trestního řádu, nemělo toto pochybení vliv na odůvodněnost postupu dle §65 odst. 2 trestního řádu. Ústavní stížnost považuje za bezpředmětnou.
Státní zastupitelství ve svém vyjádření též uvádí, že v současné fázi vyšetřování již obhájci nebude v nahlédnutí do spisového materiálu bráněno, což bylo u policejního orgánu ověřeno.
Ke svému vyjádření státní zastupitelství též připojuje závěry dohledové prověrky provedené Krajským státním zastupitelstvím v Ostravě ze dne 26. října 2004. Ve výsledku dohledové prověrky provedené Krajským státním zastupitelstvím v Ostravě se uvádí, že (ústavní stížností napadené) rozhodnutí státního zastupitelství je přiměřeně odůvodněno, ve věci zvláště poukazuje na atributy organizovaného zločinu s mezinárodními prvky a zohledňuje počáteční fázi řízení. Takto Krajské státní zastupitelství v Ostravě konstatovalo, že zajištění důkazních pramenů podle §65 odst. 2 trestního řádu je důvodné a v souladu se zákonem.
Ze spisového materiálu připojeného k ústavní stížnosti Ústavní soud zjistil, že opatřením policejního orgánu bylo obhájci stěžovatele JUDr. Jaroslavu Hoškovi dne 17. srpna 2004 odepřeno nahlédnutí do spisu ČTS: ÚOOZ-217/V7-2003 s odkazem na §65 odst. 2 trestního řádu. V odůvodnění policejní orgán uvádí, že se proti části podezřelých osob vede nadále prověřování podle §158 odst. 3 trestního řádu a provádějí se úkony v souladu s trestním řádem ve stupni "Vyhrazené". Rovněž jsou ve spise vedeny materiály týkající se obviněných ve stupni "Vyhrazené".
V napadeném rozhodnutí státního zastupitelství mimo jiné uvádí státní zástupce, že studiem spisového materiálu a přezkoumáním důvodů odepření dospěl k závěru, že trestní věc, v níž figuruje obviněný I. Y., má všechny atributy nebezpečné formy kriminality s mezinárodními prvky, stále se nachází v počáteční fázi a navíc úzce souvisí s prověřováním trestné činnosti dalších, zatím nestíhaných osob. Připustil též do jisté míry pochybení policejního orgánu, když výslovně neuvedl všechny skutečnosti, které odůvodňovaly odepření práva nahlédnout do spisu.
Ústavní soud po pečlivém prostudování předložených podkladů nezjistil nic, co by svědčilo o porušení základních práv a svobod stěžovatele, a proto shledal ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou.
Jak již Ústavní soud mnohokrát upozornil, není běžnou vyšší instancí v rámci obecného soudnictví a nezkoumá celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani neposuzuje stanoviska a výklady obecných soudů či jiných orgánů ke konkrétním zákonným ustanovením ani jejich právní úvahy, názory a závěry, pokud nejde současně o porušení základních práv a svobod zaručených ústavním pořádkem. Ústavní soudnictví spočívá především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost již nelze napravit procesními prostředky, kterými disponuje právní řád.
Trestní řízení podléhá procesnímu vývoji a jeho případné vady je zatěžují jako celek. Z toho důvodu lze i případné protiústavní procesní vady přípravného řízení napravit v prvé řadě v řízení před obecnými soudy v rámci přezkumu celého řízení. Pokud stěžovatel namítá, že policejní orgán dostatečně neodůvodnil odepření nahlédnutí do vyšetřovacího spisu, pak je třeba zdůraznit skutečnost, že dozor nad zákonností v přípravném řízení, zejména nad dodržováním trestního řádu, účelu a základních zásad trestního řízení, je svěřen státnímu zástupci. Ten svou dozorovou činností zajišťuje, aby nedocházelo k bezdůvodným a nezákonným zásahům do základních lidských práv a svobod. Pokud se k jeho činnosti vyskytnou výhrady, je možno žádat jemu nadřízené státní zastupitelství o zaujetí stanoviska, neboť ve smyslu ustanovení §12d zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, je nižší státní zastupitelství ve svém postupu podřízeno dohledu vyššího státního zastupitelství.
Ústavní soud považuje za vhodné zopakovat klíčovou argumentaci nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 239/04 (http://www.judikatura.cz), neboť dle názoru Ústavního soudu dopadá i na projednávanou věc:
Zásady kontradiktornosti řízení a rovnosti zbraní, vyplývající z principu spravedlivého procesu, obsaženého v čl. 6 Úmluvy, jsou sice významnými, avšak nikoliv jedinými zásadami trestního řízení. Za určitých okolností mohou kolidovat s jinými uznávanými a legitimními zásadami trestního řízení, např. se zásadou vyhledávací, zásadou hospodárnosti a zásadou rychlosti řízení, a proto mohou být, za dodržení principu proporcionality, v některých stadiích řízení, zejména v přípravném řízení, dočasně omezeny.
Zásady kontradiktornosti řízení a rovnosti zbraní platí pro trestní řízení jako celek, avšak neuplatňují se ve všech stadiích trestního řízení a při všech procesních úkonech stejně intenzivně. Nejúplněji se prosazují v hlavním líčení, event. ve veřejném zasedání soudu, v nichž se rozhoduje o nejdůležitějších meritorních otázkách trestního řízení, tj. o vině a o trestu. V těchto procesních formách lze vytvořit reálné předpoklady (procesní, organizační i faktické) pro široké a reálné uplatnění těchto zásad. Naproti tomu při provádění úkonů v přípravném řízení nelze zásady kontradiktornosti řízení a rovnosti zbraní vždy plně uplatnit, pokud by jimi byly popřeny jiné legitimní zájmy, zejména zájem státu na efektivitě trestního stíhání.
Právo obviněného a obhájce na nahlížení do spisů je možno v přípravném řízení odepřít postupem podle §65 odst. 2 tr. ř. Tato zákonem předpokládaná možnost omezení práva nahlížet do spisů vyplývá ze skutečnosti, že v počátcích vyšetřování nelze často zabezpečit ochranu důkazních pramenů před jejich poškozením a zničením nebo před jinými aktivitami, sledujícími cíl mařit vyšetřování. Ohroženy mohou být i jiné společenské a individuální zájmy, např. bezpečnost svědků, citlivé osobní údaje nezúčastněných osob, skutečnosti podléhající utajení, přičemž časová tíseň neumožňuje zajistit ochranu těchto legitimních zájmů jiným způsobem. Všechna tato rizika, obsažená v realizaci práva obviněného (obhájce) nahlížet již v přípravném řízení do spisu, je třeba zvlášť pečlivě zvažovat v případech nebezpečných forem kriminality, jako je např. organizovaná kriminalita s mezinárodními prvky. Za situace, kdy koliduje oprávněný zájem státu na účinném postihu kriminality, resp. jiné důležité společenské a individuální zájmy s právem obviněného na obhajobu, připouští právní úprava, jakož i trestněprocesní teorie i praxe, dočasné omezení práva na nahlížení do spisů v přípravném řízení.
Podle §65 odst. 2 trestního řádu může v přípravném řízení státní zástupce nebo policejní orgán právo nahlédnout do spisů ze závažných důvodů odepřít. Závažnost důvodů, ze kterých toto právo odepřel policejní orgán, je na žádost osoby, jíž se odepření týká, státní zástupce povinen urychleně přezkoumat.
Ústavní soud v první řadě konstatuje, že ačkoliv z odůvodnění opatření policejního orgánu zřetelně nevyplývají všechny skutečnosti, které k takovému rozhodnutí vedly, přezkumné rozhodnutí státního zástupce jednajícího s plným obeznámení s aktuálním stavem spisového materiálu již důvody odepření práva nahlédnutí do spisu dle §65 odst. 2 trestního řádu dostatečně precizovalo. Státní zástupce ve svém rozhodnutí uvádí, že studiem spisového materiálu a přezkoumáním důvodů dospěl k závěru, že vyšetřování trestní věci, v níž figuruje obviněný I. Y. společně s dalšími osobami má všechny atributy nebezpečné formy kriminality s mezinárodními prvky, stále se nachází v počáteční fázi a navíc úzce souvisí s prověřováním trestné činnosti dalších, zatím nestíhaných osob. Proto považoval za nutné zabezpečit ochranu důkazních pramenů před jejich ohrožením, dokud nebude spisový materiál administrativně rozdělen. Postup státního zástupce, který svým přezkumným rozhodnutím potvrdil důvodnost předchozího rozhodnutí policejního orgánu a doplnil slovní vyjádření odůvodnění předchozího rozhodnutí, Ústavní soud nehodnotí - v nyní posuzovaném případě - jako překračující ústavou dané mantinely. Odůvodnění přezkumného rozhodnutí státního zástupce odpovídá kritériím, která je možno vztáhnout na tento typ rozhodnutí, neboť z něj je patrný rozsah provedeného přezkumu a podstatné důvody vedoucí k vyjádřenému názoru.
V této souvislosti je nutno podotknout, že zvláště při vyšetřování organizované trestné činnosti s mezinárodními prvky by konkretizace a specifikace důvodů, které k odmítnutí práva nahlédnout do spisu vedly, způsobily zmaření účelu takového odepření. V zákonném rámci trestního řádu nelze orgánům činných v trestním řízení upřít právo na vlastní procesní a vyšetřovací taktiku, kdy je mimo jiné cílem využít hodnotu získaného důkazního materiálu co nejefektivněji.
Svého práva nahlédnout do spisu podle §65 odst. 1 trestního řádu se stěžovatel bude moci domáhat v dalším průběhu vyšetřování, přičemž oprávnění orgánů činných v trestním řízení toto nahlédnutí odepřít je časově omezené a vztahuje se pouze na dobu do skončení vyšetřování. Jak bylo uvedeno výše, podle vyjádření státního zastupitelství Ústavnímu soudu stěžovateli v nahlédnutí do spisu již nic nebrání.
Pro úplnost Ústavní soud dodává, že teorie i praxe ústavních soudů odmítá rozhodovat věci, v nichž se spor stává čistě akademickým, neboť zde chybí možnost bezprostředního a přítomného zásahu, který by mohl mít vliv na situaci stěžovatele. Jinak řečeno, je-li namítáno porušení základního práva rozhodnutím orgánu veřejné moci, pak musí být tento zásah zásadně odstranitelný případným zrušením rozhodnutí, které je napadáno (viz např. usnesení IV. ÚS 122/1999 ze dne 8. 9. 1999 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení. C. H. Beck. Svazek č. 15. Usnesení č. 56. str. 315). Uvedený závěr dopadá i na posuzovaný případ. Jelikož již ve vyjádření státního zastupitelství k ústavní stížnosti, které bylo Ústavnímu soudu doručeno dne 5. 11. 2004, je konstatováno odpadnutí překážek, které dosud v nahlédnutí do spisu bránily, nenachází ani z tohoto pohledu Ústavní soud důvod ke kasaci napadených rozhodnutí.
S ohledem na namítané průtahy v postupu policejního orgánu Ústavní soud upozorňuje, že podle ustanovení §157a trestního řádu ten, proti němuž se vede trestní řízení, má právo kdykoliv v průběhu přípravného řízení žádat státního zástupce, aby byly odstraněny průtahy v řízení nebo závady v postupu policejního orgánu. Zejména na složitost případu a vývoj vyšetřování jako skutečnosti odůvodňující časové nároky postupu policejního orgánu poukazuje ve svém již citovaném vyjádření účastník řízení - Policie ČR.
Protože Ústavní soud hodnotí ústavnost napadených rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení ve vzájemných souvislostech, konstatuje, že část argumentace stěžovatele svědčí o snaze spatřovat a hodnotit stěžovaná rozhodnutí izolovaně a nikoliv v kontextu celého trestního řízení a jeho fází. Stejně tak je zřejmé, že řada judikátů Ústavního soudu a Evropského soud pro lidská práva, které stěžovatel v ústavní stížnosti cituje, dopadají na situaci odlišnou od situace stěžovatele.
Ve vztahu ke stěžovatelově námitce, že s obsahem spisu se neměl možnost seznámit ani při rozhodování o svém vzetí do vazby, odkazuje Ústavní soud na závěry usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 701/04, ve kterém se Ústavní soud zabýval stěžovatelovým vzetím do vazby a mimo jiné konstatoval, že stěžovatel byl s vazebními důvody seznámen dostatečně.
Stěžovatel rozšířil ústavní stížnost doplňkem ze dne 19. 9. 2004, v němž rozvíjí argumentaci napadající slovní výstavbu odůvodnění rozhodnutí státního zástupce. Namítá vnitřní rozpornost a obsahově rozdílný význam různých částí odůvodnění. Hodnotí jej jako zjevně nesrozumitelné s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 472/2004. K tomu Ústavní soud dodává, že stěžovatel zjevně přeceňuje stylistické nároky kladené na obsah odůvodnění obdobných úkonů. Formulace uvedená v rozhodnutí státního zástupce se podle přesvědčení Ústavního soudu jeví jako dostačující.
Ústavní soud vzhledem k okolnostem případu neshledal potřebu projednání ústavní stížnosti mimo pořadí, jak podle §39 zákona o Ústavním soudu navrhoval stěžovatel, neboť až do zjištění, že v určitém okamžiku řízení stěžovateli již nic nebrání do spisu nahlédnout, postupoval s největším urychlením.
Na základě výše uvedeného je Ústavní soud toho názoru, že v záhlaví specifikovanými rozhodnutími policejního orgánu a státního zástupce nebyla porušena základní práva a svobody stěžovatele. Ústavní stížnost proto odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. dubna 2005
JUDr. Ivana Janů
předsedkyně senátu