ECLI:CZ:US:2005:3.US.546.05
sp. zn. III. ÚS 546/05
Usnesení
III. ÚS 546/05
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. J.R., zastoupeného JUDr. Janem Nádraským, advokátem v Plzni, ul. Kardinála Berana 23, proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 6. prosince 2001, čj. 17 Nc 95/98-261, a rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. května 2002, sp. zn. 12 Co 261/2002, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 14. 10. 2005 brojí stěžovatel proti v záhlaví označeným rozhodnutím obecných soudů. Rozsudek Krajského soudu v Plzni, napadený touto ústavní stížností, proti kterému nebylo podle zákona dovolání možné, byl stěžovateli doručen dne 19. června 2002. Stěžovatel dovozuje včasnost ústavní stížnosti s ohledem na to, že proti rozhodnutí Krajského soudu v Plzni, napadenému touto ústavní stížností, podal žalobu pro zmatečnost, a rozhodnutí o této žalobě pro zmatečnost bylo stěžovateli doručeno dne 14. 10. 2005.
Ústavní stížnost je podána po lhůtě stanovené zákonem o Ústavním soudu.
Podle §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu", lze podat ústavní stížnost ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se dle dikce citovaného ustanovení rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Z dikce ust. §229 o. s. ř. a z ust. §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu vyplývá, že žaloba pro zmatečnost je posledním procesním prostředkem ve smyslu citovaného ust. §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.
Podstatou ust. §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu je zakotvení subsidiarity ústavní stížnosti. Pokud stěžovatel podá ústavní stížnost, je současně nutné, aby podal ústavní stížnost též proti poslednímu procesnímu prostředku ve smyslu ust. §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, ledaže zákon stanoví výslovně jinak (srov. §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). Podal-li stěžovatel žalobu pro zmatečnost podle příslušných ustanovení občanského soudního řádu, dovozoval uplatnění důvodů pro tuto žalobu dle občanského soudního řádu. Pokud následně nenapadá rozhodnutí obecného soudu o žalobě pro zmatečnost (a protiústavností tohoto rozhodnutí v ústavní stížnosti ani nijak neargumentuje), lze z toho dovodit, že dle jeho názoru toto rozhodnutí není protiústavní. Stěžovatel však nemůže obcházet smysl ústavní stížnosti ani lhůt s ústavní stížností spojených tím, že po obdržení rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost zpětně napadne ústavní stížností původní rozhodnutí obecného soudu z roku 2002, neboť v takovém případě nelze hodnotit ústavní stížnost jako včasnou. Ústavní stížnost bylo totiž v tomto případě možno podat buď tak, že by stěžovatel současně napadal též poslední rozhodnutí obecného soudu o žalobě pro zmatečnost, a vytýkal by tomuto rozhodnutí protiústavnost, anebo tak, že by včas napadl původní rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 30. května 2002, pokud by protiústavnost tohoto rozhodnutí byla založena na jiných důvodech než na důvodech podání žaloby pro zmatečnost (v takovém případě totiž žaloba pro zmatečnost není posledním procesním prostředkem ve smyslu ust. §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
Ústavní soud proto vyhodnotil ústavní stížnost podanou v roce 2005 proti rozhodnutí doručenému stěžovateli v roce 2002 jako stížnost podanou po šedesátidenní lhůtě uvedené v ust. §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, a proto ji jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem odmítl soudcem zpravodajem podle ust. §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. prosince 2005