ECLI:CZ:US:2005:3.US.354.05
sp. zn. III. ÚS 354/05
Usnesení
III. ÚS 354/05
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele F. H., zastoupeného Mgr. Rudolfem Maňouškem, advokátem v Sloupu v Moravském Krasu 221, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. června 2004, sp. zn. 8 To 183/2004, a rozsudku Okresního soudu v Blansku ze dne 24. března 2004, sp. zn. 2 T 418/2002, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Formálně vadnou ústavní stížností ze dne 7. července 2005 napadl stěžovatel usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. června 2004 (8 To 183/2004) a rozsudek Okresního soudu v Blansku ze dne 24. března 2004 (2 T 418/2002) a tvrdil, že jimi došlo k porušení §2 odst. 4 a 5 tr. ř., čl. 90 a čl. 96 odst. 1 Ústavy ČR a čl. 37 odst. 3, čl. 8 odst. 2, čl. 10 a čl. 11 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel proto navrhl zrušit napadená rozhodnutí obecných soudů, jak jsou vpředu označena.
Z odůvodnění ústavní stížnosti vyplývá, že rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 24. března 2004 (2 T 418/2002), ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 15. června 2004 (8 To 183/2004), byl stěžovatel uznán vinným trestným činem násilí proti skupině obyvatel a proti jednotlivci (§197a odst. 1 tr. zák.) a pokusem trestného činu ublížení na zdraví (§8 odst. 1 ve spojení s §221 odst. 1 tr. zák.). Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Brně podal stěžovatel dovolání, které Nejvyšší soud ČR svým usnesením ze dne 4. listopadu 2004 (3 Tdo 1241/2004) podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Stěžovatel podal dne 26. ledna 2005 ministru spravedlnosti podnět k podání stížnosti pro porušení zákona. Dne 3. června 2005 bylo stěžovateli dopisem sděleno, že ministr spravedlnosti neshledal důvod k podání stížnosti pro porušení zákona. Právě od doručení tohoto sdělení stěžovatel odvíjí počátek lhůty pro podání ústavní stížnosti podle §72 odst. 3 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o Ústavním soudu).
Ústavní stížnost je opožděně podaná.
Podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Podle ust. §266 odst. 1 tr. ř. proti pravomocnému rozhodnutí soudu nebo státního zástupce, jímž byl porušen zákon nebo které bylo učiněno na podkladě vadného postupu řízení, může ministr spravedlnosti podat u Nejvyššího soudu ČR stížnost pro porušení zákona. Nestanoví-li zákon jinak, není proti rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR stížnost pro porušení zákona přípustná. Ze znění tohoto ustanovení je nepochybné, že subjektem oprávněným k podání stížnosti pro porušení zákona je výhradně v rámci svých povinností ministr spravedlnosti. Podnět stěžovatele k podání stížnosti pro porušení zákona nemůže být proto opravným prostředkem ve smyslu §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu (shodně rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. II. ÚS 219/99, III. ÚS 310/03, I. ÚS 338/05).
Jestliže nelze počítat lhůtu k podání ústavní stížnosti ode dne doručení vpředu zmíněného sdělení ministra spravedlnosti stěžovateli, je nutno zkoumat, zda ústavní stížnost stěžovatele proti napadeným rozhodnutím obecných soudů, jak jsou vpředu označena, byla podána podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu ve lhůtě 60 dnů ode dne doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva. V předmětné věci takovým prostředkem bylo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. listopadu 2004 (3 Tdo 1241/2004). Ústavní stížnost stěžovatele byla podána k poštovní přepravě dne 8. července 2005. Vzhledem k datu vydání usnesení Nejvyššího soudu ČR je zřejmé, že ústavní stížnost byla zjevně podána opožděně.
Z tohoto důvodu nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost stěžovatele odmítnout soudcem zpravodajem z důvodu její opožděnosti [§43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu], aniž se jevilo účelným vyzývat stěžovatele k odstranění formálních vad jeho ústavní stížnosti. Vada spočívala v nedoložení kopií napadených rozhodnutí (§72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. listopadu 2005