ECLI:CZ:US:2005:3.US.691.04
sp. zn. III. ÚS 691/04
Usnesení
III. ÚS 691/04
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky H. J. proti rozsudku Okresního soudu Praha - Východ ze dne 19. 12. 2003, čj. 16 T 158/2003-105, a Krajského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2004, čj. 10 To 38/2004-120, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, jež byla podána k poštovní přepravě dne 10. 12. 2004, napadla stěžovatelka v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů s tím, že na jejich základě došlo k porušení zákona. K tomu mimo jiné uvedla, že si je vědoma pozdního podání své (ústavní) stížnosti, i toho, že tato není podána prostřednictvím advokáta.
Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti ve smyslu §42 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), tedy zda daný návrh splňuje všechny formální náležitosti a zda jsou dány podmínky jeho projednání stanovené citovaným zákonem.
Z ustanovení §72 odst. 3 a 5 zákona o Ústavním soudu vyplývá, že ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení; jestliže zákon procesní prostředek k ochraně práva stěžovateli neposkytuje, lze podat ústavní stížnost ve lhůtě 60 dnů ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo. Uvedená ustanovení jsou dle konstantní judikatury Ústavního soudu kogentní, neumožňující prominutí ani prodloužení předmětné lhůty (viz např. usnesení ze dne 26. 11. 1996, sp. zn. IV. ÚS 248/96; publ. in: Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 6, usn. č. 31).
Jak plyne z příloh k ústavní stížnosti, stěžovatelce byla napadená rozhodnutí doručena společně dne 17. 3. 2004. Protože stěžovatelce nebyl k dispozici žádný procesní prostředek k ochraně jejích práv, měla podat ústavní stížnost v zákonem stanovené šedesátidenní lhůtě. Jestliže tak učinila po jejím uplynutí, a to až dne 10. 12. 2004, Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh podaný po zákonem stanovené lhůtě. Zbývá jen dodat, že Ústavní soud stěžovatelku nevyzýval k odstranění vad návrhu, které spočívaly mimo jiné v tom, že stěžovatelka nebyla v řízení zastoupena advokátem (§29, §31 zákona o Ústavním soudu), neboť by to bylo vzhledem k výše uvedenému nadbytečné.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. ledna 2005