ECLI:CZ:US:2005:2.US.143.05
sp. zn. II. ÚS 143/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o návrhu J. P., takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se svým podáním domáhá, aby Ústavní soud vydal nález, kterým by určil, že J. P. nemůže být vyloučen ze zastupování vzhledem k svému věku a že nemůže být vyloučen ze zastupování, neboť ve všech žalobách zastupuje vysídlence z obcí K., P. a Z. ve stejné skutkové podstatě - ve stejné věci.
V návrhu dále uvádí, že nesouhlasí s důvody vyloučení ze zastupování uvedenými v usnesení č.j. 7 C 85/2003 -155 a č.j. 32 Co 32/2004-194, neboť se necítí být vzhledem k věku nezpůsobilý k zastupování, věc nepovažuje za složitou a nejedná se o zastupování restituentů v různých věcech, protože všichni se domáhají nápravy křivd na základě zákona č. 195/1993 Sb.
Z připojených příloh Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Příbrami usnesením ze dne 1. 9. 2004, č.j.7 C 85/2003 -155, rozhodl ve věci žalobkyně J. J., jejímiž právními nástupci jsou E. V., zastoupený J. P. jako obecným zmocněncem, J. N. a M. S., zastoupená J. N. jako obecnou zmocněnkyní, za účasti České republiky - Ministerstva obrany, jednající prostřednictvím Vojenského úřadu pro právní zastupování a Pozemkového fondu České republiky, o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, že nepřipouští J. P., jako obecného zmocněnce E. V.. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 10. 1. 2005, č.j. 32 Co 32/2004-194, usnesení soudu prvého stupně potvrdil jako usnesení správné a vydané v souladu s §27 odst. 2 o.s.ř.
Dle ust. §72 odst. zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, může ústavní stížnost podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.
Je zřejmé, že navrhovatel nebyl účastníkem řízení před obecnými soudy, v němž byla vydána usnesení, s jejichž výroky nesouhlasí. V řízení byl pouze zmocněn účastníkem řízení, aby jej zastupoval jako obecný zmocněnec, což oba soudy nepřipustily. Navrhovatel tedy není, jak plyne z citovaného ustanovení zákona o Ústavním soudu, osobou oprávněnou podat ústavní stížnost. Osobou oprávněnou k podání ústavní stížnosti by v této věci mohl být pouze účastník řízení, v němž bylo napadené rozhodnutí vydáno, tj. v tomto konkrétním případě E. V., který udělil J. P. zmocnění k zastupování, ovšem jen za předpokladu, že by ústavní stížnost splňovala všechny náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu.
S ohledem na uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. dubna 2005
JUDr. Dagmar Lastovecká
soudce zpravodaj