ECLI:CZ:US:2005:2.US.584.05
sp. zn. II. ÚS 584/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti H. a B. P., oba zastoupeni Václavem Dvořákem, advokátem Advokátní kanceláře v Pelhřimově, Hrnčířská 115, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka Tábor, ze dne 6. 9. 2005, č.j. 15 Co 512/2005 -36, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatelé se, s odvoláním na porušení čl. 36 Listiny základních práv a svobod, domáhají zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku krajského soudu, kterým byl změněn rozsudek Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 7. 6. 2005. č.j. 4 C 114/2005-21 (dle nějž byl zamítnut návrh žalobce ČR - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových o zaplacení 134 000 Kč s přísl.) tak, že stěžovatelé jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci uvedenou částku s příslušenstvím, přičemž žádný z účastníků nemá právo na náhradu řízení před soudy obou stupňů a stěžovatelé jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit státu soudní poplatek ve výši 5 360 Kč. Stěžovatelé rovněž navrhli odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
Ústavní soud nejdříve zkoumal, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o Ústavním soudu), a to včetně podmínek ust. §75 odst. 1 zákona, které vyžadují, aby před podáním ústavní stížnosti stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
Podle ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, ve znění po novele provedené zákonem č. 83/2004 Sb., je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. To neplatí pouze pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 cit. zák.). Toto ustanovení stanovující výjimku z nepřípustnosti ústavní stížnosti se uplatní pouze v případě, kdy o přípustnosti dovolání rozhoduje Nejvyšší soud podle ust. §237 odst. 1 písm. c) ve spojení s §237 odst. 3 o.s.ř. Pokud v takovémto v případě účastník řízení mimořádný opravný prostředek neuplatnil, nelze jej k tomu nutit a ústavní stížnost za takové situace nelze odmítnout pro nepřípustnost.
Zcela odlišná situace nastává v případě, kdy je mimořádný opravný prostředek přípustný ze zákona dle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř., tedy v případech, kdy rozsudkem odvolacího soudu bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, nebo kdy rozsudkem odvolacího soudu bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku, neboť byl vázán právním názorem odvolacího soudu. Za těchto okolností se bez dalšího uplatňuje subsidiarita ústavní stížnosti, tj. ústavní stížnost podanou bez toho, že by stěžovatel podal dovolání, resp. vyčkal rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR o dovolání, je nutno považovat za nepřípustnou.
Právě o takový případ se v projednávané věci jedná, neboť z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí je zřejmé, že Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka Tábor jako soud odvolací změnil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. V poučení o opravných prostředcích pak správně uvedl, že dovolání proti tomuto rozsudku lze podat ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššího soudu prostřednictvím soudu okresního. V daném případě tedy přípustnost dovolání vyplývá z ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a zároveň není splněna podmínka pro omezení přípustnosti dovolání, stanovená v §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
Ústavní soud proto konstatuje, že ústavní stížnost je nepřípustná, neboť stěžovatelé před jejím podáním nevyčerpali všechny procesní prostředky, které jim zákon poskytuje k ochraně jejich práv.
Za tohoto stavu věci Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout. Návrhem na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, který je návrhem akcesorickým, se vzhledem k odmítnutí ústavní stížnosti Ústavní soud nemohl zabývat.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. prosince 2005
Dagmar Lastovecká
soudce zpravodaj