ECLI:CZ:US:2005:1.US.794.04
sp. zn. I. ÚS 794/04
Usnesení
I. ÚS 794/04
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Janů, soudců JUDr. Františka Duchoně a JUDr. Vojena Güttlera o ústavní stížnosti J.D., zastoupeného advokátem JUDr. M.J., proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 29.9.2004, čj. 8 C 206/2000-61, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 3, jako účastníka řízení, a společnosti P., zastoupené advokátem JUDr. P.S., takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatel ve včas podané ústavní stížnosti napadl v záhlaví uvedený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 (dále jen "obvodní soud"), a to ve výroku II. a ve výroku III. Stížnost po formální stránce splňuje i další náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Stěžovatel v návrhu na zahájení řízení tvrdí, že uvedeným rozsudkem v bodu II. A III. byla porušena základní ustanovení zakotvená v čl. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") o rovnosti účastníků řízení, a v čl. 36 odst. 1 Listiny o nezávislosti a nestrannosti soudu, dále pak základní ustanovení zakotvená v čl. 90 a čl. 95 odst. 1 a čl. 96 odst. 1 Ústavy ČR (dále jen "Ústava"), jako i čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), a to nesprávnou aplikací jednoduchého práva. V další části návrh stěžovatel podrobně popsal svoje námitky proti nároku uplatněnému vedlejším účastníkem, který měl vzniknout v důsledku nezaplacení částky 479,80 Kč za odběr zemního plynu. Stěžovatel tuto částku uhradil, aniž by obdržel řádné vyúčtování. Neztotožňuje se se závěrem obvodního soudu, že se dostal do prodlení s úhradou žalované částky, a že podání žaloby bylo důvodné. S ohledem na to nesouhlasí s výroky soudu, kterými mu byla uložena povinnost uhradit úroky z prodlení a náklady řízení.
Podle §42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu je nutno v rámci dokazování, které Ústavní soud provádí, vyžádat i vyjádření účastníků, případně vedlejších účastníků, k ústavní stížnosti.
Obvodní soud považuje ústavní stížnost za zjevně neopodstatněnou a navrhl, aby ji Ústavní soud odmítl. V té souvislosti odkázala na rozhodovací praxi Ústavního soudu, v níž soud dal najevo, že v případech bagatelních věcí, u nichž procesní úprava nepřipouští odvolání, je v podstatě - s výjimkou zcela extrémních rozhodnutí obecného soudu - ústavní stížnost vyloučena. K věci dále uvedl, že v průběhu řízení věnoval dostatečnou pozornost zjišťování skutkového stavu, provedl regulérním způsobem dokazování a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlil svůj právní pohled na věc. V následující části se podrobně věnoval jednotlivým námitkám stěžovatele, konkrétně ohledně řádného doručení faktury (vyúčtování), výše účtované částky i případného započtení.
Podle názoru vedlejšího účastníka nedošlo v předmětné věci postupem soudu k žádnému porušení základních lidských práv a svobod. Zejména podotkl, že stěžovatel neunesl svou povinnost tvrzení a důkazní břemeno a za takové situace, kdy mu nebylo přiznáno právo na odvolání proti napadenému rozhodnutí, domáhal se nápravy věci, zejména její skutkové stránky, cestou ústavní stížnosti. Zejména, když stěžovatel ani v ústavní stížnosti neoznačil a nenavrhl důkazy, jimiž má v úmyslu svá tvrzení prokázat a z nichž by měl Ústavní soud při rozhodování vycházet. Dále upozornil, že z ústavní stížnosti není zcela zřejmé, jakými zásahy, resp. vadami z oblasti skutkového zjištění, které stěžovatel uvádí, byla dotčena jednotlivá základní práva a svobody stěžovatele. Z těchto důvodů vedlejší účastník navrhl, aby Ústavní soud stížnost zcela zamítl.
Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 3 sp. zn. 8 C 206/2000 Ústavní soud zjistil, že vedlejší účastník se domáhal vůči stěžovateli zaplacení částky 479,80 Kč s příslušenstvím. O žalobě rozhodl obvodní soud rozsudkem pro zmeškání, tento rozsudek byl usnesením Městského soudu ze dne 20.2.2004, čj. 15 Co 58/2004-40, zrušen. Po úhradě žalované částky vzal vedlejší účastník částečně žalobu zpět a obvodní soud napadeným rozsudkem ohledně ní řízení zastavil a současně stěžovateli uložil povinnost zaplatit příslušenství, tj. úrok z prodlení a náklady řízení.
Po provedeném dokazování Ústavní soud zjistil, že stěžovatelův návrh je zjevně neopodstatněný. Přitom opodstatněností ústavní stížnosti je v řízení před Ústavním soudem třeba rozumět podmínku, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno základní právo nebo svoboda stěžovatele. Nutno zdůraznit, že částka uplatněná vedlejším účastníkem vůči stěžovateli v řízení před obvodním soudem je částkou bagatelní, což zákonodárce uznal za důvod nepřípustnosti dovolání (srov. §202 odst. 2 obč. soudního řádu). Jestliže obč. soudní řád vylučuje soudní přezkum u bagatelních věcí, bylo by absurdní připustit, aby se takovéto bagatelní záležitosti posouvaly do roviny soudnictví ústavního. Ústavní stížnost v takové věci je (s výjimkou zcela extrémního rozhodnutí obecného soudu) v podstatě vyloučena. Ústavní soud neshledal opodstatněnými ani další námitky stěžovatele, které by mohly znamenat naznačenou výjimku. Formulované námitky jsou toliko námitkami skutkové povahy, zčásti uplatňovanými, bez navržení adekvátních důkazů.
Vzhledem k tomu, že Ústavním soudem nebylo shledáno žádné porušení ústavně zaručených základní práv a svobod stěžovatele, byla jeho ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. června 2005
JUDr. Ivana Janů v.r.
předsedkyně I. senátu Ústavního soudu