ECLI:CZ:US:2005:3.US.512.05
sp. zn. III. ÚS 512/05
Usnesení
III. ÚS 512/05
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 8. prosince 2005 ve věci navrhovatele Ing. V. S., zastoupeného JUDr. Alenou Mocovou, advokátkou se sídlem 288 02 Nymburk, nám. Přemyslovců 39, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. 7. 2005 č. j. 32 Odo 183/2004-206, rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2003 č. j. 29 Co 532/2003-182 a rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 16. 1. 2003 č. j. 8 C 670/99-157, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se podáním učiněným dne 4. 10. 2005 domáhal zrušení výše označeného rozsudku Krajského soudu v Praze a soudu I. stupně s tím, že je považuje za rozhodnutí, kterými byla porušena jeho práva, zaručená čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 95 Ústavy České republiky. Uvedl, že proti rozsudku odvolacího soudu podal také dovolání, které bylo Nejvyšším soudem odmítnuto, usnesení dovolacího soudu č. j. 32 Odo 183/2004-206 obdržel dne 8. 8. 2005. Podáním ze dne 26. 10. 2005 rozšířil ústavní stížnost i proti citovanému usnesení Nejvyššího soudu, stížnost v tomto rozsahu však odůvodněna nebyla.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů, když tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. V případě podání mimořádného opravného prostředku bude ústavní stížnost považována za přípustnou až po rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, s výjimkou rozhodnutí o obnově řízení, když šedesátidenní lhůta k podání ústavní stížnosti počne běžet dnem doručení rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, s výjimkou obnovy řízení, bez ohledu na způsob rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku - lhůta bude považována za zachovanou i ve vztahu k předchozímu pravomocnému rozhodnutí [§72 odst. 1 písm. a), odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění účinném přede dnem 1. 4. 2004, sdělení Ústavního soudu č. 32/2003 Sb.].
Z obsahu návrhu, podaného k doručení dne 4. 10. 2005, bylo zjištěno, že jej stěžovatel označil jako ústavní stížnost proti pravomocnému rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2005 č. j. 29 Co 532/2003-182 ve věci Okresního soudu v Nymburce sp. zn. 8 C 670/99, návrhem nálezu se stěžovatel domáhal zrušení pravomocného rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2005 a pravomocného rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 16. 1. 2003 č. j. 8 C 670/99, v podání ze dne 26. 10. 2005 zástupkyně stěžovatele navrhla, aby Ústavní soud svým nálezem zrušil usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 7. 2005 č. j. 32 Odo 183/2004-206, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2005 č. j. 29 Co 532/2003-182 a Okresního soudu v Nymburce ze dne 16. 1. 2003 č. j. 8 C 670/99-157.
Z obsahu návrhu a stížností napadených rozhodnutí bylo dále zjištěno, že usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 183/2004-206, jímž bylo dne 26. 7. 2005 odmítnuto dovolání stěžovatele pro nepřípustnost a rozhodnuto o náhradě nákladů dovolacího řízení, obdržela zástupkyně žalovaného, tj. stěžovatele, dne 8. 8. 2005, ústavní stížností však označené usnesení napadla až v podání učiněném dne 26. 10. 2005. Nutno konstatovat, že v návrhu ze dne 4. 10. 2005 nejenže citované usnesení Nejvyššího soudu neoznačuje jako rozhodnutí, proti němuž ústavní stížnost směřuje, ale ani v textu návrhu ničeho tomuto rozhodnutí nevytýká, ode dne jeho doručení pouze odvozuje běh lhůty k ústavní stížnosti proti rozsudkům krajského a okresního soudu. Poněvadž návrh napadající usnesení dovolacího soudu podala zástupkyně stěžovatele až dne 26. 10. 2005, učinila tak po lhůtě k tomu stanovené.
Pokud jde o stížnost proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 23. 10. 2003, ve spojení s rozsudkem soudu I. stupně, pro počátek běhu lhůty k jejímu podání nelze vycházet z data doručení usnesení Nejvyššího soudu o odmítnutí dovolání, když toto bylo shledáno nepřípustným - podané nepřípustné dovolání nelze považovat za procesní prostředek, který účastníku zákon k ochraně tvrzeného práva poskytuje (§72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění účinném před 1. 4. 2004) a pro běh lhůty pro podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí soudu II. stupně nelze tak vycházet ani z odst. 2 sdělení Ústavního soudu č. 32/2003 Sb. Z obsahu odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu (proti němuž byla ústavní stížnost podána po lhůtě k tomu stanovené) vyplývá, že i když stěžovatel v dovolání namítal, že rozhodnutí odvolacího soudu vycházelo z nesprávného právního posouzení věci, z jeho obsahu bylo zřejmé, že převážně nesouhlasí s tím, k jakým skutkovým závěrům dospěl odvolací soud, a pokud namítal nesprávnost v určení výše škody, k jejíž náhradě jej soud zavázal aniž přihlédl k tomu, že žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty, pak ani tato namítaná právní otázka nemohla odůvodnit zásadní význam rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce - šlo by o vadu řízení, ke které by mohl dovolací soud přihlédnout pouze v případě, že by dovolání přípustné bylo.
Pro výše uvedené byl návrh v celém rozsahu dle §43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. prosince 2005