ECLI:CZ:US:2005:2.US.479.05
sp. zn. II. ÚS 479/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o návrhu A. S., zastoupeného JUDr. Michalem Hruškou, advokátem, se sídlem Trutnov, Svatojánské nám. 47, na zahájení řízení o ústavní stížnosti směřující proti usnesení Okresního soudu v Trutnově ze dne 29. 6. 2005 ve věci sp. zn. 16 T 17/2005 a o návrhu na zrušení §222 odst. 3 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
S odkazem na čl. 37 odst. 3 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky se stěžovatel domáhá zrušení rubrikovaného rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o postoupení věci správnímu úřadu k projednání přestupku. Podle názoru stěžovatele se však skutek, který je popsán v napadeném rozhodnutí, vůbec nestal a je na místě, aby o tom soud takto rozhodl a věc nepostupoval k projednání jinému orgánu. Stěžovatel se dále domnívá, že situace, kdy má možnost podat odvolání proti takovému rozhodnutí pouze státní zástupce, vyvolává nerovnost zbraní, porušuje princip kontradiktornosti a stěžovatel je současně zbaven možnosti podat účinný prostředek obrany ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně základních lidských práv a svobod proti uvedenému rozhodnutí, proto navrhuje, aby Ústavní soud také zrušil ustanovení §222 odst. 3 trestního řádu.
Po posouzení věci konstatuje Ústavní soud, že podaná ústavní stížnost je nepřípustná.
Shora uvedeným rozhodnutím obecný soud konstatoval, že jednání, jež bylo obžalobou kladeno stěžovateli za vinu jako trestný čin výtržnictví, není trestným činem a postoupil věc k projednání Městskému úřadu ve Dvoře Králové nad Labem.
Napadené rozhodnutí má podle názoru Ústavního soudu definitivní povahu pouze v tom směru, že jednání, které bylo předmětem přezkumu, není trestným činem. Závěrem, že jednání již pro futuro nelze projednat jako trestný čin, je vázán jak soud, tak kterýkoliv jiný orgán veřejné moci. Při postoupení věci do přestupkového řízení soud vychází pouze z odůvodněného předpokladu, že by skutek mohl být přestupkem, nehodnotí tedy, zda skutek přestupkem či jinak právně reprobovaným jednáním je či není, neboť k takovému závěru mu nebyla svěřena zákonem pravomoc. Je proto na správním úřadu, aby posoudil, zda jednání, jež je předmětem posuzování, je přestupkem či nikoliv.
Stěžovatel polemizuje se závěry soudu ohledně správnosti skutkových zjištění a právních závěrů. Avšak přezkum takových námitek Ústavnímu soudu v této fázi nepřísluší. Z postavení a funkce Ústavního soudu (srov. čl. 83 Ústavy České republiky) vyplývá, že nemůže do činnosti orgánů veřejné moci zasahovat kdykoliv, nýbrž až po té, co jsou vyčerpány všechny prostředky ochrany, které zákon stěžovateli poskytuje. Okresní soud v posuzovaném případě nerozhodoval o formě odpovědnosti stěžovatele. Postoj k vyřešení této otázky je však předmětem námitek stěžovatele v ústavní stížnosti. Zda bylo spácháno právem postihované právní jednání, nyní přísluší hodnotit správnímu úřadu v přestupkovém řízení; ten není přitom vázán skutkovými zjištěními, která učinil soud. Pokud se stěžovatel se závěry přestupkového řízení neztotožní, má k dispozici opravné prostředky, jež musí vyčerpat tak, aby byla založena pravomoc Ústavního soudu k eventuální ochraně stěžovatele před zásahy jsoucími v rozporu s ústavně zakotvenými garancemi. Zásah Ústavního soudu - jednajícího v souladu se zásadou subsidiarity a minimalizace zásahů do činnosti ostatních orgánů veřejné moci - v právě nastolené situaci by byl předjímáním meritorního rozhodnutí. Taková role však Ústavnímu soudu nepřísluší, a to ani za situace, kdy by se se závěry, k nimž obecný soud v napadeném rozhodnutí dospěl, neztotožnil.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavní soud dospěl k závěru, že je ústavní stížnost ve smyslu §75 odst. 1 zákona o č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") nepřípustná, a proto ji ve smyslu §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Podaný návrh na zrušení §222 odst. 3 trestního řádu za dané procesní situace sdílí právní osud ústavní stížnosti, proto jej Ústavní soud ve smyslu §43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu, v senátu mimo ústní jednání odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. října 2005
Jiří Nykodým
předseda senátu