ECLI:CZ:US:2005:3.US.124.04
sp. zn. III. ÚS 124/04
Nález
Nález Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu JUDr. Jiřího Muchy a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila - ze dne 3. února 2005 sp. zn. III. ÚS 124/04 ve věci ústavní stížnosti P. J. proti průtahům v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. P 166/2002.
Ústavní soud ukládá Obvodnímu soudu pro Prahu 8, aby nepokračoval v průtazích ve věci vedené u něj pod sp. zn. P 166/2002 a aby v této věci neprodleně jednal.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti ze dne 27. 2. 2004, co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel namítá, že došlo k porušení jeho ústavně zaručeného základního práva zakotveného v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), neboť doba 4,5 roku, která uplynula ode dne podání jeho návrhu na zahájení soudního řízení, aniž by o něm bylo dosud rozhodnuto, je nepřiměřeně dlouhá a v řízení dochází ke zbytečným průtahům.
V předmětné ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 12. 2. 1999 č. j. P 246/98-214 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 25. 6. 1999 č. j. 23 Co 208/99-232, bylo rozhodnuto o vyživovací povinnosti stěžovatele, otce nezletilé N. J., tak, že výživné se počínaje dnem 1. 1. 1997 upravuje na částku 4 500 Kč a počínaje dnem 1. 10. 1997 na částku 3 500 Kč měsíčně splatnou vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky JUDr. K. J. Vzhledem ke své finanční a majetkové situaci podal stěžovatel k Obvodnímu soudu pro Prahu 8 dne 30. 9. 1999 návrh na snížení tohoto výživného na částku 800 Kč. K námitce místní nepříslušnosti Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 4. 6. 2001, kterou uplatnila matka nezletilé, přenáší uvedený soud svým usnesením ze dne 7. 6. 2001 č. j. P 246/98-386 svoji příslušnost na Okresní soud v Semilech. Tento soud nesouhlasí s přenesením místní příslušnosti, protože pobyt matky nezletilé na okrese Semily je pouze přechodný a dne 5. 4. 2002 vrací věc zpět Obvodnímu soudu pro Prahu 8, kde je jí přidělena nová spisová značka, a to P 166/2002. Dne 14. 1. 2003 určuje předsedkyně Obvodního soudu pro Prahu 8 soudce Mgr. M. S., aby věc převzal a rozhodoval v ní za soudce P. Ch., který je v pracovní neschopnosti. Při jednání Obvodního soudu pro Prahu 8 dne 13. 6. 2003 vznáší matka námitku místní nepříslušnosti uvedeného soudu a žádá jej, aby věc byla přikázána Okresnímu soudu v Semilech z důvodu vhodnosti. Soudce Obvodního soudu pro Prahu 8 předložil věc k rozhodnutí Vrchnímu soudu v Praze, nevyměřil však jmenované soudní poplatek, a tak byla věc vrácena usnesením posledně uvedeného soudu ze dne 23. 7. 2003 č. j. Ncd 245/2003-588 zpět Obvodnímu soudu pro Prahu 8, který dne 1. 8. 2003 soudní poplatek vyměřil. Stěžovatel má za to, že se ze strany Obvodního soudu pro Prahu 8 jedná o neodůvodněné průtahy, které mu způsobují újmu. Matka dítěte na něj totiž podala trestní oznámení pro trestný čin zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 trestního zákona, protože dluží na výživném na nezletilou N. za dobu od září 1999 do 24. 2. 2002 částku 64 800 Kč, přičemž dané období se shoduje s obdobím následujícím po podání jeho návrhu na snížení výživného. V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdí, že se se svým návrhem, jenž měl náležitosti stanovené §42 odst. 4 a §79 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."), obrátil na věcně i místně příslušný soud prvního stupně, takže postupoval v souladu s čl. 36 odst. 1 Listiny. Přitom místní příslušnost v době podání návrhu byla dána podle §88 písm. c) o. s. ř., neboť nezletilá, která je v péči matky, měla stejně jako její matka trvalé bydliště v Praze 8. Věcná příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 8 pak byla dána §9 odst. 1 o. s. ř. Jak bylo výše uvedeno, má stěžovatel za to, že doba řízení je nepřiměřeně dlouhá a že v řízení dochází ke zbytečným průtahům, a proto navrhl, aby Ústavní soud uložil Obvodnímu soudu pro Prahu 8 nepokračovat v průtazích a ve věci neprodleně jednat.
Ústavní soud si vyžádal vyjádření Obvodního soudu pro Prahu 8 k ústavní stížnosti. Ten - prostřednictvím soudce P. Ch. - uvedl, že návrh na snížení výživného došel soudu 30. 9. 1999, jednání bylo nařízeno na 9. 12. 1999, bylo však zrušeno kvůli odvolání matky proti usnesení o opatrovníkovi, o němž bylo rozhodnuto 30. 3. 2000, jednání pak bylo nařízeno na 16. 5. 2000, k žádosti matky z důvodu těhotenství bylo odročeno. Spis byl následně zaslán k výslechu matky dožádaným soudem, byl však vrácen bez vyřízení dne 10. 7. 2000. Jednáno bylo dne 16. 11. 2000 bez přítomnosti matky, dne 6. 12. 2000 byla vznesena matkou námitka podjatosti soudkyně, spis byl vrácen po vyřízení námitky dne 9. 1. 2001. Dne 8. 3. 2001 byl proveden výslech matky, jež podává návrh na zvýšení výživného. Jednání 8. 6. 2001 se ruší vzhledem k žádosti matky o přenesení příslušnosti. Dne 3. 10. 2001 byl spis postoupen Okresnímu soudu v Semilech, z důvodu nesouhlasu s postupem byl však vrácen dne 12. 4. 2002. Jednáno bylo dne 13. 6. 2002, došlo k odročení jednání na 1. 8. 2002 za účelem doplnění dokazování. Toto jednání bylo odročeno pro nepřítomnost matky na 24. 9. 2002. Od září 2002 byla soudkyně, jež věc původně vyřizovala, v pracovní neschopnosti, jež trvá dodnes, zmíněné jednání 24. 9. 2002 vedené zastupující soudkyní bylo však odročeno na neurčito za účelem doplnění dokazování.
Změnou rozvrhu práce v září 2002 byla předána veškerá agenda péče o nezletilé při současném zachování agendy civilnímu soudci, jenž se vyjádřil k této ústavní stížnosti. Vzhledem k absenci termínů v říjnu a listopadu nebylo možno nařídit jednání obratem, od poloviny listopadu se i tento soudce stal práce neschopným, a to až do září roku 2003. Jako zastupující byl určen další soudce, který nařídil jednání na 18. 3. 2003. To bylo odročeno kvůli návrhům na doplnění dokazování, další jednání nařízené na 28. 4. 2004 bylo odročeno za účelem nového předvolání matky na 13. 6. 2003, matka následně podává 6. 6. 2003 návrh na přikázání věci Okresnímu soudu v Semilech, z tohoto důvodů je jednání odročeno. Následně je spis předložen Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí, věc je však vrácena s tím, že má matka zaplatit poplatek, k čemuž byla následně soudem prvního stupně vyzvána. V září byl spis předán výše jmenovanému soudci, vzhledem k obsáhlosti spisu, další přebírané agendě a nucenému čerpání dovolené nebylo možno jednání do konce roku 2003 nařídit. Po prostudování spisu byl tento spis znovu předložen vrchnímu soudu kvůli rozhodnutí o návrhu matky, spis byl vrácen s právním názorem, že k návrhu matky na přikázání se nepřihlíží. V měsíci dubnu a květnu byl uvedený soudce v pracovní neschopnosti, jednání plánované na konec června 2004 vzhledem k podané ústavní stížnosti nebylo nařízeno.
Ústavní soud přezkoumal danou právní věc a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná. Otázkou průtahů v řízení před obecnými soudy se již v řadě svých rozhodnutí Ústavní soud zabýval a dospěl k závěru, že bezdůvodné průtahy v řízení představují tzv. jiný zásah do základních práv stěžovatele [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a dále §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu], která jsou zakotvena v čl. 38 odst. 2 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), jež garantují právo každého, aby jeho věc byla projednána bez zbytečných průtahů, resp. v přiměřené lhůtě. K významu tohoto práva se Ústavní soud vyjádřil např. v nálezu ze dne 4. 6. 2003 sp. zn. II. ÚS 71/99 (publ. in: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 30, nález č. 83), když mj. konstatoval, že včasnost ochrany narušeným právním vztahům ze strany k tomu ex constitutione povolaných orgánů státní (veřejné) moci je nejen účinnější, ale především je základním předpokladem právního státu, posilujícím důvěru v právo a spravedlnost ve společnosti vůbec.
Dle ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu, jež se shoduje s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva, posuzuje tento soud "přiměřenost doby řízení" z těch kterých okolností konkrétního případu, přičemž přihlíží nejen k chování, resp. nečinnosti orgánů veřejné moci, ale i k chování účastníka, pokud jde o jeho přístupy, jakož i ke složitosti dané věci (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 12. 5. 1999 sp. zn. II. ÚS 445/98; publ. in: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 14, nález č. 73).
Jak je patrné z obsahu příslušného soudního spisu, jejž si Ústavní soud vyžádal, výše uvedené údaje o průběhu řízení v zásadě odrážejí skutečný stav. Pokud jde o období od podání návrhu dne 30. 9. 1999 do září roku 2002, lze konstatovat, že v činnosti Obvodního soudu pro Prahu 8 nedocházelo k podstatným prodlevám, na délce řízení se projevily dle všeho objektivní skutečnosti, jako byla osobní situace matky (těhotenství, péče o nezletilé děti, změny v místě pobytu) a její procesní úkony (odvolání proti usnesení o ustanovení opatrovníka, námitka podjatosti soudkyně, žádost o přenesení příslušnosti). Obecným soudům lze snad jen vytknout, že vzhledem k již v podstatě značné délce řízení jednotlivé úkony měly činit v kratším sledu; rovněž tak provádění dokazování se jeví jako neefektivní, neboť za dobu trvání řízení se jim nepodařilo, jak vyplývá z následujícího průběhu, zjistit pro rozhodnutí potřebný skutkový stav.
V době, kdy řízení již trvalo 3 roky a kdy hrozilo, nebude-li neprodleně rozhodnuto, porušení ústavně zaručených práv, však dochází k změnám v organizaci práce, kdy jednání dne 24. 9. 2002 v důsledku pracovní neschopnosti soudkyně je vedeno soudkyní zastupující, ta je odročuje za účelem doplnění dokazování, agenda je pak předána plně vytíženému soudci. Ten se také ocitá v pracovní neschopnosti, takže je věc přidělena dalšímu soudci, jenž nařizuje jednání na 18. 3. 2003 a - opět za účelem provedení dokazování - je odročuje na 28. 4. 2003. Na toto jednání se matka nedostavuje, proto se jednání odročuje na 13. 6. 2003. Následuje nařízení dalšího jednání, to se opět neuskutečňuje, protože matka podává 6. 6. 2003 návrh na přikázání věci Okresnímu soudu v Semilech z důvodu vhodnosti, přičemž tato věc byla vyřízena až 26. 4. 2004, kdy Vrchní soud v Praze věc vrací a vyslovuje právní názor, že k návrhu se nepřihlíží. Jak je z výše uvedeného patrné, na průtazích v řízení se v této fázi podílely organizační nedostatky v přidělování práce, určitá pochybení v procesním postupu, jakož i neschopnost rozhodnout o meritu věci vzhledem k nedostatečně zjištěnému stavu věci; to ovšem bylo způsobeno i dřívější prací soudu, jak bylo výše zmíněno.
Dle názoru Ústavního soudu se v daném případě nejednalo o složitou kauzu, což plyne i z její povahy; náročnější, než je u těchto věcí obvyklé, bylo zejména zjišťování majetkových poměrů rodičů nezletilé, na délku řízení měly vliv i procesní úkony matky, patrně i její snaha řízení prodlužovat. Dlužno poznamenat, že k rychlejšímu vyřízení předmětného návrhu mohlo přispět, kdyby stěžovatel využil svých práv, jež mu náš právní řád poskytuje, a podal stížnost na průtahy řízení ve smyslu §164 a násl. zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, příp. předtím §26 a násl. zákona č. 436/1991 Sb., o některých opatřeních v soudnictví, o volbách přísedících, jejich zproštění a odvolání z funkce a o státní správě soudů České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
Na straně druhé Ústavní soud hlavní příčiny značné délky řízení spatřuje v jednání soudů, resp. jednotlivých soudců, kteří nepříliš efektivně využívali svých pravomocí co do vedení řízení i co do průběhu dokazování; zejména čím déle řízení probíhalo, tím více měli dbát na to, aby vyřízení věci maximálně urychlili, ať již okamžitým rozhodováním o procesních otázkách, či krácením časových intervalů mezi jednotlivými úkony, ovšem této své povinnosti nedostáli. Na délce řízení se ovšem neprojevily jen subjektivní, ale velkou měrou i objektivní faktory, jako je onemocnění soudců, kteří se na rozhodování v dané věci podíleli, spojené s pochopitelnými prodlevami, vliv měla přetíženost soudů obecně, tj. vzhledem k situaci v soudnictví, eventuálně přetíženost konkrétních soudců, jimž byla Obvodním soudem pro Prahu 8 věc postupně přidělována. Nicméně dle konstantní judikatury Ústavní soud považuje za irelevantní, zda průtahy v řízení, resp. skutečnost, že nebylo rozhodnuto v "přiměřené lhůtě", spočívaly v posuzované věci v subjektivních nebo objektivních faktorech (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 20. 4. 2004 sp. zn. IV. ÚS 36/04; publ. in: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 33, nález č. 56). Je totiž věcí státu organizovat své soudnictví tak, aby principy soudnictví zakotvené v Listině byly respektovány a případné nedostatky nemohou jít k tíži těch, kteří od soudu právem očekávají ochranu svých práv v přiměřené lhůtě (viz nález Ústavního soudu ze dne 12. 5. 1999 sp. zn. II. ÚS 445/98; publ. in: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 14, nález č. 73).
Ústavní soud má vzhledem k výše uvedenému za to, že již dosavadní délka (v prvním stupni neskončeného) řízení nebyla přiměřená povaze věci a její složitosti, v řízení docházelo k nedůvodným, příp. neodůvodnitelným prodlevám, přičemž stěžovatel se na těchto prodlevách podstatným způsobem nepodílel. Obecné soudy tak na úkor stěžovatele vybočily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv, a tím současně zasáhly do ústavnosti právního státu samotné. Bez ohledu na ústavní kautelu, podle níž jsou základní práva a svobody pod ochranou soudní moci (čl. 4 Ústavy), jakož i na ústavní imperativ, aby zákonem stanoveným způsobem obecné soudy poskytovaly ochranu právům (čl. 90 Ústavy), nezajistily soudy stěžovateli v předmětných řízeních dostatečnou ochranu základního práva, aby jeho věc byla projednána bez zbytečných průtahů (čl. 38 odst. 2 Listiny) a v přiměřené lhůtě (čl. 6 odst. 1 Úmluvy).
Proto v návaznosti na shledané porušení čl. 90 Ústavy, jakož i čl. 38 odst. 2 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy Ústavní soud ústavní stížnosti podle §82 odst. 1 zákona o Ústavním soudu vyhověl a podle §82 odst. 3 písm. b) zákona o Ústavním soudu uložil Obvodnímu soudu pro Prahu 8, aby nepokračoval v průtazích ve věci vedené u něj pod sp. zn. P 166/2002 a aby v této věci neprodleně jednal.