ECLI:CZ:US:2005:3.US.709.04
sp. zn. III. ÚS 709/04
Usnesení
III. ÚS 709/04
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky J.S., zastoupené advokátkou Mgr. S.P., proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 16. července 2003, sp. zn. 56 C 197/98, spolu s návrhem na odložení vykonatelnosti, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 17. prosince 2004, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 20. prosince 2004, napadla stěžovatelka pravomocný rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 16. července 2003 (56 C 197/98-25) a tvrdila, že postupem Okresního soudu v Ostravě jí byla odňata možnost jednat před soudem I. stupně, čímž došlo k porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Napadeným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 16. července 2003 (56 C 197/98-25) byla stěžovatelka (vystupovala v právním postavení žalované před obecnými soudy) zavázána zaplatit žalobci (Mgr. I.N.) částku 108 698,10 Kč s přísl. z důvodu postoupení pohledávky, která měla vzniknout z titulu nezaplacení kupní ceny za sportovní zboží, které odebrala stěžovatelka od společnosti S., a. s. V ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že se dozvěděla o existenci napadeného rozsudku Okresního soudu v Ostravě až dne 23. listopadu 2004, kdy jí bylo doručeno usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 20. října 2004 (51 Nc 10516/2004-8), kterým byla nařízena exekuce na její majetek na základě ústavní stížnosti napadeného rozsudku Okresního soudu v Ostravě. Stěžovatelce byla v řízení před obecnými soudy ustanovena opatrovnice Mgr. A.E., tehdejší justiční čekatelka. Stěžovatelka tvrdí, že soud I. stupně nedostatečně zjišťoval její skutečné místo pobytu, i když ve vyjádření právního zástupce žalobce byla jako potencionálně možná adresa uvedena adresa současného pobytu stěžovatelky. Dále pak namítá, že opatrovnice nikterak nehájila její zájmy, neprostudovala ani spis, neučinila žádné podání, byť měla opatrovnice právnické vzdělání, včetně podání odvolání, ač byly důvodné pochybnosti o oprávněnosti žalovaného nároku. Stěžovatelka proto navrhla zrušit napadený rozsudek Okresního soudu v Ostravě, jak je vpředu označen.
Ústavní stížnost je nepřípustná.
Ze spisu obecného soudu (Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 56 C 197/98) a ústavní stížnosti nevyplývá, že by stěžovatelka požádala o prominutí zmeškání lhůty k odvolání. Podle §58 odst. 1 o. s. ř. soud promine zmeškání lhůty, jestliže účastník nebo jeho zástupce ji zmeškal z omluvitelného důvodu, a byl proto vyloučen z úkonu, který mu přísluší. Návrh je třeba podat do patnácti dnů po odpadnutí překážky a je s ním třeba spojit i zmeškaný úkon (v daném případě odvolání). Podle §240 odst. 3 o. s. ř. o prominutí zmeškání lhůty k odvolání rozhoduje soud prvního stupně.
Podle §75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o Ústavním soudu), je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
Vzhledem k výše uvedenému je zřejmé, že stěžovatelka nevyčerpala před podáním ústavní stížnosti procesní prostředek, který měla k dispozici; Ústavní soud proto její ústavní stížnost z důvodu její nepřípustnosti soudcem zpravodajem odmítl [§43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu], jak je z výroku tohoto usnesení patrno. Návrh stěžovatelky na odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí sdílí osud ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. června 2005