ECLI:CZ:US:2005:3.US.13.05
sp. zn. III. ÚS 13/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 27. ledna 2005 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila, ve věci navrhovatele L. D., zastoupeného JUDr. Vladimírem Krčmou, advokátem se sídlem 500 02 Hradec Králové, Střelecká 437, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 10. 2004 č. j. 2 Afs 111/2004-49, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti, směřující proti výše označenému rozsudku Nejvyššího správního soudu, domáhal zrušení nejen tohoto rozhodnutí ale i výroků II. a III. rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 5. 2004 č. j. 31 Ca 97/2003-19, 31 Ca 133/2003-20, jakož i rozhodnutí Finančního ředitelství v Hradci Králové ze dne 13. 6. 2003 č. j. 4332/130/2002-Šp, ze dne 23. 9. 2003 č. j. FŘ 4965/110/2002-Kp a Finančního úřadu v Hradci Králové ze dne 27. 5. 2002 č. j. 129906/02/228911/8180 a č. j. 129893/02/228911/8180. Uvedl, že proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové podal kasační stížnost, v níž uvedl, že se soud i příslušné finanční úřady nevypořádaly s jeho námitkami, uplatněnými jak v daňovém řízení, v němž mu byla dodatečně vyměřena daň z příjmů fyzických osob ve výši 1.156.024,- Kč a také daň z přidané hodnoty ve výši 85.000,- Kč, tak v žalobě podané k soudu. Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl, když podle jeho přesvědčení ale nesprávně posoudil právní otázky, a tak rozhodl v rozporu s jeho základními právy garantovanými čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, jakož i čl. 91 Ústavy. V ústavní stížnosti vylíčil okolnosti, za nichž byla uzavřena nájemní smlouva se společností CREDIT BOHEMIA spol. s r. o., týkající se nemovitostí, které nebyly vloženy do jeho obchodního majetku, poukázal na důvody, pro něž měla být smlouva shledána absolutně neplatnou a plnění z takové smlouvy považováno za bezdůvodné obohacení, jež nemělo být předmětem daně z příjmu ani daně z přidané hodnoty, jakož i na hodnocení dohody o zrušení započtení vzájemných pohledávek, původně učiněné mezi ním a firmou CREDIT BOHEMIA spol. s r. o. Poněvadž jak Nejvyšší správní soud a Krajský soud v Hradci Králové, tak označené finanční orgány se při svém rozhodování nevypořádaly s jeho námitkami, došlo k porušení práv na spravedlivý proces a soudní ochranu.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu rozsudku ze dne 21. 10. 2004 č. j. 2 Afs 111/2004-49 bylo zjištěno, že Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadené rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 5. 2004 sp. zn. 31 Ca 97/2003 a opodstatněně stížnost zamítl. Ve vyčerpávajícím odůvodnění rozsudku se vypořádal se všemi námitkami stěžovatelem uplatněnými, když vyložil, z jakých důvodů se ztotožňuje s hodnocením, učiněným Krajským soudem v Hradci Králové - pokud jde o otázku platnosti či neplatnosti nájemní smlouvy, uzavřené mezi stěžovatelem a společností CREDIT BOHEMIA spol. s r. o. a mezi stěžovatelem a společností AUTO HOLDING a. s., i se závěry, pokud jde o důsledky pro daňové řízení dohody ze dne 1. 10. 1996 - o započtení závazku společnosti BOHEMIA spol. s r. o. ve výši 2.900.000,- Kč vůči stěžovateli a jeho závazku v částce 3.000.000,- Kč proti této společnosti. Rozhodnutí také obsahuje skutková zjištění, pro něž argumenty stěžovatele, směřující k absolutní neplatnosti dohody o započtení, soud opodstatněně považuje za simulaci formálního či vůbec neexistujícího právního vztahu. Na odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu lze v dalším odkázat, když zásah do práv, kterých se stěžovatel v ústavní stížnosti dovolává, shledán nebyl.
Pro uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně , dne 27. ledna 2005
JUDr. Jiří Mucha
předseda senátu