ECLI:CZ:US:2005:4.US.242.05
sp. zn. IV. ÚS 242/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 5. května 2005 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Michaely Židlické a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti Ing. M. M., zastoupeného JUDr. Vlastislavem Peřinou, advokátem se sídlem v Chrudimi, Resselovo náměstí 135, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 1. 2005, sp. zn. 22 Co 558/2002, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 26. 4. 2005 a doručenou Ústavnímu soudu dne 27. 4. 2005 se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí obecného soudu.
Napadeným rozsudkem Krajský soud v Hradci Králové potvrdil rozsudek Okresního soudu v Chrudimi ze dne 28. 5. 2002, sp. zn. 7 C 106/2001, kterým byla stěžovateli ve věci samé uložena povinnost zaplatit žalobkyni (vedlejší účastnici) A. M. částku 50.000 Kč s 10 % úrokem z prodlení od 31. 3. 2000 do zaplacení.
Jak stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, předmětem sporu mezi ním a vedlejší účastnicí byl nárok na zaplacení částky 50.000 Kč uplatněný vedlejší účastnicí. Tuto částku vedlejší účastnice podle svého tvrzení zaplatila za stěžovatele jako vklad do obchodní společnosti REGIA CZ, s. r. o. Stěžovatel se měl přitom zavázat, že tuto částku vedlejší účastnici vrátí, což vedlejší účastnice prokazovala v řízení před obecnými soudy uznáním dluhu ze dne 3. 1. 2000.
Stěžovatel v řízení před obecnými soudy namítal, že vedlejší účastnice zneužila jím podepsané, avšak jinak nevyplněné listiny, které měly sloužit k účelům hlášení úřadu práce.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítl, že se obecné soudy dopustily hrubého porušení procesních pravidel, když z dokazování byla podle stěžovatele faktickým postupem soudů vyloučena listina nadepsaná "prohlášení správce vkladu" ze dne 14. 12. 1999, založená u rejstříkového soudu, Krajského soudu v Hradci Králové, v němž vedlejší účastnice prohlašuje, že předmětnou částku převzala od stěžovatele. Stěžovatel má zato, že obecné soudy se s tímto důkazem nevypořádaly a tento důkaz nebyl soudy hodnocen.
Stěžovatel se proto domnívá, že tímto postupem obecných soudů bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a navrhl, aby Ústavní soud napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové zrušil.
Ústavní soud po zvážení tvrzení obsažených v ústavní stížnosti a posouzení obsahu odůvodnění rozhodnutí obecných soudů dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Z dosavadní judikatury Ústavního soudu vyplývá rámec přezkumu rozhodnutí obecných soudů prováděného Ústavním soudem v řízeních o ústavní stížnosti. Ústavní soud již v minulosti uvedl, že přistoupí k posouzení toho, zda hodnocením důkazů provedeným obecnými soudy došlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele pouze za situace, kdy lze usuzovat o extrémním nesouladu mezi prováděnými důkazy, zjištěními, která z těchto důkazů soud učinil, a právním závěrem soudu, jinými slovy, kdy rozhodnutí soudu svědčí o možné libovůli v jeho rozhodování. Jestliže obecné soudy respektují kautely dané procesními předpisy stran dokazování a hodnocení důkazů, nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů, resp. znovu posuzovat skutkový stav zjištěný obecnými soudy.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítl, že soudy nebraly v úvahu jím předložený důkaz a že se s tímto důkazem v rámci hodnocení všech důkazů nevypořádaly. Z odůvodnění obou rozhodnutí obecných soudů Ústavní soud zjistil, že tvrzení stěžovatele stran předání vkladu dne 14. 12. 1999 v budově soudu bylo předmětem hodnocení obou obecných soudů. Přitom soudy dospěly k závěru, že takové tvrzení neobstojí ve vztahu k dalším důkazům, které provedly a vzájemně hodnotily. Obecné soudy se pak rovněž vypořádávaly i s námitkou, podle níž bylo předložené uznání dluhu podvrhem.
Jinými slovy, obecné soudy skutečnost namítanou stěžovatelem učinily součástí svých úvah při hodnocení důkazů. Pokud přitom dospěly k právnímu závěru, že stěžovateli vznikl vůči vedlejší účastnici peněžitý závazek, který nesplnil, nepřísluší Ústavnímu soudu tento závěr, který je v odůvodněních obou rozhodnutí obecných soudů vyložen, zpochybňovat.
Ústavní soud k tomu pouze dodává, že ostatně samotná listina předložená stěžovatelem nikterak nevyvrací pravost, obsah a právní důsledky uznání dluhu ze dne 3. 1. 2000.
Ústavní soud dospěl k závěru, že napadeným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové nebylo porušeno základní právo stěžovatele na spravedlivý proces, jak stěžovatel v ústavní stížnosti namítal.
S ohledem na to Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněný návrh odmítl [ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. května 2005
JUDr.Michaela Židlická
předsedkyně senátu