ECLI:CZ:US:2005:2.US.483.05
sp. zn. II. ÚS 483/05
Usnesení
II. ÚS 483/05
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem ve věci podání J. K., bez právního zastoupení, směřujícího proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 1. června 2005, č. j.3 Ads 39/2005-103, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní soud obdržel dne 29. srpna 2005 podání stěžovatele směřující proti v záhlaví citovanému usnesení Nejvyššího správního soudu, jímž byla odmítnuta kasační stížnost žalobce (stěžovatele) kvůli nedostatku povinného právního zastoupení. Stěžovatel ve svém podání poukazoval na to, že podle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod má právo se obhajovat osobně a nepotřebuje tedy právní zastoupení advokátem.
Podání nesplňovalo náležitosti stanovené pro ústavní stížnost zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon" nebo "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatel nebyl především právně zastoupen ve smyslu §30 odst. 1 zákona. Ústavní soud proto stěžovatele dopisem ze dne 7. září 2005 (stěžovateli doručen dne 14. září 2005) vyzval k odstranění vad podání, k čemuž mu stanovil lhůtu 20 dnů od doručení výzvy. Informoval stěžovatele o tom, že ustanovení o povinném právním zastoupení má kogentní charakter, od něhož se nelze odchýlit. Současně Ústavní soud stěžovatele upozornil, že nebudou-li vady ve stanovené lhůtě odstraněny, může Ústavní soud podání (ústavní stížnost) odmítnout ve smyslu §43 odst. 1 písm. a) zákona. Na tuto výzvu stěžovatel reagoval následně doplněním podání ze dne 30. září 2005, přičemž ovšem nedostatek spočívající v absenci právního zastoupení neodstranil, vycházeje i nadále ze svého přesvědčení, že na základě svého ústavně zaručeného práva samostatně vystupovat v řízení před soudem, jakož i práva svá tvrzení sám obhajovat, nemusí být v řízení před Ústavním soudem právně zastoupen.
Podle §43 odst. 1 písm. a) zákona soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh odmítne, neodstraní-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě k tomu určené. Podmínky tohoto ustanovení byly splněny, neboť lhůta k odstranění vad marně uplynula. Z tohoto důvodu nezbylo soudci zpravodaji než ústavní stížnost dle citovaného ustanovení odmítnout. Ústavní soud na okraj pouze připomíná, že jakožto orgán veřejné moci a orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR) přirozeně vychází a je povinen při výkonu své jurisdikce důsledně vycházet z principu, že co do případů, mezí a způsobů může uplatňovat státní moc jen v zákonném a ústavním rámci (zákon o Ústavním soudu; čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR, čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, ve spojení s čl. 88 odst. 2 Ústavy ČR), což je v právním státě nezbytná podmínka pro jakoukoliv legitimní činnost jeho orgánů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 11. října 2005
Jiří Nykodým, v. r.
soudce zpravodaj