ECLI:CZ:US:2005:2.US.201.05
sp. zn. II. ÚS 201/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti V. G., zastoupeného Mgr. Markem Sedlákem, advokátem, se sídlem Příkop 8, Brno, směřující proti postupu Krajského státního zastupitelství v Brně ve věci vedené pod sp. zn. 1 KZv 4/2005, a postupu Policie České republiky, Útvaru odhalování nelegálních výnosů a daňové kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování, Expozitury Brno, ve věci vedené pod ČTS: FIPO-41/BR-ND-2005, za účasti 1) Krajského státního zastupitelství v Brně, a 2) Policie České republiky, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou 5. 4. 2005 se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud zakázal Policii České republiky, Útvaru odhalování nelegálních výnosů a daňové kriminality, Službě kriminální policie a vyšetřování, Expozituře Brno, a Krajskému státnímu zastupitelství v Brně pokračovat v nezákonném zadržení a omezování osobní svobody stěžovatele, a aby jim přikázal propustit stěžovatele ze zadržení. Stěžovatel tvrdí, že uvedené orgány svým postupem porušují základní právo stěžovatele podle čl. 8 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Současně stěžovatel požádal o projednání ústavní stížnosti mimo pořadí, tedy podle §39 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon").
Ústavní soud si vyžádal spis Policie České republiky, Útvaru odhalování nelegálních výnosů a daňové kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování, Expozitury Brno, ČTS: FIPO-41/BR-ND-2005. Z něj zjistil, že 5. 2. 2005 byly policejním orgánem zahájeny úkony trestního řízení ve věci podezření ze spáchání trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 2 a 4 tr. z., kterých se měla dopustit osoba vystupující jako Š. M. jménem obchodních společností ENTERPRISE, s. r. o., Versatil, s. r. o., NOVPEK spol. s r.o., a RHINO, s. r. o. (všechny se sídlem ve Slovenské republice), tím, že měla kupovat v obchodním domě MAKRO v Brně zboží, a následně získávat na základě předloženého čestného prohlášení o vývozu tohoto zboží na Slovensko z takto uskutečněného prodeje vrácenu zaplacenou daň z přidané hodnoty, aniž k vývozu zboží došlo. Dne 15. 3. 2005 dala státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství souhlas k zadržení stěžovatele a ten byl dne 16. 3. 2005 zadržen policejní zásahovou jednotkou. Usnesením policejního orgánu ze dne 16. 3. 2005, které stěžovatel převzal dne 17. 3. 2005, bylo proti stěžovateli zahájeno trestní stíhání pro trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 2 a 4 tr. z. Dne 18. 3. 2005 podal stěžovatel žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu v níž namítal, že z protokolu o zadržení nevyplývá, zda je dán některý z důvodů vazby, a zda hrozí zmaření nebo ztížení dosažení účelu trestního řízení. Tato žádost byla vyřízena dopisem státní zástupkyně ze dne 24. 3. 2005. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 19. 3. 2005, sp. zn. 70 Nt 3563/2002, byl stěžovatel vzat do vazby z důvodů podle §67 písm. a), b) a c) tr. ř., a usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 21. 4. 2005, sp. zn. 9 To 166/2005, byla stížnost stěžovatele zamítnuta.
Podle stěžovatele nebyly splněny zákonné podmínky pro jeho zadržení. Z protokolu o zadržení totiž sice vyplývá, že byl zadržen jako osoba podezřelá ze spáchání trestného činu a k zadržení byl dán souhlas státního zástupce. Z protokolu o zadržení však nevyplývá, zda je dán některý z důvodů vazby, a zda hrozí zmaření nebo ztížení dosažení účelu trestního řízení.
Ústavní soud vyzval účastníky řízení, aby se k ústavní stížnosti vyjádřili.
Policie České republiky sdělila, že vzala ústavní stížnost na vědomí, ale nijak se k ní nevyjádřila.
Krajské státní zastupitelství v Brně na výzvu k vyjádření nijak nereagovalo.
Ústavní soud se předně zabýval návrhem stěžovatele na přednostní projednání ústavní stížnosti. Závěr o naléhavosti věci pro niž se její projednání nemusí řídit pořadím, v němž návrh ve věci došel, nutně souvisí s otázkou, zda může být projednávání věci, označené za naléhavou, zdrženo (či jinak ovlivněno) tím, že je projednávána v pořadí, ve kterém došla. V posuzovaném případě nebylo projednávání věci nijak ovlivněno pořadím, ve kterém návrh na její projednání došel. Proto byl návrh na přednostní projednání ústavní stížnosti odmítnut jako zjevně neopodstatněný.
Ústavní soud souhlasí s vymezením čtyř základních podmínek pro zadržení podezřelé osoby tak, jak je vymezil stěžovatel, a jak vyplývají i z názorů trestněprocesní teorie a praxe (viz Šámal, P., Král, V., Baxa, J., Púry, F.: Trestní řád. Komentář. I. díl. 4. vydání. Praha: C. H. Beck 2002. str. 458). Lze tedy souhlasit s tím, že institut zadržení lze použít na případy kdy:
1) se jedná o osobu podezřelou ze spáchání trestného činu, a
2) je dán některý z důvodů vazby (viz §67 písm. a), b) a c) tr. ř., s přihlédnutím k §68 odst. 2 a 3 tr. ř.), a
3) jedná se o naléhavý případ, tedy hrozí zmaření nebo ztížení dosažení účelu trestního řízení (viz §1 odst. 1 tr. ř.), a
4) je tu předchozí souhlas státního zástupce, ledaže věc nesnese odkladu a souhlasu předem nelze dosáhnout, zejména byla-li osoba přistižena při trestném činu nebo zastižena na útěku.
Bez splnění těchto podmínek nelze považovat zadržení za souladné se základním právem podle čl. 8 odst. 3 věta prvá Listiny, a případná následná vazba tímto předchozím protiústavním zbavením osobní svobody nutně trpí. Tyto předpoklady zadržení musí nalézt svůj odraz jednak v protokolu o zadržení podle §76 odst. 3 tr. ř., a jednak v dalších listinách vytvářených orgány činnými v trestním řízení v souvislosti se zadržením (zejména v souhlasu státního zástupce se zadržením, v opatření, kterým se zadržená osoba propouští, resp. v usnesení o zahájení trestního stíhání a v návrhu na vzetí obviněného do vazby). V opačném případě nelze zpětně posoudit, zda byly dány podmínky pro zadržení, a postup policejního orgánu realizujícího zadržení je nutné považovat za svévolný, a tudíž porušující základní zásady vztahu orgánů veřejné moci k občanům (viz čl. 1 odst. 1 Ústavy).
Se stěžovatelem lze souhlasit i v tom, že zákonné předpoklady zadržení musí vyplývat především z protokolu o zadržení podezřelé osoby. V posuzovaném případě tyto zákonné důvody vyplývají jednak z protokolu o zadržení podezřelé osoby ze dne 16. 3. 2005, a z předchozího souhlasu státní zástupkyně se zadržením, na nějž se protokol výslovně odkazuje. Ze souhrnu těchto dokumentů lze mít za prokázáno, že stěžovatel byl zadržen jako osoba podezřelá ze spáchání trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 2 a 4 tr. z., že byl dozorující státní zástupkyní shledáván důvod vazby předstižní, z čehož vyplývalo i bezprostřední nebezpečí pokračování či opakování trestné činnosti, a předchozí souhlas státní zástupkyně byl dán. Závěr státní zástupkyně rozhodující o žádosti stěžovatele o přezkum postupu policejního orgánu o tom, že všechny zákonné předpoklady vyplývají ze souhrnu dokladů založených v policejním spise, lze tedy považovat za ústavně souladný.
Ústavní soud tedy neshledal, že by postupem policejního orgánu a státní zástupkyně v souvislosti se zadržením stěžovatele byla porušena jeho základní práva a svobody, zaručené ústavním pořádkem. Proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle §43 odst. 2 písm. a) zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. června 2005
JUDr. Jiří Nykodým
předseda senátu