ECLI:CZ:US:2005:1.US.624.05
sp. zn. I. ÚS 624/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ivanou Janů ve věci ústavní stížnosti Ing. P. S., zast. JUDr. Sylvou Rychtaříkovou, advokátkou, sídlem Kodaňská 521/57, Praha 10, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19.5.2005, č.j. 27 Co 188/2004-161, a proti rozsudku Okresního soudu Praha-východ, ze dne 21.10.2004, č.j. 3 C 67/2004-128, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatel se v návrhu na zahájení řízení, odevzdaném k poštovní přepravě dne 7.11.2005, domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19.5.2005, č.j. 27 Co 188/2004-161, a rozsudku Okresního soudu Praha-východ, ze dne 21.10.2004, č.j. 3 C 67/2004-128, jimiž bylo rozhodnuto ve věci výživné manželky. Namítá, že obecné soudy porušily jeho právo na spravedlivý proces ve smyslu jeho práva na soudní ochranu a zákonné a ústavnímu pořádku odpovídající posouzení jeho práva na plnohodnotný výkon poslanecké funkce v rozsahu, jak stanoví zákon č. 236/1995 Sb. a snížením hmotné úrovně pod úroveň hmotné úrovně vedlejšího účastníka.
V návrhu na zahájení řízení stěžovatel uvedl, že napadený rozsudek byl doručen jeho právnímu zástupci dne 5.9.2005 a vyjádřil přesvědčení, že ústavní stížnost je podávána včas. Den doručení rozsudku Ústavní soud ověřil dotazem u Okresního soudu Praha-východ.
Ústavní soud připomíná svoji konstantní judikaturu, v níž zdůrazňuje, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 81 a čl. 90 Ústavy) a není pravidelnou přezkumnou instancí rozhodnutí obecných soudů. Ústavní stížnost představuje specifický prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, což znamená, že ji lze podat pouze za určitých okolností a při zachování zákonných podmínek. Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Lhůtu pro podání ústavní stížnosti stanoví §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu na 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení (příp. na 60 dnů od doručení rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, který byl orgánem, jenž o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení - srov. §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
Ústavní soud konstatuje, že v posuzované věci nejsou naplněny podmínky nezbytné k projednání ústavní stížnosti. Je zřejmé, že lhůta pro podání ústavní stížnosti počala běžet den následující po doručení napadeného rozsudku Krajského soudu v Praze, tj. 6.9.2005. Její šedesátý den připadl na pátek 4.11.2005. Stěžovatelův návrh, předaný k poštovní přepravě 7.11.2005, tak byl podán po uplynutí stanovené lhůty.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem, Ústavní soud soudcem zpravodajem ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako návrh opožděný podle §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. prosince 2005
Ivana Janů, v.r.
soudce zpravodaj