ECLI:CZ:US:2005:2.US.561.05
sp. zn. II. ÚS 561/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti JUDr. J. J., zastoupeného JUDr. Lucií Ševčíkovou, advokátkou Společné advokátní kanceláře, se sídlem Bašty 2, Brno, směřující proti usnesení Nejvyšší státní zástupkyně ze dne 9. 8. 2005, sp. zn. 1 NZA 1259/2005, spojenou s návrhem na zrušení §174a trestního řádu, za účasti Nejvyššího státního zastupitelství, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost a návrh se o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou dne 10. 10. 2005 se stěžovatel domáhá zrušení usnesení Nejvyšší státní zástupkyně ze dne 9. 8. 2005, sp. zn. 1 NZA 1259/2005, kterým bylo jako nezákonné zrušeno usnesení státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 27. 5. 2005, sp. zn. 3 ZT 458/2004, jímž bylo podle §172 odst. 1 písm. a) trestního řádu (dále jen "tr. ř.") rozhodnuto o zastavení trestního stíhání stěžovatele. Stěžovatel tvrdí, že jím byla porušena jeho základní práva podle čl. 3 odst. 1, a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a čl. 6 odst. 1, čl. 13 a čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Stejným ústavněprávním deficitem podle něj trpí i samo ustanovení §174a tr. ř., na jehož základě bylo napadené usnesení vydáno, a proto navrhuje jeho zrušení.
Stěžovatel rekapituluje své trestní stíhání a rozhodnutí, která v jeho průběhu byla orgány činnými v trestním řízení učiněna. V napadeném rozhodnutí spatřuje zásah do principu rovnosti zbraní, neboť možnost zvrátit pravomocné rozhodnutí o zastavení trestního stíhání v přípravném řízení má pouze nejvyšší státní zástupce, jehož rozhodnutí nemá obviněný možnost vůbec ovlivnit a není ani obeznámen s tím, že řízení směřující k tomuto rozhodnutí je vedeno. Z toho plyne i naprostá nejistota osob, jejichž trestní stíhání bylo v přípravném řízení zastaveno, ohledně nezměnitelnosti vydaných pravomocných rozhodnutí. Zrušení pravomocných rozhodnutí přitom nemůže být odůvodněno zájmem státu na nápravě pochybení státních zástupců, na nichž se obvinění nijak nepodílejí. Je toho názoru, že pokud má stát zato, že jen nejvyšší státní zástupce dokáže ochránit zájmy státu v trestním řízení, měly by mu být rozhodnutí nižších státních zástupců dány ke schválení předtím, než jsou publikovány ostatním stranám. Proti rozhodnutí nejvyššího státního zástupce neexistuje žádný opravný prostředek, a to ani v případě, že jimi dojde k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod. Pokynem obecné povahy Nejvyšší státní zástupkyně ze dne 13. 12. 2001, č. 8/2001, bylo přitom stanoveno, že postup podle §174a tr. ř. je využíván zejména ve vybraných případech, stanovených v příloze č. 1 tohoto pokynu. Taková diferenciace mezi obviněnými podle něj není ústavně přípustná.
Z napadeného usnesení Nejvyšší státní zástupkyně ze dne 9. 8. 2005, sp. zn. 1 NZA 1259/2005, Ústavní soud zjistil, že proti stěžovateli bylo od 14. 6. 2004 vedeno trestní stíhání pro trestný čin přijímání úplatku podle §160 odst. 1 a 3 písm. b) trestního zákona (dále jen "tr. z."). Po provedeném dokazování rozhodla státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Brně o zastavení trestního stíhání stěžovatele, a to podle §172 odst. 1 písm. a) tr. ř. Toto usnesení nabylo právní moci 4. 6. 2005 a bylo zrušeno napadeným usnesením Nejvyšší státní zástupkyně pro porušení §2 odst. 5 a 6, a §172 odst. 1 písm. a) tr. ř., spočívající v nedostatečném dokazování a v nesprávném vyhodnocení provedených důkazů, a pro nesprávný výklad §10 odst. 1 písm. c) tr. z.
Ještě předtím, než se Ústavní soud může zabývat materiální stránkou věci, je vždy povinen přezkoumat formální náležitosti ústavní stížnosti. Jen v případě, kdy návrh splňuje všechny zákonem stanovené formální náležitosti, může se jím také zabývat věcně.
Ústavní soud vzal za prokázáno, že napadeným usnesením dochází ke stavu, kdy je proti stěžovateli nadále vedeno trestní stíhání ve stádiu vyšetřování, tedy stále probíhá řízení, v němž má stěžovatel zachována všechna práva obviněného. Ústavní soud v řadě svých rozhodnutí uvedl, že veden zásadou subsidiarity [definovanou zejména v návaznosti na čl. 83 a čl. 90 Ústavy České republiky v §75 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon")] zpravidla nezasahuje do probíhajících řízení, pokud vedení řízení není zároveň spojeno se skutečným zásahem do základních práv a svobod, který by nebylo možné napravit jinak (např. omezení osobní svobody). V posuzovaném případě jde o to, že řádným zahájením a vedením trestního řízení je realizována zásada zákonného procesu uvedená v čl. 8 odst. 2 Listiny a v §2 odst. 1 tr. ř. (k tomu viz sp. zn. IV. ÚS 408/99 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení. Sv. 16. U. 65. str. 353, aj.) K ochraně základních práv a svobod stěžovatele tedy slouží právě zákonem upravené trestní řízení, a to zejména v jeho soudním stádiu, kde mají být zcela naplňovány všechna základní práva svobody, jichž se stěžovatel touto ústavní stížností dovolává. Proto je ústavní stížnost stěžovatele podaná v nynější situaci nepřípustná a věcného projednání neschopná, a je nutné ji jako takovou odmítnout.
Jestliže nezbylo, než o samotné ústavní stížnosti rozhodnout odmítavým výrokem, musí se to promítnout i do návrhu zrušení ustanovení §174a tr. ř. Je-li samotná ústavní stížnost věcného projednání neschopná, odpadá tím současně i základní podmínka možného projednání návrhu na zrušení zákona (jeho jednotlivých ustanovení, příp. jiného právního předpisu); opačný výklad by vedl ke stavu, jímž by se aktivní legitimace k podání takového návrhu (srov. §64 zákona) zcela nežádoucím způsobem přenášela i na ty, kteří jinak takové oprávnění - nejsouce ve sféře vlastních zájmů bezprostředně dotčeni - nemají (sp. zn. III. ÚS 101/95 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení. Sv. 4. U. 22. str. 351).
Z takto vyložených důvodů byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta podle §43 odst. 1 písm. e) zákona jako nepřípustná, a návrh na zrušení §174a tr. ř. byl odmítnut podle §43 odst. 2 písm. b) zákona z důvodu podle §43 odst. 1 písm. e) zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. října 2005
Jiří Nykodým, v. r.
předseda senátu