ECLI:CZ:US:2005:2.US.525.04
sp. zn. II. ÚS 525/04
Usnesení
II.ÚS 525/04
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti stěžovatele Stavebního bytového družstva Družba Pardubice, se sídlem Jiřího Potůčka 259, Pardubice, zastoupeného advokátem Mgr. Josefem Vařejčkou, Advokátní kancelář se sídlem v Chrudimi, Havlíčkova 146, proti výroku I. rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 5. 2004, sp.zn. 11 Cmo 47/2004, a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 10. 2003, sp.zn. 38 Cm 42/2002, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové a Vrchního soudu v Praze, jako účastníků řízení, a 1) J. S., zastoupené Mgr. Tomášem Hruškou, advokátem se sídlem Kovářská 17, Praha 9, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala podmínky předepsané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), napadl stěžovatel v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů. Domnívá se, že napadenými rozhodnutími došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv garantovaných čl. 2 odst. 3 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Ústavní soud si k projednání a rozhodnutí věci vyžádal spis Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. 38 Cm 42/2002, z něhož zjistil následující:
Vedlejší účastnice 1) (v původním řízení žalobkyně) se proti stěžovateli domáhala návrhem na vydání platebního rozkazu, resp. žalobou, uložení povinnosti zaplatit částku 15.000,- Kč s 26 % úrokem z prodlení z částky 2.000,- Kč od 27. 1. 1998 do zaplacení a s úrokem ve výši 8 % z částky 13.000,- Kč od 29. 3. 2001 do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Uvedla, že dne 26. 1. 1998 uzavřela, coby nabyvatelka, smlouvu o převodu členských práv a povinností ke stěžovateli. Při předložení uvedené smlouvy stěžovateli tento požadoval po ní zaplacení tzv. manipulačního poplatku ve výši 10.000,- Kč, kterou zaplatila. Dne 28. 3. 2001 vedlejší účastnice, coby převodkyně, uzavřela smlouvu o převodu členských práv a povinností ke stěžovateli a při jejím předložení stěžovatel po ní požadoval zaplacení tzv. manipulačního poplatku ve výši 13.000,- Kč, kterou rovněž zaplatila. Podle názoru vedlejší účastnice 1) převod členství v bytovém družstvu nepodléhá podle zákonné úpravy souhlasu dotčeného družstva. Družstvo tudíž nemůže převod členství vázat na splnění podmínek, konkrétně placení manipulačního poplatku. Proti platebnímu rozkazu Okresního soudu v Pardubicích ze dne 30. 7. 2001, sp. zn. Ro 1499/2001, podal stěžovatel odpor. Po nařízených jednáních ve věci Okresní soud v Pardubicích vydal dne 20. 12. 2001 rozsudek, sp. zn. 17 C 145/2001, jímž žalobu vedlejší účastnice 1) zamítl a rozhodl o nákladech řízení. K odvolání vedlejší účastnice 1), v němž mimo jiné namítala, že napadený rozsudek vydal věcně nepříslušný soud, neboť podle jejího názoru věc spadá do krajské příslušnosti [podle §9 odst. 3 písm. g) o.s.ř.]. Odvolací soud usnesením ze dne 2. 4. 2002, sp.zn. 24Co 176/2002, rozsudek soudu prvého stupně zrušil a věc postoupil věcně příslušnému Krajskému soudu v Hradci Králové. Dospěl k závěru, že v předmětné věci se jedná o spor mezi družstvem a jeho členkou v otázce povinnosti platit manipulační poplatek z převodu členských práv a povinností k družstvu stanovený rozhodnutím jeho představenstva. Je tedy podle jeho názoru dána věcná příslušnost soudu krajského podle ustanovení §9 odst. 3 písm. g) o.s.ř. Usnesením ze dne 23. 4. 2003 Krajský soud v Hradci Králové připustil navrhované přistoupení vedlejšího účastníka 2) na stranu žalující a připustil v této souvislosti změnu žalobního návrhu.
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 9. 10. 2003, sp.zn. 38 Cm 42/2002, uložil stěžovateli povinnost zaplatit vedlejší účastnici 1) částku 8.500,- Kč s 8 % úrokem z prodlení z částky 6.500,- Kč od 29. 3. 2001 do zaplacení a s 26 % úrokem z prodlení z částky 2.000,- Kč od 27. 1. 1998 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), a vedlejšímu účastníku 2) částku 6.500,- Kč s 8 % úrokem z prodlení od 29. 3. 2001 do zaplacení, rovněž do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).
K odvolání stěžovatele Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 5. 2004, sp.zn. 11 Cmo 47/2004, rozsudek soudu prvého stupně v části výroku I. ohledně částky 8.500,- Kč přisouzené vedlejší účastnici 1) a v části výroku II. ohledně částky 6.500,- Kč přisouzené vedlejšímu účastníku 2) rozsudek soudu prvého stupně potvrdil (výrok I.). V části výroku I. a v části výroku II. ohledně úroků z prodlení a ve výroku III. o nákladech řízení rozsudek soudu prvého stupně zrušil a vrátil k dalšímu řízení (výrok II.).
Stěžovatel napadl výrok I. rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. 11 Cmo 47/2004, a rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 10. 2001, sp. zn. 38 Cm 42/2002, projednávanou ústavní stížností. Domnívá se, že k rozhodnutí věci byl věcně příslušný soud okresní, neboť podle jeho názoru na případ nedopadá úprava ustanovení §9 odst. 3 písm. g) o.s.ř. a věc tedy nepodléhá krajské příslušnosti. Vedlejší účastnice 1) v době, kdy dne 26. 1. 1998 platila manipulační poplatek za převod členských práv a povinností, nebyla členkou družstva a ani vedlejší účastník 2) při převodu členských práv a povinností dne 28. 3. 2001 nebyl členem družstva. Nejedná se tedy o spor mezi družstvem a jeho členy ve smyslu citovaného ustanovení o.s.ř., nýbrž o spor občanskoprávní. Podle občanského zákoníku také běží promlčecí lhůta, a ta podle názor stěžovatele již uplynula. Stěžovatel je toho názoru, že ve sporu nebyl pasivně legitimován, neboť povinnost platit manipulační poplatek a tudíž i pasivní legitimace, dopadala na převodce členských práv a povinností, coby člena družstva. Jestliže za něj plnil nabyvatel členských práv a povinností, což se stalo v posuzované věci, uvedená povinnost jej nezavazovala. Pokud však přesto plnil za jiného (např. na základě dohody mezi převodcem a nabyvatelem), bylo plněno po právu, byť jinou osobou, stěžovatel se však ani za této situace nemohl obohatit bezdůvodně.
Obsah stanov, které jsou základním vnitrodružstevním předpisem, je projevem svobodné vůle členů družstva. Obchodní zákoník upravuje taxativně pouze okruh náležitostí, které stanovy obsahovat musí, širší úpravu práv a povinností družstva a jeho členů přitom ponechává na jejich vůli. V posuzovaném případě stanovy stěžovatele v článku 12 odst. 2 písm. d) výslovně uvádějí povinnost členů hradit manipulační poplatky. Nalézací soud podle názoru stěžovatele nedostatečně zhodnotil tento listinný důkaz jako celek a následně pak věc nesprávně právně posoudil. Stěžovatel tvrdí, že zaplacení poplatku není podmínkou realizace převodu členských práv a povinností. Připomíná, že obchodní zákoník bytovému družstvu nezakazuje stanovit finanční úhradu za činnost spojenou se zajištěním převodu členských práv a povinností a řada bytových družstev manipulační poplatek v této souvislosti vybírá.
Stanovy jsou schvalovány členskou schůzí, v případě stěžovatele plní působnost členské schůze shromáždění delegátů. Pravomoc určit výši příspěvků na činnost stěžovatele a výši poplatků za úkony byla čl. 77 odst. 1 písm. o) stanov přenesena na představenstvo stěžovatele. To pak skutečně přijalo řadu usnesení, jimiž výši poplatků upravovalo. Vedlejší účastníci, coby členové družstva, mohli iniciovat prostřednictvím svého delegáta změnu stanov či rozhodnutí představenstva. Obecné soudy neměly podle názoru stěžovatele zkoumat platnost jeho stanov v rámci předmětného řízení.
Pojem družstevní orgán, který stanovy užívají, je podle názoru stěžovatele třeba vykládat extenzivně, tedy tak, že se jím rozumí každý subjekt, který je vybaven určitou pravomocí a určitou odpovědností. Jedná se tedy i o veškerý aparát stěžovatele, který vyřizuje agendu spojenou s převody členských práv a povinností.
Stěžovatel navrhl odložit vykonatelnost napadených rozhodnutí.
Podle ustanovení §42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu vyzval Ústavní soud účastníky řízení, Krajský soud v Hradci Králové a Vrchní soud v Praze, a vedlejší účastníky řízení, J. S. a M. A., aby se k projednávané ústavní stížnosti vyjádřili.
Krajský soud v Hradci Králové ve svém vyjádření k námitkám stěžovatele zcela odkázal na odůvodnění napadených rozhodnutí.
Vrchní soud v Praze ve svém vyjádření uvedl, že stěžovatel v ústavní stížnosti opakuje námitky, které vznášel již v řízení před obecnými soudy. Účastník se s nimi v napadeném rozhodnutí vypořádal a proto na jeho odůvodnění odkazuje.
Vedlejší účastnice 1), J. S., zastoupená advokátem Mgr. T. H., ve vyjádření k ústavní stížnosti k námitce věcné nepříslušnosti uvedla, že systematickým výkladem ustanovení §9 odst. 3 písm. g) o.s.ř. lze dojít k závěru, že rozhodujícím důvodem, proč je stanovena výjimka z obecné věcné příslušnosti okresních soudů, je povaha právních vztahů, z nichž spor vzešel (převod členství v družstvu), nikoli povaha účastníků právních vztahů. Pokud by totiž rozhodujícím pro určení věcné příslušnosti soudu bylo postavení účastníka, vedlo by to v praxi podle jejího názoru k absurdním důsledkům. Své úvahy dále rozvádí. Vedlejší účastnice má za to, že ostatní námitky nemají ústavněprávní charakter. Připomíná, že družstvo má, jako kterákoli jiná právnická osoba, svůj majetek, se kterým hospodaří. Členům družstva ukládá obchodní zákoník povinnost poskytnout družstvu plnění majetkového charakteru v taxativně stanovených případech. Jiné plnění není člen družstva z titulu svého členství povinen poskytovat. Nepřijatelnost úvah stěžovatele ohledně povinností stanovit poplatek podle názoru vedlejší účastnice vynikne, pokud by byl podobný poplatek např. vázán na účast na členské schůzi nebo hlasování na ní. Příkladmo rovněž uvádí bytová družstva, která poplatek v souvislosti s převodem nevyžadují. Návrh na odklad vykonatelnosti stěžovatel podle názoru vedlejší účastnice řádně neodůvodnil. Vedlejší účastnice navrhuje, aby ústavní stížnost byla jako zjevně neopodstatněná odmítnuta.
Vedlejší účastník 2), M. A., se ve lhůtě k tomu stanovené k projednávané ústavní stížnosti nevyjádřil.
Ústavní soud v minulosti již mnohokrát zdůraznil, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 81, čl. 90 Ústavy). Pokud soudy postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností (čl. 83 Ústavy ČR). Porušení ustanovení uvedené hlavy Listiny Ústavní soud v projednávaném případě neshledal.
Námitkou stěžovatele týkající se údajné věcné nepříslušnosti krajského soudu k projednání věci v prvním stupni ve smyslu ustanovení §9 odst. 3 písm. g) o.s.ř. se Vrchní soud v Praze v odvolacím řízení zabýval a shledal jí neopodstatněnou. Považoval ji za vyřešenou usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 4. 2002, sp.zn. 24 Co 176/2002. Argumentaci obecných soudů, že na posuzovaný případ dopadá ustanovení §9 odst. 3 písm. g) o.s.ř., podle něhož do krajské příslušnosti mimo jiné patří spory z právních vztahů mezi družstvy a jejich členy, jakož i mezi členy navzájem, jde-li o vztahy ze smluv, jimiž se převádí členská práva a povinnosti, nelze z ústavněprávního hlediska nic vytknout, a Ústavní soud proto námitku považuje za neopodstatněnou. Nutno přitom připomenout, že přezkum posuzované námitky je ovlivněn skutečností, že výše uvedené usnesení krajského soudu, které se této otázce primárně věnovalo, stěžovatel ústavní stížností včas nenapadl, ačkoli mu v tom nic nebránilo, a uvedenou námitku vznáší až v ústavní stížnosti, jejímž petitem napadá rozhodnutí, která se rozboru této otázky již detailně nevěnovala právě s ohledem na existující usnesení.
Stěžovatel obecným soudům ve věci samé vytýká nesprávné zhodnocení provedeného dokazování a nesouhlasí ani s právními názory, k nimž obecné soudy dospěly v projednávaném případě. Spornou otázkou je, zda stanovy stěžovatele zavazovaly vedlejší účastníky k zaplacení manipulačního poplatku spojeného s převodem členských práv a povinností (ve výši určené usneseními stěžovatelova představenstva), resp. zda na posuzovaný případ dopadají ustanovení čl. 12 odst. 2 písm. d), čl. 77 odst. 1 písm. o) stanov stěžovatele a příslušná usnesení představenstva stěžovatele. Ústavní soud opakovaně konstatoval, že takto pojaté ústavní stížnosti jej staví do pozice další instance v systému všeobecného soudnictví, která mu nepřísluší. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou samostatnou záležitostí obecných soudů. Ústavní soud neposuzuje tedy zákonnost vydaných rozhodnutí (pokud jimi není porušeno ústavně zaručené právo), neboť to přísluší obecným soudům. Z hlediska ústavněprávního může být posouzena pouze otázka, zda právní názory obecných soudů jsou ústavně konformní, nebo zda, naopak, jejich uplatnění představuje zásah orgánu veřejné moci, kterým bylo porušeno některé z ústavně zaručených základních práv nebo svobod. K takovému závěru však nelze v projednávaném případě dospět.
Obecné soudy vyšly z toho, že vedlejší účastnice 1) zaplatila 26. 1. 1998 manipulační poplatek 10.000,- Kč (z nichž požaduje vrátit pouze 2.000,- Kč) a dne 28. 3. 2001 poplatek 6.500,- Kč a vedlejší účastník 2) zaplatil dne 28. 3. 2001 poplatek 6.500,- Kč. Z usnesení představenstva stěžovatele vyplývá, že výše manipulačního poplatku při uzavření smlouvy o převodu členských práv a povinností byla od 1. 4. 1997 usnesením číslo 156/32 stanovena na 10.000,- Kč a s účinností od 1. 1. 2000 zvýšena usnesením představenstva č. 12/99 na částku 13.000,- Kč. Podle čl. 12 odst. 2 písm. d) stanov stěžovatele jsou členové družstva povinni hradit manipulační a režijní poplatky za úkony družstevních orgánů ve výši stanovené představenstvem. Dle §230 obchodního zákoníku převod nepodléhá souhlasu orgánů družstva; členská práva a povinnosti přecházejí na nabyvatele ve vztahu k družstvu předložením smlouvy o převodu členství příslušnému družstvu nebo pozdějším dnem uvedeným v této smlouvě.
Obecné soudy tak po analýze stanov stěžovatele dospěly k závěru, že povinnost placení manipulačního poplatku stanovy spojují s provedením úkonů družstevními orgány. Stanovy však dále, vyjma konstatování, že převod členských práv a povinností nepodléhá souhlasu představenstva, neuvádějí žádné další úkony, které by družstevní orgány v souvislosti s převodem členských práv a povinností prováděly, a za něž by byli členové povinni platit manipulační poplatek. Skutečnost, že představenstvo určilo usnesením výši poplatků spojených s převodem, proto za této situace považují za právně irelevantní. Obecné soudy tudíž dospěly k závěru, že povinnost členů družstva "hradit manipulační a režijní poplatky za úkony družstevních orgánů" dle čl. 12 odst. 2 písm. d) stanov na posuzovaný případ nelze aplikovat.
Vzájemná práva a povinnosti družstva a jeho členů, tedy stěžovatele a vedlejších účastníků, vyplývají ze zákona a ze stanov. Jedná se o vztah, pro který obecně platí zásada vigilantibus iura scripta sunt, neboli každý nechť si střeží svá práva daná právním řádem. Ze zákona (§230 obchodního zákoníku) vyplývá, že členská práva a povinnosti bez dalšího přecházejí na nabyvatele ve vztahu k družstvu pouhým předložením smlouvy o převodu členství příslušnému družstvu. Pokud měl stěžovatel v úmyslu za činnost, kterou v souvislosti s převodem (nikoli tedy jako podmínku převodu) provádí, účtovat tomu podle jeho názoru odpovídající manipulační poplatek, měl takovou povinnost ve stanovách jasně zakotvit a specifikovat. Případné nesrovnalosti pak měly být odstraněny při schvalování jejich znění, tedy předem. Námitky stěžovatele, že pojem družstevní orgány, resp. orgány družstva, použitý v textu stanov, je namístě vykládat extenzivně (zřejmě tím míní docílit závěr, že mezi orgány družstva patří i jeho administrativní pracovnice), jsou s ohledem na uvedenou zásadu nedůvodné.
Otázkou pasivní legitimace stěžovatele se odvolací soud k námitce stěžovatele zabýval. Ústavní soud k totožné námitce stěžovatele na jeho závěry odkazuje.
Ústavní soud opakovaně konstatoval, že rozhodnutí obecných soudů je možno považovat za protiústavní pouze tehdy, pokud jejich právní závěry jsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními nebo by z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývaly, nebo v případě, kdy by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy. K takovému závěru nelze dospět. Skutková zjištění obecných soudů zcela zjevně mají oporu v provedeném dokazování. Také právní závěr, k němuž dospěly, je výsledkem aplikace a interpretace provedené v mezích ústavnosti.
Z odůvodnění napadených rozhodnutí je zřejmé, které skutečnosti byly zjištěny, jakými úvahami se soudy při rozhodování řídily a která ustanovení zákona na zjištěný skutkový stav použily (§157 odst. 2 o.s.ř.). Přiložený spis obecného soudu nedává podnět k obavě, že by byl porušen požadovaný procesní postup orgánu veřejné moci. V tom, že výsledek řízení není pro stěžovatele příznivý, nelze spatřovat porušení práva chráněného článkem 36 Listiny. Právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že by se garantoval úspěch v řízení, či že by jednotlivci bylo zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí odpovídající podle jeho názoru skutečným hmotněprávním poměrům. Je jím "pouze" zajišťováno právo na spravedlivé občanské soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Z ústavního hlediska jsou napadená rozhodnutí akceptovatelná a jejich odůvodnění je ústavně konformní a srozumitelné.
Ústavní soud tedy nedospěl k závěru, že by v řízení před obecnými soudy došlo k jakémukoliv porušení ústavně garantovaných práv stěžovatele. V projednávaném případě tak Ústavní soud neshledal žádný důvod, pro který by napadená rozhodnutí zrušil. Nezbylo mu proto, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný. Ze stejného důvodu nevyhověl návrhu na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. prosince 2005
J i ř í N y k o d ý m, v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Táňa Jůzová
-