ECLI:CZ:US:2005:1.US.678.05
sp. zn. I. ÚS 678/05
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 13. prosince 2005 soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. J. Č., zastoupeného JUDr. Michalem Marčišinem, advokátem se sídlem U Koruny 1173, Hradec Králové, proti rozhodnutí Finančního úřadu v Hradci Králové ze dne 24. 9. 2001, č. j. 182352/01/228940/4086, takto:
Ústavní stížnost s e odmítá .
Odůvodnění:
Ústavní stížností zaslanou Ústavnímu soudu dne 5. 12. 2005 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, neboť má za to, že jím byly porušeny jeho základní práva a svobody garantované čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR a čl. 36 odst. 1, odst. 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Výše citovaným rozhodnutím byl vydán exekuční příkaz na srážku ze mzdy stěžovatele.
V podané ústavní stížnosti stěžovatel tvrdí, že postup finančního úřadu byl chybný, případně účelový, zejména v aplikaci tehdy platných daňových zákonů a vyhlášek. Dle názoru stěžovatele tím došlo k porušení jeho základních práv a svobod, jak je uvedeno výše. Proto navrhuje, aby Ústavní soud jednak zrušil napadené rozhodnutí a dále Finančnímu úřadu v Hradci Králové nařídil uvést do souladu s tehdy platnými zákony, vyhláškami a zejména sazebníkem daně z obratu platného pro rok 1991 zprávu o kontrole daně z obratu vydanou Finančním úřadem v Hradci Králové pod č. 33/92.
Ústavní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti ústavní stížnosti. K tomu konstatuje, že návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti musí splňovat řadu zákonem stanovených náležitostí včetně dodržení lhůty k jejímu podání. Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, a není-li takového prostředku, ode dne, kdy se stěžovatel dozvěděl o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo (§72 odst. 3, odst. 5 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů).
Ústavní soud z přiložených listinných důkazů zjistil, že stěžovatel si proti napadenému rozhodnutí podal námitku dle §52 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, která byla rozhodnutím Finančního úřadu v Hradci Králové ze dne 11. 10. 2001, č. j. 189219/01/228940/4086, zamítnuta. Jak dále Ústavní soud zjistil, citované rozhodnutí bylo stěžovateli doručeno dne 16. 10. 2001. Jelikož je toto rozhodnutí rozhodnutím o posledním opravném prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (ve smyslu §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů), je třeba šedesátidenní lhůtu počítat právě ode dne jeho doručení stěžovateli. Vzhledem k tomu je zřejmé, že zákonná šedesátidenní lhůta k podání ústavní stížnosti již stěžovateli marně uplynula.
Vzhledem k výše uvedenému proto nezbylo soudci zpravodaji, aniž by vyzýval právního zástupce stěžovatele k odstranění vad podání, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání [§43 odst. 1 písm. b) ve spojení s §72 odst. 3 zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Soudce zpravodaj dodává, že nelze ponechat bez komentáře nekvalifikovaný postup právního zástupce stěžovatele při podání ústavní stížnosti, která ani po formální ani po obsahové stránce nesplňovala požadavky řádného podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. prosince 2005
Eliška Wagnerová, v.r
soudce zpravodaj