ECLI:CZ:US:2005:4.US.142.05
sp. zn. IV. ÚS 142/05
Usnesení
IV. ÚS 142/05
Ústavní soud rozhodl dne 10. května 2005 o ústavní stížnosti Víceúčelového komerčního zařízení, v.o.s., se sídlem Sloupno 13, 503 53 Smidary, zastoupeného Mgr. Karlem Půšem, advokátem, AK Sloupno 13, 503 53 Smidary, proti postupu Okresního soudu v Hradci Králové a Krajského soudu v Hradci Králové, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve své ústavní stížnosti stěžovatelka žádá zjištění průtahů v řízení již nastalých, učinění opatření k odstranění pokračování těchto průtahů a přijetí stanoviska k jejímu účastenství v řízení ve vztahu k ústavně zaručeným právům. Návrh odůvodňuje porušením svého práva na projednání věci bez zbytečných průtahů dle článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), dále práva domáhat se stanoveným postupem svého práva u soudu, být přítomna jednání soudu a vyjádřit se ke všem prováděným důkazům a také porušením principu rovnosti účastníků řízení. Konečně stěžovatelka v jednání soudu spatřuje porušení práva na projednání její věci spravedlivě a v přiměřené lhůtě ve smyslu článku 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Vzhledem k tomu, že podáním stížnosti ke Krajskému soudu v Hradci Králové vyčerpala všechny procesní prostředky k ochraně svého práva, stěžovatelka podává ústavní stížnost.
Popis relevantních skutečností zahajuje stěžovatelka okamžikem podání žaloby proti České republice dne 12. 5. 1997, v níž se domáhala určení odpovědnosti za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem a nezákonnými rozhodnutími a také žádala náhradu způsobené škody ve výši 11.119.589,- Kč. Rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 18. 8. 1999, č.j. 13 C 98/97-212, kterým byla žaloba zamítnuta, Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 1. 3. 2001, č.j. 21 Co 227/99-223, zrušil a věc vrátil prvoinstančnímu soudu k dalšímu řízení. Rozsudek nalézacího soudu ze dne 2. 4. 2003, č.j. 13 C 98/97-320, byl opět usnesením Krajského soudu ze dne 25. 2. 2004, č.j. 21 Co 500/1003-415, zrušen, přičemž písemné vyhotovení bylo stěžovatelce doručeno až dne 12. 5. 2004. V průběhu řízení stěžovatelka v podáních ze dne 3. 4. 1999, 18. 4. 2000, 14. 6. 2004 a 14. 9. 2004 žádala odstranění průtahů, ale Okresní soud v Hradci Králové na ně nereagoval. Na stížnost doručenou Krajskému soudu v Hradci Králové dne 12. 10. 2004 tento odpověděl přípisem ze dne 22. 11. 2004, sp. zn. SPR-s 87/2004, v němž konstatoval, že výtky proti postupu prvoinstančního soudu při vyřizování stížností jsou opodstatněné, ovšem sama stížnost na průtahy v řízení důvodná není. Na základě podání ze dne 22. 12. 2004, v němž stěžovatelka vyjádřila nesouhlas s vyřízením této stížnosti, Krajský soud v Hradci Králové přípisem ze dne 13. 1. 2005 doplnil své odůvodnění o poukaz na procesní úkony učiněné v období od podání první stížnosti tomuto soudu.
Stěžovatelka poukazuje na skutečnost, že řízení trvá téměř osm let a v současnosti se nachází na samém počátku rozhodovacího procesu; k prvému rozhodnutí ve věci samé a jeho doručení soud prvního stupně potřeboval 30 měsíců, zatímco pro vynesení druhého rozhodnutí bylo třeba 39 měsíců, přičemž v tomto případě byly průtahy ze strany soudu způsobeny zejména účelovým a nezákonným řešením otázky vedlejšího účastenství obce Sloupno. Vedle průtahů v řízení stěžovatelka napadá usnesení prvoinstančního soudu v konkurzním řízení ze dne 20. 1. 2005, jímž byl zamítnut návrh na přistoupení stěžovatelky do řízení; dle vyjádření stěžovatelky nebylo dosud rozhodnuto o jejím odvolání proti tomuto rozhodnutí. Stěžovatelka také poukazuje na to, že soud ve svém rozhodnutí věnoval mnohem menší prostor jejímu obšírnému závěrečnému návrhu než návrhu správce konkurzní podstaty a žalovaného, který však prý žádný návrh neučinil.
Ústavní soud posoudil výše uváděné skutečnosti a dospěl k závěru, že podaná ústavní stížnost je zčásti nepřípustná a zčásti se jedná o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.
Petit ústavní stížnosti je nesrozumitelný. V případě žádosti o přijetí stanoviska k účastenství v řízení stěžovatelka zřejmě žádá, aby Ústavní soud akademickým výrokem vstoupil do řízení vedeného obecnými soudy. Pokud jde o průtahy, stěžovatelka se pravděpodobně domáhá toho, aby Ústavní soud vyslovil, že průtahy v její věci nastaly, a aby soudu zakázal pokračovat v průtazích a nařídil mu ve věci neprodleně jednat.
Ústavní soudnictví je vystavěno na přezkumu věcí pravomocně skončených, kdy proti rozhodnutí orgánu veřejné moci již stěžovatel nedisponuje žádným procesním prostředkem k ochraně svého práva. Je tomu tak proto, že Ústava ČR ve svém článku 4 povolává především obecné soudy k ochraně ústavně garantovaných lidských práv a základních svobod jednotlivců. Je tedy preferována náprava případných pochybení již v rámci obecného soudnictví, a to pomocí příslušných opravných prostředků, které zákon jednotlivci svěřuje. Teprve poté, není-li, dle názoru stěžovatele, zjednána náprava touto cestou, se stěžovatel může obrátit se svou ústavní stížností na Ústavní soud.
Ústavní soud se neztotožňuje se stanoviskem stěžovatelky, že již nemá žádného účinného procesního prostředku k ochraně svého práva, a odkazuje na nález IV. ÚS 180/04 (publikován na www.usoud.cz), v němž uvedl, že dnem 1. 7. 2004 byl zákonem č. 192/2003 Sb., kterým se mění zákon o soudech a soudcích, do českého právního řádu zaveden nový institut návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, který může účastník řízení využít, není-li spokojen se způsobem, jakým byla vyřízena jeho stížnost na průtahy v řízení. Současně Ústavní soud judikoval, že existence tohoto nového procesního prostředku přináší s sebou kvalitativní změnu odstraňující dřívější bezzubost stížnosti na průtahy řízení, pročež do budoucna postup stěžovatelů dle ustanovení §174a zákona o soudech a soudcích bude nezbytnou podmínkou přípustnosti ústavní stížnosti z pohledu ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatelka dosud nevyužila možnosti podání návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, čímž nevyčerpala všechny prostředky k ochraně svého práva, a proto byla v části stížnostního žádání označeného v odstavci 02.8 ústavní stížnosti písmenem a) její ústavní stížnost shledána nepřípustnou k projednání před Ústavním soudem.
Ve vztahu k části ústavní stížnosti [odst. 02.8 písm. b)] žádající "přijetí stanoviska k účastenství stěžovatele na řízení ve vztahu k ústavně zaručeným právům" vykročuje požadavek stěžovatelky směrem, jímž se činnost Ústavního soudu ubírat nemůže. Ústavní soud nemá jiných pravomocí než těch, které mu svěřuje Ústava (srov. čl. 87); je vyloučeno, aby Ústavní soud přijímáním jakéhokoliv stanoviska k průběhu neskočeného civilního procesu vstupoval do řízení vedeného obecnými soudy, součástí jejichž soustavy není. V uvedené části je tedy nutno považovat ústavní stížnost za návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.
Ústavní soud taktéž zaznamenal, že podaná ústavní stížnost vykazuje vady spočívající v absenci plné moci k zastupování v řízení před Ústavním soudem a v absenci kopie rozhodnutí o domnělém posledním procesním prostředku k ochraně práva (přípis Krajského soudu v Hradci Králové), avšak pro absolutní nemožnost danou věc meritorně projednat nevyzýval stěžovatelku k jejich odstranění.
Ústavní soud stěžovatelce nepřiznal náhradu nákladů právního zastoupení, poněvadž její ústavní stížnost byla odmítnuta, čímž nesplňuje jednu z podmínek stanovenou zákonem (srov. §83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
Z výše vyložených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. d) a e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, platném znění, odmítl zčásti jako nepřípustnou a zčásti jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 10. května 2005
Miloslav Výborný
soudce zpravodaj