ECLI:CZ:US:2005:2.US.312.03
sp. zn. II. ÚS 312/03
Nález
Nález Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu JUDr. Jiřího Nykodýma a soudců JUDr. Stanislava Balíka a JUDr. Dagmar Lastovecké - ze dne 17. února 2005 sp. zn. II. ÚS 312/03 ve věci ústavní stížnosti J. F. a J. Š. proti usnesení Nejvyššího soudu z 28. 1. 2003 sp. zn. 28 Cdo 1360/2001 o odmítnutí dovolání stěžovatelek pro opožděnost.
Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. ledna 2003 č. j. 28 Cdo 1360/2001-172 se zrušuje.
Odůvodnění:
Dne 6. června 2003 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost stěžovatelek směřující proti shora označenému usnesení Nejvyššího soudu. Stěžovatelky namítly, že bylo zasaženo do jejich ústavně zaručeného práva na soudní a jinou ochranu zaručenou v čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). K tomu mělo dojít v důsledku nesprávného postupu účastníka, který jimi podané dovolání odmítl jako opožděné, ačkoliv bylo podáno včas.
V ústavní stížnosti uvedly, že podaly dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2000 sp. zn. 39 Co 140/2000, který jim byl doručen 5. 1. 2001. Lhůta k podání dovolání činila podle §240 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."), ve znění platném do novely provedené zákonem č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, jeden měsíc a počínala běžet dnem právní moci rozhodnutí odvolacího soudu. Rozhodnutí odvolacího soudu nabylo právní moci 5. 1. 2001, a proto lhůta k podání dovolání uplynula dnem 5. 2. 2001. Stěžovatelky podaly dovolání k poštovní přepravě dne 5. 2. 2001, což doložily doručenkou opatřenou razítkem pošty s datem 5. 2. 2001.
Ústavní soud si vyžádal stanovisko účastníka řízení. Ten uvedl, že dovolání stěžovatelek odmítl, protože rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci 5. 1. 2001, přičemž dovolání bylo podáno u soudu prvního stupně osobně až 6. 2. 2001, tedy po uplynutí jednoměsíční lhůty podle právní úpravy v tom čase účinné, tedy před účinností zákona č. 30/2000 Sb., která se na projednávanou věc vztahovala podle bodu 17 hlavy I části dvanácté tohoto zákona. Dovolací soud přitom mohl vycházet pouze z obsahu spisu, z něhož se podává, že dovolání bylo podáno osobně dne 6. 2. 2001, a nikoliv zásilkou, svěřenou poště k přepravě, podanou ještě dne 5. 2. 2001.
Vedlejší účastníci Mgr. J. K. a Ing. J. K. se svého práva na vyjádření se k ústavní stížnosti vzdali.
Ústavní soud si vyžádal spis Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 5 C 90/95. Z něho zjistil, že na č. l. 148 je založeno dovolání stěžovatelek datované 5. 2. 2001. Na této listině je podací razítko Obvodního soudu pro Prahu 5 s údajem, že zásilka byla doručena soudu 6. 2. 2001. V razítku jsou vyznačeny dvě poznámky psané rukou. Jednak číslovka "3" vyjadřující, že podání bylo doručeno 3x a za vytištěným datem 6. února 2001 je psacím písmem napsáno "P".
Nejvyšší soud proto nemohl z obsahu spisu učinit závěr, že dovolání bylo podáno osobně až 6. 2. 2001, protože nic takového z poznámek podatelny soudu nelze dovodit. Ze spisu se naproti tomu podává, že soud prvního stupně k návrhu stěžovatelek jednal o jejich žádosti o osvobození od placení soudních poplatků a výloh a usnesením ze dne 27. 4. 2000 (č. l. 167 spisu) této žádosti vyhověl. Pokud by soud dovozoval, že dovolání je podáno opožděně, nemohl by podle §138 odst. 1 o. s. ř. takovému návrhu vyhovět, neboť by šlo o zřejmě bezúspěšné bránění práva.
Podle čl. 36 odst. 1 Listiny, má každý právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu. S tím koresponduje právo na spravedlivý proces zajištěné v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. I když Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod nezaručuje v jiných než trestních věcech právo na odvolání, neznamená to, že právo podat dovolání, pokud je zakotveno v právním řádu, nepožívá ústavní ochrany. Ta vyplývá z výše citovaného čl. 36 odst. 1 Listiny, v souladu se kterým se stěžovatelky svého práva domáhaly. Pokud za této situace Nejvyšší soud odmítl jimi podané dovolání jako opožděné, ačkoliv bylo podáno ve lhůtě, porušil jejich Ústavou garantované právo na řádný proces.
Proto Ústavní soud stížnosti vyhověl a napadené rozhodnutí zrušil podle §82 odst. 3 písm. a) zákona 182/93 Sb., o Ústavním soudu.