ECLI:CZ:US:2005:3.US.81.05
sp. zn. III. ÚS 81/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 17. května 2005 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele K. S., právně zastoupeného JUDr. Zdeňkem Šťastným, advokátem AK se sídlem Riegrova 12, 772 00 Olomouc, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 14. 12. 2004, č. j. 12 Co 847/2004-209, za účasti Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 14. 2. 2005, se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci ze dne 14. 12. 2004, č. j. 12 Co 847/2004-209, a to pro porušení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že rozsudkem ze dne 12. 3. 2004, č. j. P 238/90-163, Okresní soud v Olomouci zvýšil otci (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatel") výživné stanovené pro nezletilého K. S. naposledy rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 30. 3. 2000, č. j. P 238/90-106, částkou 2 500,- Kč měsíčně na částku 4 500,- Kč měsíčně s účinností od 1. 9. 2003. Současně okresní soud stanovil, že dlužné výživné ze zvýšení vyplývající za období od 1. 9. 2003 do 31. 3. 2004 v celkové výši 14 000,- Kč, jakož i výživné dospělé do konce měsíce, v němž toto rozhodnutí nabude právní moci, je otec povinen zaplatit k rukám matky jednorázově do dvou měsíců od právní moci rozsudku. Dále okresní soud rozhodl o splatnosti běžného výživného a o nákladech řízení. Proti tomuto rozsudku podal otec odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 14. 12. 2004, č. j. 12 Co 847/2004-209, tak, že rozsudek okresního soudu změnil s tím, že nedoplatek výživného z důvodu zvýšení vzniklý a splatný za dobu od 1. 9. 2003 do 31. 12. 2004 v částce 32 000,- Kč, jakož i výživné od 1. 1. 2005, které dospěje do konce měsíce, v němž tento rozsudek nabude právní moci, je otec povinen zaplatit k rukám matky do tří dnů od právní moci rozsudku. Odvolací soud dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Ve zbývající části odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.
V ústavní stížnosti stěžovatel Krajskému soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci vytýká, že jeho odvolání projednával bez přítomnosti stěžovatele, ačkoli pro takový postup nebyly splněny podmínky, neboť nebyly splněny podmínky náhradního doručení. Stěžovatel dále uvádí, že z důvodu jeho dlouhodobé nepřítomnosti v ČR (od 1. 5. 2004 do 15. 12. 2004) se na adrese, kam soud stěžovateli písemnosti doručoval, nezdržoval, a tak mu nebylo doručeno odvolání matky proti rozsudku soudu prvního stupně podané prostřednictvím jejího právního zástupce dne 4. 5. 2004 (pozn. ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že matka odvolání nepodala, pouze se vyjádřila k odvolání, které podal otec), a stejně tak nebyl stěžovateli doručen ani návrh matky ze dne 13. 5. 2004, kterým tato požaduje, aby byla stěžovateli uložena povinnost vyrovnat jí výživné na nezletilého syna i do budoucna za období od 1. 9. 2003 do 31. 12. 2004 v celkové výši 70 000,- Kč. Z dodejky, kterou bylo stěžovateli doručováno vyjádření matky, lze - uvádí stěžovatel - vyčíst, že zásilka byla uložena na poště do dne 12. 5. 2004 a vrácena soudu zpět s poznámkou, že zásilka nebyla vyžádána. Předvolání k odvolacímu jednání, uvádí dále stěžovatel, bylo doručováno opět na adresu, na které se stěžovatel v té době nezdržoval. Tato zásilka se vrátila soudu rovněž s poznámkou pošty, že nebyla vyzvednuta, ačkoliv byla uložena dne 12. 11. 2004. Dne 14. 12. 2004 se uskutečnilo v nepřítomnosti stěžovatele jednání u odvolacího soudu s konstatováním, že se stěžovatel nedostavil, ale doručení bylo vykázáno dnem 15. 11. 2004. Stěžovatel uvádí, že se však v rozhodnou dobu na adrese nezdržoval, takže o konání odvolacího jednání se nedověděl a ani se dovědět nemohl. Protože celé odvolací řízení proběhlo bez vědomí stěžovatele, protože po celou dobu se stěžovatel zdržoval v zahraničí a soud mu řádně žádnou zásilku týkající se odvolacího řízení nedoručil, a ani neustanovil stěžovateli pro odvolací řízení opatrovníka, byla podle stěžovatele porušena jeho ústavně zaručená práva.
Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou v České republice vybudovány především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, vyplývajícími z příslušných procesních norem upravujících to které řízení či tu kterou materii.
Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když navrhovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu), pokud nejsou dány důvody přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle ustanovení §75 odst. 2 cit. zákona.
Dle ust. §72 odst. 3 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Dle ust. §75 odst. 1 věta před středníkem zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3).
Novým procesním opravným prostředkem od 1. 1. 2001 je také žaloba pro zmatečnost. Tento procesní institut koncipovaný jako mimořádný opravný prostředek má sloužit k možnému zrušení pravomocného rozhodnutí soudu, které trpí vadami, jež představují porušení základních principů soudního řízení, případně je takovými vadami postiženo řízení, které vydání takového rozhodnutí předcházelo.
Žalobou pro zmatečnost může ve smyslu ust. §229 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, účastník řízení napadnout rovněž pravomocný rozsudek odvolacího soudu nebo jeho pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jestliže mu byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.
Z vyžádaného spisu Okresního soudu v Olomouci, vedeného pod sp. zn. P 238/90, Ústavní soud zjistil, že stěžovatel možnosti domáhat se ochrany svých práv prostřednictvím uplatnění žaloby pro zmatečnost nevyužil, a proto Ústavnímu soudu nezbylo, než posoudit podanou ústavní stížnost (při zachování principu subsidiarity ústavní stížnosti) v této fázi jako nepřípustnou.
Vzhledem k výše uvedenému a také k doktríně minimalizace zásahů Ústavního soudu do rozhodovací činnosti obecných soudů soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost dle §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jako nepřípustnou odmítl, když neshledal důvod k postupu dle ust. §75 odst. 2 cit. zák.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. května 2005
Jan Musil v. r.
soudce zpravodaj