ECLI:CZ:US:2005:2.US.463.03
sp. zn. II. ÚS 463/03
Usnesení
II.ÚS 463/03
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti M. R., zastoupené advokátem JUDr. J. Z., proti rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 8. 2002, č.j. 21 Co 71/2002-170, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byl dne 23. 9. 2003 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 8. 2002, č.j. 21 Co 71/2002-170.
V průběhu řízení před Ústavním soudem došlo ke změně v osobě soudce zpravodaje, když v souladu s §8 odst. 8 rozvrhu práce Ústavního soudu byla s účinností od 22. 6. 2004 tato ústavní stížnost přidělena soudkyni JUDr. Michaele Židlické. Dle §8b téhož předpisu se ústavní stížnost projedná v senátu, v němž zasedá soudce zpravodaj, přičemž spisová značka věci zůstává nezměněna. Z tohoto důvodu ve věci rozhodoval čtvrtý senát Ústavního soudu.
Výše uvedeným rozhodnutím obecného soudu mělo údajně dojít k zásahu do základních lidských práv a svobod, jež jsou stěžovatelce garantovány Listinou základních práv a svobod (dále jen "Listina") v čl. 26 odst. 3, čl. 28, čl. 29 odst. 1, 2 a čl. 30 odst. 1 Listiny.
Ústavní soud přezkoumal formální náležitosti ústavní stížnosti a konstatuje, že návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti musí splňovat řadu zákonem stanovených náležitostí, včetně dodržení lhůty k jejímu podání. Dle ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění platném a účinném v době podání návrhu, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, přičemž za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení (§75 odst. 1 zákona).
Jak z obsahu vyžádaného soudního spisu, tak i ze samotného návrhu ústavní stížnosti vyplývá, že proti výše označenému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové podala stěžovatelka dovolání, které bylo dne 1. 7. 2003 odmítnuto jako nepřípustné, a to v souladu s ustanovením občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000.
V předmětné věci bylo napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové doručeno právnímu zástupci stěžovatele dne 24. 9. 2002, pročež tímto dnem začala běžet zákonná šedesátidenní lhůta pro podání ústavní stížnosti.
Pokud stěžovatelka podala ústavní stížnost k poštovní přepravě dne 22. 9. 2003, nezbývá než konstatovat, že ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 8. 2002, č.j. 21 Co 71/2002-170, byla podána po lhůtě k tomu stanovené, když pro její počátek nelze vycházet z data doručení usnesení Nejvyššího soudu o odmítnutí dovolání - jestliže dovolání, které je mimořádným prostředkem, bylo odmítnuto pro jeho nepřípustnost, nelze pak jeho podání považovat za procesní prostředek, jenž účastníku zákon k ochraně tvrzeného práva poskytuje a nelze proto pro běh lhůty pro podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí soudu II. stupně vycházet ani z odst. 2 sdělení Ústavního soudu č. 32/2003 Sb. Ve vztahu k okolnostem tohoto případu odkazuje Ústavní soud rovněž na usnesení Ústavního soudu ze dne 12. května 2004 ve věci IV. ÚS 45/04 (publ. in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 33., usn. č. 32, Praha 2005).
Výše uvedená lhůta k podání ústavní stížnosti je nepřekročitelná a její marné uplynutí zákon neumožňuje jakkoliv zhojit. Proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona jako návrh podaný opožděně odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. 10. 2005
Michaela Židlická
soudce zpravodaj