ECLI:CZ:US:2005:3.US.271.05
sp. zn. III. ÚS 271/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. D., proti rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 12. září 1996 č. j. 7C 692/96-13, takto:
Ústavní stížnost s e o d m í t á.
Odůvodnění:
Stěžovatel se návrhem, podaným k poštovní přepravě dne 27. května 2005 domáhá, aby Ústavní soud vyslovil neplatnost kupní smlouvy a nesprávnost rozhodnutí obecných soudů a aby zrušil shora citovaný rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou.
Z kopie usnesení Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 13. září 2004 č. j. 9 Nc 4365/2004-5, jímž byla nařízena exekuce mj. rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 12. září 1996 č. j. 7 C 692/96-13 Ústavní soud zjistil že toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 23. května 1997. Z kopie usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. března 1997 č. j. 30 Co 48/97-17 (součástí příloh spisu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 91/05) bylo zjištěno, že proti rozhodnutí Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, napadeného ústavní stížností, podal stěžovatel v zákonné lhůtě odvolání, aniž by však uvedl jakýkoliv odvolací důvod. Protože odvolání nebylo doplněno ani k výzvě soudu, odvolací soud řízení o něm zastavil.
Dle ust. §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Dle ust. §75 odst. 1 věty před středníkem zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§72 odst. 3).
Ústavní stížnost se tak v části domáhající se zrušení rozhodnutí Okresního soudu v Jablonci nad Nisou jeví jako jednak podaná po lhůtě, jednak jako nepřípustná pro nevyčerpání všech opravných prostředků. V tomto ohledu není rozhodující, že stěžovatel podal odvolání, učinil tak pouze v jeho blanketní formě a ani k výzvě odvolacího soudu je neodůvodnil, tedy neumožnil odvolacímu soudu, aby se jeho návrhem zabýval a rozhodl o něm.
K námitce stěžovatele, že se tak stalo opomenutím jeho právního zástupce Ústavní soud poznamenává, že není oprávněn k posouzení, jak právní zástupce zastoupení vykonává a zda dostál svým povinnostem, jež pro něj vyplývají z převzetí zastoupení účastníka dle zákona o advokacii. Lhůty ani pro podání nebo odůvodnění odvolání, ani pro podání ústavní stížnosti z tohoto důvodu nelze prodloužit a opominutí právního zástupce stěžovatele na jejich plynutí, resp. skončení nemůže mít vliv.
Pokud se stěžovatel ústavní stížností domáhá výroku, kterým by Ústavní soud deklaroval ze stěžovatelem uváděných důvodů neplatnost kupní smlouvy nebo nesprávnost rozhodnutí obecných soudů, takové rozhodnutí Ústavnímu soudu nepřísluší.
Ústavnímu soud tedy nezbylo než stížnost v souladu s ust. §43 odst. 1 písm. b), d) a e) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Ústavní soud v daném případě, vzhledem k tomu, že uvedené důvody rozhodnutí nelze změnit, nevyzýval stěžovatele k odstranění vad podání spočívající v nedostatku právního zastoupení, jež je dle ust. §30 zákona o Ústavním soudu obligatorní, neboť se mu takový úkon jeví nadbytečným.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. června 2005
Pavel Rychetský v. r.
soudce zpravodaj