ECLI:CZ:US:2005:3.US.405.05
sp. zn. III. ÚS 405/05
Usnesení
III. ÚS 405/05
Ústavní soud rozhodl dne 15. prosince 2005 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Pavla Holländera a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky M. R., zastoupené JUDr. Milanem Hulíkem, advokátem v Praze, Bolzanova 1, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. června 2005, sp. zn. 26 Cdo 439/2005, spolu s návrhem na odklad vykonatelnosti rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 29. srpna 2003, sp. zn. 5 C 1101/98, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností, která i jinak byla podána v intencích zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o Ústavním soudu), brojila stěžovatelka proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. června 2005 (26 Cdo 439/2005-182) a tvrdila, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 90 Ústavy ČR).
Napadeným usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. června 2005 (26 Cdo 439/2005-182) bylo odmítnuto z důvodu nepřípustnosti dovolání stěžovatelky proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. dubna 2004 (3 Co 121/2004-156). Dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a proto je podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl. Označeným rozsudkem Krajského soudu v Praze byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Nymburce ze dne 29. srpna 2003 (5 C 1101/98-138). Soud I. stupně jím zamítl žalobu stěžovatelky (vystupovala v procesním postavení žalobkyně v řízení před obecnými soudy), kterou se proti žalovanému (J. R.) domáhala zrušení práva společného nájmu účastníků k bytu č. 24 ve čtvrtém podlaží domu čp. 2155 v Nymburce a garáži v přízemí domu čp. 2155 v Nymburce.
V ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí - stručně shrnuto - že dovolací soud nesprávně posoudil dovolací důvod podle §237 odst. 1 písm. c) o.s. ř. Tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a to institutu "společné domácnosti". Vzhledem k tomu, že jde o otázku právní, nikoli skutkovou, je dán i dovolací důvod podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Stěžovatelka proto navrhla zrušit napadený rozsudek (správně usnesení) Nejvyššího soudu ČR.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Vzhledem k tomu, že dovolací soud dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu odmítl jako nepřípustné, bylo nutno se ústavní stížností zabývat z hlediska porušení tvrzeného práva na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 90 Ústavy ČR), to však nikoliv z hlediska porušení subjektivního práva hmotného, nýbrž pro denegatio iustitiae (odmítnutí spravedlnosti), tedy zda tím, že Nejvyšší soud ČR posoudil dovolání jako nepřípustné, nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv (svobod) stěžovatelky. V uvedeném rozsahu bylo přezkoumáno napadené rozhodnutí a bylo zjištěno, že Nejvyšší soudu ČR v něm, v souladu se zásadami občanského soudního řádu, posoudil nepřípustnost dovolání dle §243b odst. 5 a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a v odůvodnění svého rozhodnutí ústavně souladným způsobem vyložil, proč bylo dovolání stěžovatelky posouzeno jako nepřípustné, a v souladu se zákonem se vypořádal i s tvrzeními stěžovatelky vznesenými v dovolání (§167 odst. 2, §157 odst. 2 o. s. ř.): pod aspektem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR) nelze proto dovolacímu soudu cokoli vytknout. K tvrzenému porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 Ústavy ČR proto ve věci nedošlo.
Návrh na zrušení ústavní stížností napadeného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, jak je vpředu označeno, byl proto shledán jako zjevně neopodstatněný, a jako takový jej Ústavní soud odmítl [§43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Návrh stěžovatelky na odklad vykonatelnosti rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 29. srpna 2003 (5 C 1101/98-138) sdílí osud ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. prosince 2005