ECLI:CZ:US:2005:2.US.187.05
sp. zn. II. ÚS 187/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele RNDr. P. F., zastoupeného Mgr. Romanem Vojtíškem, advokátem se sídlem v Praze 2 - Vinohrady, Vinohradská 6, o návrhu na zrušení rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání ze dne 1. 12. 2004, čj. Rz/228/04, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se svým podáním domáhá, aby Ústavní soud vydal nález, jímž by shora uvedené rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání zrušil. Tvrdí, že jím došlo k zásahu do jeho ústavně zaručených práv. Rada svým postupem neumožnila navrhovateli zúčastnit se řízení, které se jej týkalo, čímž porušila právo na rovnost účastníků řízení, rozhodovala v duchu "prosazování velkých skupin na úkor menších", čímž porušila právo navrhovatele podnikat, a v řízení rozhodla v rozporu se zákonem č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, čímž porušila čl. I. Ústavy.
Z připojených příloh (zejména reakce Rady pro rozhlasové a televizní vysílání ze dne 31. 1. 2005 na podnět navrhovatele ze dne 13. 12. 2004, směřující proti napadenému rozhodnutí) Ústavní soud ověřil, že navrhovatel nebyl účastníkem řízení o rozšíření územního rozsahu vysílání, jehož výsledkem je napadené rozhodnutí, jak navrhovatel tvrdí v ústavní stížnosti.
Podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy Ústavní soud rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Dle čl. 88 odst. 1 Ústavy zákon stanoví, kdo a za jakých podmínek je oprávněn podat návrh na zahájení řízení a další pravidla o řízení před Ústavním soudem. Tímto zákonem je zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dle jehož ustanovení §72 odst. 1 písm. b) může ústavní stížnost podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.
Je zřejmé, že navrhovatel nebyl účastníkem řízení, z něhož vzešlo napadené rozhodnutí. Není tedy, jak plyne z citovaného ustanovení zákona o Ústavním soudu, osobou oprávněnou podat proti němu ústavní stížnost. Osobou oprávněnou k podání ústavní stížnosti by v této věci mohl být pouze účastník řízení, v němž bylo napadené rozhodnutí vydáno.
Pokud navrhovatel spatřoval porušení svých práv (také) v samotném faktu, že tímto účastníkem řízení nebyl, pak nutno v souladu s judikaturou Ústavního soudu (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 30/95) poukázat na to, že takovéto rozhodnutí (resp. postup soudu) by ve vztahu k němu mohlo být posuzováno pouze jako tzv. "jiný zásah orgánu veřejné moci". Tomu by však musel odpovídat i petit návrhu. Jestliže se však navrhovatel domáhá pouze zrušení shora uvedeného rozhodnutí, neumožňuje tak Ústavnímu soudu se věcí z tohoto pohledu vůbec zabývat, zjistit, zda došlo k jinému zásahu orgánu veřejné moci do práv navrhovatele a případně na danou situaci podle §82 odst. 3 písm. b) zákona o Ústavním soudu reagovat. Petitem návrhu je přitom Ústavní soud vázán a nemůže jej sám měnit ani doplňovat. Vzhledem k tomu, že petit projednávaného návrhu je určitý, srozumitelný a úplný (§43 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění ve spojení s §63 zákona o Ústavním soudu), Ústavní soud neshledal ani důvod navrhovatele k jeho změně vyzývat.
S ohledem na uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. května 2005
JUDr. PhDr. Stanislav Balík
soudce zpravodaj