ECLI:CZ:US:2005:4.US.214.05
sp. zn. IV. ÚS 214/05
Usnesení
IV. ÚS 214/05
Ústavní soud rozhodl dne 25. května 2005 o ústavní stížnosti P. G., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 4. 2005, sp. zn. 49 Nt 12/2004, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností stěžovatel napadl shora označené rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem, kterým byl zamítnut jeho návrh na povolení obnovy řízení vedeného pod sp. zn. 2 T 66/98, ve kterém byl stěžovatel rozsudky obecných soudů pravomocně uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné dávky a pokusem trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné dávky, a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let.
Předtím, než se Ústavní soud začne zabývat věcnými námitkami, vždy zkoumá formální náležitosti ústavní stížnosti a podmínky její přípustnosti.
Podle ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost přípustná, jestliže stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§72 odst. 3); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4).
V projednávaném případě ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí soudu prvního stupně, jež není rozhodnutím o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Posledním prostředkem ve smyslu ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je stížnost proti napadenému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, kterou stěžovatel, jak sám v ústavní stížnosti uvedl, také podal, o této stížnosti dosud rozhodnuto nebylo. Pojem "vyčerpání" znamená nejen uplatnění všech příslušných procesních prostředků, nýbrž i dosažení rozhodnutí ve věci. Ústavní stížnost je tedy nepřípustná. Vzhledem k tomuto zjištění Ústavní soud nepovažoval za nutné vést stěžovatele k odstranění vady jeho podání, spočívající v absenci právního zastoupení, neboť i formálně bezvadná ústavní stížnost by na závěru Ústavního soudu nic nezměnila.
Z výše uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost pro její nepřípustnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 25. května 2005
Miloslav Výborný
soudce zpravodaj