ECLI:CZ:US:2005:3.US.199.05
sp. zn. III. ÚS 199/05
Usnesení
III. ÚS 199/05
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 25. května 2005, v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Miloslava Výborného, ve věci navrhovatele MILPEX s. r. o., IČ 48172600, se sídlem Piletice 55, Hradec Králové, zastoupeného JUDr. Gabrielou Vilímkovou, advokátkou se sídlem 500 03 Hradec Králové, Orlická 163, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. 1. 2005 sp. zn. 33 Odo 379/2003, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 11. 2002 sp. zn. 9 Cmo 291/2002 a Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 2. 2002 sp. zn. 37 Cm 284/2000, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen v právu zakotveném v čl. 4 odst. 4, čl. 11 odst. 1 a v čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Uvedl, že předmětem řízení byl jeho požadavek na výplatu plnění z pojistné smlouvy o pojištění přepravovaných věcí a odpovědnosti za škodu, když v době trvání pojištění došlo dne 29. 12. 1999 k odcizení přepravovaného zboží, přestože byl nárok řádně a včas uplatněn, k plnění žalovanou pojišťovnou nedošlo. Soud I. stupně zamítnutí žaloby odůvodnil tím, že žalobci neunesli důkazní břemeno, Vrchní soud v Praze se s tímto závěrem ztotožnil, když také neuznal v dovolání uplatněnou námitku, týkající se nesplnění poučovací povinnosti soudu dle §118 a 118a obč. soudního řádu, tj. o nutnosti doplnit tvrzení a důkazy. Nejvyšší soud dovolání, které navrhovatel podal proti rozsudku soudu II. stupně, odmítl s tím, že se v předmětné věci nemůže jednat o otázku zásadního významu, když byl posuzován individuální vztah mezi účastníky, a pokud šlo o výklad uzavřené pojistné smlouvy, vyslovil názor, že tu lze vykládat jen podle jejího písemného vyhotovení - závěry soudů tedy neshledal v rozporu s hmotným právem.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného usnesení Nejvyššího soudu zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud v odůvodnění svého rozhodnutí, s poukazem na své dříve publikované judikáty, vyčerpávajícím způsobem vyložil proč v projednávané a rozhodované věci neshledal, že soudem I. a II. stupně posouzená právní otázka nemá z hlediska rozhodovací činnosti soudů zásadní význam a proč tedy nelze napadený rozsudek považovat za rozhodnutí po právní stránce zásadního významu a podané dovolání proti němu pak za přípustné dle §237 odst. 1 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu.
Opodstatněnost námitek stěžovatele, uplatněných v ústavní stížnosti proti postupu i proti rozhodnutím soudů obou stupňů, rovněž zjištěna nebyla. Jak z obsahu jejich rozsudků vyplývá, žalobci uplatňovali nárok z pojistné události a pojistné smlouvy, jež byla uzavřena mezi žalobcem a) a žalovanou pojišťovnou - o pojištění přepravovaných věcí a pojištění odpovědnosti za škodu, přičemž k události, o níž žalobci opírají uplatněný nárok, nedošlo při přepravě, nýbrž při stání vozidla, naloženého za účelem prodeje zboží žalobcem b), událost nastala v době mezi 0,30 hod. a 7,00 hodinou ranní. Krajský soud v Hradci Králové, jakož i odvolací soud, provedl dokazování předloženými listinami, z nichž opodstatněně konstatoval, že pojistná smlouva uzavřená mezi žalobcem M. K., v řízení před soudy označeným písm. a), a žalovanou, tj. smlouva, jíž se stěžovatel, jako žalobce označený písm. b), dovolával, neobsahovala písemné ujednání ukládající a umožňující pojistné plnění vůči němu - když nebyl dopravcem žalobce a) ve smyslu právních předpisů upravujících podmínky přepravy, a jak bylo také zjištěno, když k odcizení zboží nedošlo v době, kterou by bylo možno za přepravu označit. Odvolací soud se také vypořádal s námitkou týkající se údajného porušení §118a obč. soudního řádu, na odůvodnění jeho rozsudku lze v dalším odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný dle §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. května 2005