ECLI:CZ:US:2005:1.US.693.04
sp. zn. I. ÚS 693/04
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M.P., zastoupeného advokátkou Mgr. D.R., proti usnesení Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích, ze dne 15. 3. 2004, čj. 4 KZv 4/2004 - 37, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře, ze dne 14. 7. 2004, sp. zn. 14 To 278/2004, proti usnesení Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře, ze dne 21. 6. 2004, čj. 4 KZv 4/2004 - 87, a proti usnesení Okresního soudu v Táboře ze dne 26. 8. 2004, čj. 2 T 118/2004 - 4247, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Ústavní stížností se M.P. (dále jen "stěžovatel") domáhal zrušení shora uvedených usnesení státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství (dále jen "KSZ"), Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře (dále jen "krajský soud"), a usnesení Okresního soudu v Táboře (dále jen "okresní soud") pro porušení čl. 3 odst. 3, čl. 4 odst. 1, čl. 8 odst. 5 a čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Napadeným usnesením ze dne 15. 3. 2004, čj. 4 KZv 4/2004 - 37, státní zástupkyně KSZ ponechala stěžovatele i nadále ve vazbě z důvodů uvedených v §67 písm. a), c) trestního řádu (dále jen "TrŘ"). Dalším usnesením ze dne 21. 6. 2004, čj. 4 Kzv 4/2004 - 87, opětovně rozhodla o jeho ponechání i nadále ve vazbě z důvodů uvedených v §67 písm. a), c), TrŘ. Stížnost proti tomuto usnesení byla zamítnuta rozhodnutím krajského soudu ze dne 14. 7. 2004, sp. zn. 14 To 278/2004. Po podání obžaloby, podle §71 odst. 5 TrŘ, rozhodl o ponechání stěžovatele ve vazbě z důvodů uvedených v §67 písm. a), c) TrŘ Okresní soud usnesením ze dne 26. 8. 2004, čj. 2 T 118/2004 - 4247.
Stěžovatel spatřuje porušení svých práv v údajném nedodržení zákonných lhůt pro rozhodování o jeho dalším setrvání ve vazbě, ve změně právní kvalifikace, která byla oznámena pouze opatřením, a nikoli usnesením, a v doplnění spisu o dodatek ke znaleckému posudku po skončení vyšetřování.
Po přezkoumání shora označených usnesení KSZ a krajského a okresního soudu dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zčásti podaná po lhůtě stanovené pro její podání a zčásti nepřípustná.
Ústavní soud se nejprve zabýval včasností ústavní stížnosti proti usnesení krajského soudu ze dne 14. 7. 2004, sp. zn. 14 To 278/2004, kterým bylo potvrzeno usnesení státní zástupkyně KSZ ze dne 21. 6. 2004, čj. 4 KZv 4/2004 - 87. Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě šedesáti dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje. Jedná se o lhůtu kogentní. Její nedodržení nemůže Ústavní soud prominout ani prodloužit [§72 odst. 1 písm. a), odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu]. K telefonickému dotazu krajský soud uvedl, že shora označené usnesení krajského soudu bylo stěžovateli i jeho obhájkyni doručeno dne 20. 7. 2004. Dnem následujícím po doručení uvedeného usnesení krajského soudu počala běžet stanovená šedesátidenní lhůta, která skončila dne 20. 9. 2004. Jelikož ústavní stížnost byla dána k poštovní přepravě až dne 20. 10. 2004 (viz razítko na listovní zásilce), jedná se v této části o návrh podaný po lhůtě [§43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu].
Poté se Ústavní soud zabýval přípustností ústavní stížnosti proti usnesení státní zástupkyně KSZ ze dne 15. 3. 2004, čj. 4 KZv 4/2004 - 37, a proti usnesení okresního soudu ze dne 26. 8. 2004, čj. 2 T 118/2004 - 4247. Jedním z důvodů vylučujících přípustnost ústavní stížnosti je, podle ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, okolnost, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Vzhledem k principu subsidiarity se musí Ústavní soud ve své činnosti řídit principem minimalizace zásahů do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Jeho zásah připadá v úvahu pouze tehdy, jestliže náprava tvrzené protiústavnosti, v rámci systému ostatních orgánů veřejné moci, již není možná. Jinými slovy řečeno, nejprve musí stěžovatel vyčerpat všechny prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, a teprve poté se otevírá cesta k eventuelnímu podání ústavní stížnosti.
Vzhledem k tomu, že stěžovatel v obou případech napadl pouze rozhodnutí učiněná v prvním stupni, ale nikoli poslední rozhodnutí ve věci (poslední prostředek určený k ochraně jeho práva), jedná se v této části, s ohledem na princip subsidiarity, o návrh nepřípustný [§43 odst. 1 písm. e) ve spojení s §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu]. O možnosti podat proti těmto usnesením stížnost byl stěžovatel řádně poučen.
V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud soudcem zpravodajem odmítl návrh stěžovatele, bez přítomnosti účastníků řízení a mimo ústní jednání, zčásti jako podaný po lhůtě a zčásti jako nepřípustný podle §43 odst. 1 písm. b), e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. května 2005
JUDr. František Duchoň
soudce Ústavního soudu